Nový audiobook: Kontrola mysli
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Jan Majer

Je jen náš život, vše ostatní je kulisa

Když čtete hlubší věci, máte problém: těžko se to pak dostává z hlavy, říká ekonom Tomáš Sedláček.

„Psychologie nám říká: jsi ovládán tobě neznámými pohnutkami, nic na tobě není autentické ani nové. Já ale nechci žít svůj život ve stínu něčích, sebelépe míněných rad a pouček,“ říká v rozhovoru ekonom Tomáš Sedláček.

Jak byste popsal váš vztah k psychologii?
Vyhledávám hloubavá zamýšlení nad povahou člověka, což je koneckonců i bytostné téma ekonomie. Nebude dobrým ekonomem, kdo bude jen ekonomem. To myslím platí i pro jiné obory. Pokud se má ekonom do hloubky zabývat efektivní poptávkou, nemůže to učinit bez úvah na téma touha a strach, což jsou zase bytostná témata psychologie. Baví mě hledání prapříčin lidského jednání, původu naší nespokojenosti a archetypy, které při tom vstupují do hry. Proto sleduji i populární kulturu, zejména filmy a literaturu, kde se naše představy bohů a nebe (třeba v reklamách, filmových idylkách) mísí se symboly a personifikací strachu (třeba v hororech a televizních zprávách).

Z jakých zdrojů čerpáte poznatky psychologie?
Z psychologů rád čtu Lacana a jeho současného interpreta Žižeka, Junga, Heffernanovou, Campbella, Franka. Ovšem psychologii beru se stejnou rezervou jako ekonomii. I psychologie je totiž zejména „storytelling“. Některé způsoby uvažování mě ale  fascinují a přijdou mi užitečné. Jiné užitečné nejsou a jsou jen zavádějící. Nejvíc radosti mám, když si kombinuji zdánlivě nekombinovatelné – nad psychologickými texty se zamýšlím jako ekonom a ekonomické modely se zase snažím číst okem, kterým by je snad četl psychoanalytik: o čem způsob uvažování v daném modelu svědčí? Přemýšlím, co by si asi řekl psychoanalytik o společnosti, která chce stále jen růst a růst?

Příliš dlouho jsme žili v představě, že jsme jen malým, zbytečným, nepodstatným životem v nekonečném cyklu.

Na plánované moudření nevěřím

Co by si psychoanalytik o takové společnosti mohl říci?
Že má jakýsi problém s malostí, že touží být neustále někde jinde, že má vykloubenou identitu, která je ve svém základě postavená na nedostatečnosti, nespokojenosti. To je vlastně motor ekonomiky i osobního života. Ale pokud jsme osedlali nespokojenost, pak se nesmíme divit, že máme kolem sebe plno úspěchů, ale zároveň si pak nesmíme stěžovat, že jsme neustále nespokojení.

A co byste řekl vy jako ekonom o člověku, který chce stále růst, věnuje veškerou svoji pozornost osobnímu rozvoji a čtení všelijakých návodů, jak dosáhnout ještě většího štěstí?
Já na nějaké plánované moudření nevěřím. Člověk přeci jí jídlo, ne jídelníček. Cosi v nás chce plánovat, a cosi nás v tom brzdí. Cosi v nás se chce chovat racionálně, a cosi nás brzdí. Cosi v nás se chce chovat impulsivně a emotivně… Něco v nás chce pravidla, řád, zákony. Něco v nás je vytváří a zároveň boří, překračuje. Příliš dlouho jsme žili v představě, že existuje „někdo, kdo ví“. Expert na to, jak žít, jak vychovávat děti. Jak funguje vesmír, jak se mají investovat peníze. A že my jsme jen malým, zbytečným, nepodstatným životem v nekonečném cyklu.

A nejsme?
Zdá se mi, že je to přesně naopak: jediný život, který máme, je ten, který žijeme. A na všechno ostatní je potřeba dívat se z tohoto úhlu. Historie, vesmír, věda, to vše je z tohoto pohledu nepodstatné. Žijeme zde, v tomto století, rozhodujeme se v tomto roce. Vše ostatní je kulisa. Já nechci žít svůj život ve stínu něčích, sebelépe míněných rad a pouček, jak správně žít. Věda, ačkoli nám „nechce kecat do života“, nám dává zprávu, že člověk je kulisou dění hvězd, že je nicotný v čase a prostoru. Psychologie nám zase říká: jsi ovládán tobě neznámými pohnutkami, nic na tobě není autentické ani nové. Jinými slovy, jsi podmnožinou vědy, historie a fyzikálních zákonů. Není tomu ale přesně naopak? Věda, historie, to jsou jen kulisy. Berličky skutečného života tady a teď.

Věda, zdá se mi, ke všem skutečně důležitým lidským věcem mlčí. A toto mlčení nechává člověka bezradného.

Psycholog si drží odstup

Věda se přeci snaží odpovědět na otázky, které člověku nedají spát. A jejím cílem by mělo být i odhalování toho, co je skutečnost a co je klam. Nebo, chcete‑li, co je podstata a co kulisa.
Naopak, věda, zdá se mi, ke všem skutečně důležitým lidským věcem mlčí. A toto mlčení nechává člověka bezradného. Takže věda v ledasčem pomáhá, ale zároveň se v konkrétních situacích tváří zcela odlidštěně: doktor nebo psycholog musí mít od člověka naučený odstup, aby jej vnímal jako klienta, ale ne přítele, ne bližního, ne trpícího. Jinak by se z toho zbláznil. Takže věda ve snaze člověku pomoci samotného člověka jakoby vyškrtává z rovnice. Na všechno máme experty. Výsledkem je, že se člověk cítí „neexpertem“ ve vlastním životě. Ale neměl by se tak cítit. Žijeme v domění, že máme žít „expertně“ a dokonale. Nikomu z lidí se to nikdy nepovedlo. To je mimo jiné hlavní zpráva křesťanství.

Jak poznatky psychologie využíváte v osobním životě?
Psychologie mě hlavně vede k zajímavým uvahám nad životem a schopností přemýšlet jinak. Tak třeba nejsem schopen koukat na film, aniž bych se nedíval za něj, nehledal tam archetypy a nehrabal se – jak to říct – v jeho strunách. To samé platí pro texty nebo i reklamy: proč je to zajímavé, proč mě to štve? Na druhou stranu nepochybuji o tom, že lidí, kteří neznají jedinou knihu nebo poučku z psychologie, mnohdy žijí mnohem vyrovnanější a spokojenější život než „experti“. Problém s tím, že čtete hlubší věci, je ten, že se to pak špatně dostává z hlavy.

V neděli 11. září 2016 proběhne tradiční setkání Tomáše Sedláčka se čtenáři Psychologie.cz: Ekonomická analýza ráje

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Chci nebýt

Myslíte někdy na sebevraždu? Přečtěte si, jak najít pomoc.

11 min

Narušitelé hranic

Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.

12 min

Teď nežiješ

Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.

25 min

Roztříštění

Poztrácené kousky duše je možné zacelit laskavou pozorností věnovanou tělu.

17 min

Sladká nevědomost

Když něco nevíme, náš mozek nás před touto informací velmi dobře chrání.

17 min

Otevřít audio sekci

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz

Tomáš Sedláček

Ekonom, vysokoškolský pedagog