Blíží se konec roku a my si zase představujeme, že od ledna bude něco jinak. Že po svátcích začneme několika drobnými změnami s velkým dopadem. Jenže představa je jedna věc, zkušenost druhá.
Víme, že změny započaté na přelomu roku nevydrží. Že osmička místo sedmičky na konci letopočtu symbolizuje leda tak nekonečnou smyčku návratů – k pohodlnému přežívání, k nechtěným návykům, k původní váze a ještě dál.
Ke změnám dospíváme
Nikdy se mi nevyplatila roční permanentka do posilovny. Nevydržel jsem abstinovat, neotvírat Facebook, pravidelně meditovat, běhat, být vstřícnější v komunikaci, důsledný ve výchově. Všechny ty představy o budoucím lepším já vycházejí z jednoho velkého omylu. V češtině jsme si ho shrnuli do často připomínaného, ale naprosto nepravdivého tvrzení stačí chtít.
Jako marketingová zkratka dobrý. Opravdu stačí chtít a koupit si nové boty Nike. Just Do It. Ono fakt stačí chtít a dát svůj hlas Baracku Obamovi. Yes, We Can. Jenže pak se vám v botníku kupí běžecká obuv, v podvědomí roste pocit selhání a po Obamovi přichází Trump.
Rozhodnout se pro změnu je ta nejsnadnější věc. Udělat změnu je jedna z nejtěžších. A změnit sebe? To je jen přelud a nepochopení.
Člověk se z vlastního rozhodnutí nemění, člověk ke změnám dospívá. To, co považujeme za rozhodnutí, je okamžik, kdy dosud skryté hnutí mysli vědomě zachytíme a pojmenujeme. Zvenku nebo shora, rozumem nebo vůlí tenhle mechanismus rozhýbat a trvale udržet v pohybu nejde.
Co chce žárovka?
Všichni máme kamarády, na které jako by to neplatilo. Jeden mě štve pravidelným cvičením a dokonalou stravovací kázní. Druhý píše a přednáší o disciplíně, a když jdeme na pivo, nikdy si nedá třetí. Jak mi to zapadá do mých tezí?
Bylo jim dáno. Daří se jim v oblastech, které jsou pro mě tak viditelné – disciplína, sebeovládání, integrita. A selhávají jinde. Ručička životní spokojenosti se nám pohybuje v podobných hodnotách.
Víte, kolik je potřeba psychoterapeutů na zašroubování žárovky? Stačí jeden, ale ta žárovka musí chtít, říká jeden oborový vtípek. Je vážně zarážející, jak unifikované představy máme my lidé o tom, co máme chtít.
Žárovka chce svítit. Můj kamarád chce cvičit. Druhý chce být disciplinovaný. Já bych chtěl taky do každého dne dostat hodinku dvě pohybu. Chtěl bych mít v sobě víc kázně. Koneckonců bych chtěl i trochu víc svítit pro lidi kolem sebe.
Cítíte to tam? Jak je tam bych, je to chybná úvaha. Jakékoli takové rozhodnutí a plánování je předem odsouzeno k nezdaru. Jediným smysluplným novoročním předsevzetím je zjistit, co je v tomto roce opravdu moje. Kde jsem, k čemu jsem dospěl, co chci. Co chci já.
