Jednou nohou v minulosti

Andrea Platznerová

24. 6. 2020

Do redakce napsala paní nebo slečna Eliška a navrhla podívat se blíže na „…vztah, kdy partner už se svým bývalým partnerem není v kontaktu a nechce se k němu nebo k ní vrátit, například proto, že si uvědomuje, že ublížení od bývalého partnera bylo příliš velké, ale kdy nový partner cítí, že něco není v pořádku. Záchvaty smutku, odlidštěné objetí, nepřítomný pohled, neúplná angažovanost.“ Elišku zajímá, co se situací, kdy se člověk octne ve vztahu s někým, kdo chvílemi nový vztah plně prožívá, a zároveň má okamžiky truchlení za předchozím vztahem. Hezky rozdané tematické karty. A tuším, proč se mi i tak do tématu příliš nechtělo. Nejspíš proto, že popsaný vztahový scénář považuji za úplně normální a v pořádku (tedy pokud „záchvaty“ chybění starého netvoří zásadní část nového života), po vynásobení výsledku konkrétní vztahové situace mým optimistickým protiúzkostným koeficientem – věci bývají často lepší, než na první ponor vypadají. (Také mnohem horší, ale to už by byla jiná kapitola, resp. jiný článek.)

Běžně nepovrchní člověk vytvářející emoční vazby si z každého vztahu odnáší hromadu „materiálu ke zpracování“. A pokud je jeho nová partnerka nebo partner také vnímavý a angažovaný, tak to zpracovávání nemůže neregistrovat, potažmo se ho i emočně neúčastnit. Samozřejmě pokud je takový nový partner nebo partnerka v době zpracovávání už na scéně – jenže to právě bývá. Málokdy se trávení rozpadlého vztahu vejde do časového intervalu od jeho konce do začátku vztahu dalšího. Pokud vůbec nějaký takový interval byl.

Často skáčeme po hlavě (po srdci, eventuálně nadledvinkách či jiném hormonálně činném orgánu) z jednoho vztahu rovnou do druhého. Dokonce se dva vztahy, nový a starý, nezřídka překryjí. A to se děje až příliš často, chtělo by se napsat… Ale kdo jsme, abychom věděli lépe než zúčastnění, natož abychom soudili? Ano, zaděláváme si mnohdy na průšvihy a ublížení sobě a jiným nezpracováním starých šrámů dřív, než se vydáme sbírat a rozdávat nové kytky a nové šrámy – ale i to patří k životu. Když se učíme psát, také nejdřív děláme chyby. Kdybychom v první třídě psát přestali, abychom ty chyby nedělali, zůstali bychom navždy negramotní. Jak by to mohlo být jiné s učením se skutečné lásce?

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s plným přístupem. Chcete-li pokračovat ve čtení, pořiďte si předplatné.

Máte koupené předplatné? Přihlašte se.

Půlroční předplatné

1200 Kč

Měsíčně to je 200 Kč

Koupit předplatné

Koupit jako dárek

Přístup na půl roku ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali.

články pro předplatitele
audio verze článků
videa pro předplatitele
přístup do archivu
přístup do Učebny
online poradna

Nejoblíbenější

Roční předplatné

1600 Kč

Měsíčně to je 133 Kč

Koupit předplatné

Koupit jako dárek

články pro předplatitele
audio verze článků
videa pro předplatitele
přístup do archivu
přístup do Učebny
online poradna

Přístup ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali.

Dvouleté předplatné

2500 Kč

Měsíčně to je 104 Kč

Koupit předplatné

Koupit jako dárek

Přístup na dva roky ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali, výhodněji.

články pro předplatitele
audio verze článků
videa pro předplatitele
přístup do archivu
přístup do Učebny
online poradna

Zaplatit můžete platební kartou nebo bankovním převodem v korunách nebo v eurech.

Jan Majer

vydavatel, šéfredaktor

Jan Smetánka

vydavatel, manažer

„Staňte se součástí Psychologie.cz a využívejte celý web. Je v něm víc, než si myslíte. Stejně jako ve vás.“

Řekli o nás

Pavel Špatenka

Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.

Jak málo člověk ví o sobě samém. Jak málo se ve veřejném prostoru mluví o tom, co se v nás lidech odehrává. Čím více se doba vyhrocuje, tím spíše se snaží člověk porozumět tomu, co se to děje. Chce pochopit proč lidé jednají tak, jak jednají, chce vědět proč se věci dějí právě tak, jak se dějí. Chceme vědět, proč se tolik odcizujeme jeden druhému navzájem. Chceme být blíže jeden druhému a přitom nejsme blízko ani sami sobě. Proto vítám každý prostor, kde se o takových věcech může mluvit. O to více, pokud je otevřený, kultivovaný a nechává čtenářům prostor pro vlastní úsudek. Psychologie.cz taková je. Roste spolu s námi.

Radkin Honzák

Psychiatr

Projekt Psychologie.cz se mi líbil od samého začátku, proto jsem do něj s radostí šel. Myslím, že je užitečné znát pár odborných názorů, třebaže se podle nich nemusím řídit.

Zuzana Daňková

Publicistka

Psychologie.cz je jednoznačně nejkvalitnější a nejzajímavější internetový portál o psychologii v českém prostředí. Sdružuje velké množství kvalitních autorů, kteří dokáží zasvěceně a zároveň svěže psát o mnoha oblastech psychologického výzkumu i o osobních zkušenostech. Každý tu najde to své: poslední psychologické výzkumy i praktickou pomoc, jak lépe porozumět sobě a druhým.

Koupit předplatné

Pokud si nejste jisti, můžete se podívat na seznam videí a článků, které předplatné nabízí.