Ilustrace: Jan Gemrot, www.jangemrot.com
odemčené

Jediné předsevzetí

Člověk se z vlastního rozhodnutí nemění, člověk ke změnám dospívá.

Jan Majer

Jan Majer
Šéfredaktor Psychologie.cz

12. 12. 2017

Blíží se konec roku a my si zase představujeme, že od ledna bude něco jinak. Že po svátcích začneme několika drobnými změnami s velkým dopadem. Jenže představa je jedna věc, zkušenost druhá.

Víme, že změny započaté na přelomu roku nevydrží. Že osmička místo sedmičky na konci letopočtu symbolizuje leda tak nekonečnou smyčku návratů – k pohodlnému přežívání, k nechtěným návykům, k původní váze a ještě dál.

Ke změnám dospíváme

Nikdy se mi nevyplatila roční permanentka do posilovny. Nevydržel jsem abstinovat, neotvírat Facebook, pravidelně meditovat, běhat, být vstřícnější v komunikaci, důsledný ve výchově. Všechny ty představy o budoucím lepším já vycházejí z jednoho velkého omylu. V češtině jsme si ho shrnuli do často připomínaného, ale naprosto nepravdivého tvrzení stačí chtít.

Jako marketingová zkratka dobrý. Opravdu stačí chtít a koupit si nové boty Nike. Just Do It. Ono fakt stačí chtít a dát svůj hlas Baracku Obamovi. Yes, We Can. Jenže pak se vám v botníku kupí běžecká obuv, v podvědomí roste pocit selhání a po Obamovi přichází Trump.

Rozhodnout se pro změnu je ta nejsnadnější věc. Udělat změnu je jedna z nejtěžších. A změnit sebe? To je jen přelud a nepochopení.

Člověk se z vlastního rozhodnutí nemění, člověk ke změnám dospívá. To, co považujeme za rozhodnutí, je okamžik, kdy dosud skryté hnutí mysli vědomě zachytíme a pojmenujeme. Zvenku nebo shora, rozumem nebo vůlí tenhle mechanismus rozhýbat a trvale udržet v pohybu nejde.

Co chce žárovka?

Všichni máme kamarády, na které jako by to neplatilo. Jeden mě štve pravidelným cvičením a dokonalou stravovací kázní. Druhý píše a přednáší o disciplíně, a když jdeme na pivo, nikdy si nedá třetí. Jak mi to zapadá do mých tezí?

Bylo jim dáno. Daří se jim v oblastech, které jsou pro mě tak viditelné – disciplína, sebeovládání, integrita. A selhávají jinde. Ručička životní spokojenosti se nám pohybuje v podobných hodnotách.

Víte, kolik je potřeba psychoterapeutů na zašroubování žárovky? Stačí jeden, ale ta žárovka musí chtít, říká jeden oborový vtípek. Je vážně zarážející, jak unifikované představy máme my lidé o tom, co máme chtít.

Žárovka chce svítit. Můj kamarád chce cvičit. Druhý chce být disciplinovaný. Já bych chtěl taky do každého dne dostat hodinku dvě pohybu. Chtěl bych mít v sobě víc kázně. Koneckonců bych chtěl i trochu víc svítit pro lidi kolem sebe.

Cítíte to tam? Jak je tam bych, je to chybná úvaha. Jakékoli takové rozhodnutí a plánování je předem odsouzeno k nezdaru. Jediným smysluplným novoročním předsevzetím je zjistit, co je v tomto roce opravdu moje. Kde jsem, k čemu jsem dospěl, co chci. Co chci já.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Články k poslechu

Environmentální žal

Být smutný kvůli ohrožené přírodě je na místě. Jaké nevědomé mechanismy se za touto emocí …

15 min

Lék na smutek

Naše mysl je jako mlýn. Mele a mele. Je na nás, jaké „zrní“ do něj …

10 min

Uzdravila mě láska

Teprve se současným partnerem jsem se osmělil překonat svou fobii ze sexu.

8 min

Zraněni lékařem

Je vám zle, cítíte bolest. Potřebujete pomoc, ale nenacházíte porozumění.

17 min

Na chvíli sama

Můj recept na péči o svou duševní pohodu zahrnuje ty nejobyčejnější věci.

7 min

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

12. 12. 2017

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.