Čím víc řečí umíš, tím déle vydržíš prchat před Alzheimerem.
Novorozenec poznává bezpečně fonémy mateřského jazyka, jemuž naslouchal jako plod v děloze. Jak to víme? Jednoduše: když kojenec pije, nenechává se rušit zvuky, které už zná. Zato při zvucích neznámých zareaguje orientačním reflexem, přestane pít a začne „větřit“. Mluví‑li k němu matka rodnou řečí, pije, až se mu dělají boule za ušima. Pohovoří‑li však na něj cizojazyčně, přestane pít a pátrá, co to má znamenat.
Kolem druhého roku používá dítě jednoduché věty, za další rok to jsou již souvětí. Před vstupem do školy (mozek ještě negeneruje EEG alfa aktivitu jako základní – viz první rámeček) již používá řeč zcela plynule a cílevědomě. A jak říkají cynici, toto šestileté úsilí člověka, který se naučil mluvit, je odměněno tím, že po zbytek života na něj všichni řvou, aby mlčel.
Jsou takoví a takové, co v tomto věku už zvládají dva jazyky: svůj mateřský a k tomu nějaký další, který má jiná slova, jinou gramatiku, jinou stavbu vět. Říkáme jim bilingvisté. Za dvojjazyčnost děti často vděčí tomu, že vyrůstají s rodiči dvou národností.
Dlouho panovala nejistota, zda je taková znalost pro dítě užitečná, nebo zda mu dělá v hlavičce jenom větší zmatek, zejména v době, kdy si gramatiku včetně výjimek teprve ujasňuje. Dnešní názory se kloní k první alternativě.
Mozek předškoláka
Mozek projde prvním významnějším obdobím dozrávání kolem šestého roku věku, kdy na EEG už zachytíme „dospělý“ typ elektrické aktivity, což je v relaxovaném stavu alfa o frekvenci 10 Hz.
Všechny dosud provedené psychologické a neuropsychické testy prozatím ukazují na výhodu bilingválních dětí ve srovnání s dětmi monolingválními, tedy těmi, co mluví jen jednou řečí. Nejvýznamnější badatelka v této oblasti, kanadská profesorka Ellen Bialystoková, uvádí tento příklad:
Předložíme‑li dětem nesmyslnou větu, například „Jablka rostou na nose“ a zeptáme se jich, zda je gramaticky správná, monolingvální dítě odpoví, že je to nesmysl, zatímco bilingvální dítě řekne, že to je sice praštěné, ale gramaticky správné.
U bilingválních dětí se výrazně zrychluje čtení podobných slov („cognates“) v rodném jazyce: například holandské dítě přečte rychleji holandské schip, pokud už také zná anglické ship, než když anglické slovo nezná.
Bilingvální prostředí ale významně zlepšuje kognitivní funkce již v preverbálním stadiu dětského vývoje, tedy předtím, než se naučí mluvit. Prokazuje to italská studie provedená na sedmiměsíčních dětech:
Zajímavým způsobem se aktivuje také kreativita a vlastnost označovaná jako „kognitivní flexibilita“. Čtyřleté až pětileté děti měly nakreslit dům nebo květinu, které neexistují, což byl výzkumný úkol dosud zadávaný dětem sedmiletým a starším.
Bilingvální děti, například s žirafí kytkou a křeslovým domem, opět zvítězily na celé čáře. Stejně jako v jemných konverzačních nuancích, kde měly tří až šestileté děti ze stejného sociálního prostředí určit, zda je předložená věta dostatečně informativní, zda je pravdivá, postihující téma, společensky přijatelná a zda neobsahuje něco navíc.
Všechny uvedené příklady – a z desítek studií je jich daleko víc – jsou jistě zajímavé a povedou ctižádostivé rodiče k tomu, aby v zájmu kariéry své děti nechali vzdělávat bilingválně. Je tu ale ta nejlepší zpráva i pro nás, kteří jsme utopili spoustu peněz v jazykových kursech, zpráva v duchu starého: Co se v mládí naučíš…
Řeč a mozek
Velký lidský mozek vytvořila a zformovala řeč. Ne práce, jak se nám pokusil namluvit Engels, ale především vyprávění o ní (a samozřejmě nejen o ní) vedlo neurony, astrocyty a všechny další elementy k množení. Řeč nás udržuje v sociální síti, komunikace dále rozvíjí mozek. Jazyk umožňuje abstrakci, syntézu, definici, je cenným nástrojem paměti, prostředkem vyjádření myšlenek, přání a emocí, estetických pocitů.
Bilingva oddaluje nástup klinických projevů Alzheimerovy demence, především ztrátu paměti, obtíže s řešením problémů a stavy zmatenosti o čtyři až o pět let. Vědci to zjistili při porovnávání údajů u celkem 211 pacientů trpících touto poruchou.
Ne, že by „ten Němec“ v našich mozcích neřádil! Počíná si tam stejně neurvale, jako v mozcích pologramotných monolingválů, ale jeho zhoubné dílo není navenek tak patrné.
Zatímco v centrální nervové soustavě lidí vládnoucích jedním jazykem se neuropsychické pochody odehrávají na určitých místech, která mohou být degenerativními procesy poničena, je funkční kapacita u lidí používajících dva jazyky rozprostřena do mnohem širších okrsků s bohatstvím spojů, které zůstávají zachovány déle.
Ochranný efekt znalosti druhého jazyka je specifický a nemůže být připsán dalším – jistě významným – faktorům, jakými jsou vzdělání (ve sledované skupině bylo dokonce u monolingválních pacientů vyšší), zaměstnanecký status ani status emigranta nebo rodilého mluvčího.
A tak jediný problém je v tom, že bychom ten druhý jazyk měli používat pokud možno co nejčastěji.
Využívejte celý web.
PředplatnéLiteratura:
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.
12 min
Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.
25 min