Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Jít štěstí naproti

Život nás nenechá dlouho stát na místě. Ukažte mu zavčas, jaké s ním máte plány.

8:04
Monika Hodáčová

Monika Hodáčová

9. 1. 2020

Starý rok skončil, nový začíná. Možná jste si říkali, že tentokrát nebudete ani bilancovat, ani plánovat, že se tomu tlaku vyhnete právě z přesycenosti články s radami, jak to správně udělat. Ale nakonec to člověku nedá. A to je dobře. Protože život, který nemá směr, nikam nevede. A na tom, že cestou hledáme ukazatele, není nic špatného. Neměli bychom ale skončit jako věční hledači, kteří sice zálibně vzhlížejí k cíli, ale ve skutečnosti stále stojí na místě a možná se i zlobí, že všechny ty vize a nástěnky snů jsou k ničemu.

Britský profesor psychologie Richard Wiseman je známý jako autor mnoha neobvyklých výzkumů, které se staly velmi populárními. Ve své knize 59 vteřin pak přichází s řadou konkrétních návodů, které mohou vylepšit kvalitu lidského života rychle (odtud název knihy) a jednoduše. Ale ani v tomto případě to nejde bez práce a vlastní iniciativy.

Například k vizualizačním technikám se autor staví značně skepticky, když upozorňuje, že díky představám zářivé budoucnosti se sice můžeme cítit lépe, ale naše sny se tímto způsobem sotva stanou skutečností. Vize je jen začátek cesty, směr, kam chcete dojít. Na vlastní cestu potřebujete nějaký plán, vůli přemoci váhavost a navíc jeden neobvyklý postoj – víru ve dva protichůdné názory, tzv. doublethink.

Jaké konkrétní kroky nás tedy mohou podle Wisemana dovést k vytouženému cíli?

1. Mějte plán

Čekání na zázrak většinou nevychází. Kouzlo zázraku je právě v jeho výjimečnosti. Naopak ti, kdo znají svůj cíl a dokážou si ho rozdělit na několik dílčích kroků, mají naději na úspěch. Postupné zvládání dílčích cílů přináší sebejistotu a pomáhá nám zbavit se strachu a váhání.

Někdy se může stát, že cíl se během cesty pozmění, vynoří se něco, o čem se nám původně ani nesnilo. Taková aktualizace cílů je samozřejmě úplně v pořádku. Naše cíle nejsou něčím statickým, navždy pevně daným, ale zkrátka tím, co je pro nás nejlepší v danou chvíli. Jejich aktualizace je proto naopak žádoucí (aktualizací cílů ale není myšleno, že místo abychom věci dokončovali, vrháme se stále do nových).

2. O své plány se podělte s blízkými

Znáte teorii „aby se to nezakřiklo“? Sama jsem si osvojila. Raději jsem vše držela pod pokličkou, a pokud náhodou ne, bum, a vše se pokazilo. Nakonec jsem ale dospěla k tomu, že za strachem, že po vyzrazení se něco pokazí, je spíše nejistota, nedostatek vůle nebo třeba intuice, kdy ve skutečnosti víme, že naše naděje na úspěch jsou nereálné.

Každopádně Wiseman radí pravý opak: podělte se o své plány s rodinou, přáteli, spolupracovníky. Vystavujete se sice nepříjemnému pocitu v případě neúspěchu, ale na druhé straně vás to významně motivuje se neúspěchu vyhnout – tím, že uděláte vše proto, aby vůbec nenastal.

Lidé jsou obecně mnohem odhodlanější dodržovat svá předsevzetí, pokud o nich jejich okolí ví. Zároveň je velká pravděpodobnost, že pokud se se svými plány svěříte, vaši blízcí vám poskytnou podporu.

3. Připomínejte si výhody z dosažených cílů

Budete-li si často připomínat výhody plynoucí z dosažených cílů, máte mnohem větší šanci uskutečňovat ve svém životě trvalé změny. Tomu napomůže písemný seznam objektivních reálných změn, které budou mít ve vašem životě pevné místo.

Chcete-li například zhubnout, tyto změny mohou zahrnovat zlepšení konkrétního zdravotního problému, nákup slušivějšího oblečení, lepší pocit při jednání s lidmi. Nemělo by tedy jít o plané fantazírování, ale o něco, čeho můžeme postupně, v dílčích krocích dosáhnout.

4. Nezapomínejte si cestu užít, pochválit se a odměnit

Po každém dílčím úspěchu by měla následovat odměna. V případě hubnutí to může být nejen nákup něčeho hezkého na sebe, ale i večeře v restauraci, kdy můžeme trochu vybočit z drilu, nebo prostě něco, co se k našemu cíli bezprostředně nevztahuje. Odložit radost na chvíli, „až budeme konečně v cíli“, není příliš motivující, vnáší to do našeho života stres a může být i příčinou selhání.

5. Své plány, pokrok, výhody a odměny si zapisujte

Šance na úspěšné splnění plánů výrazně posílí, když si budete vše zapisovat. Tedy nejen konečný cíl a dílčí kroky, ale i pokroky, výhody, odměny. Na způsobu nezáleží – můžete použít počítač či tužku, deník, graf i nástěnku na lednici. Čím víc hravosti a kreativity do této činnosti vnesete, tím lépe. Vaše plány se tak stanou nedílnou součástí života, který žijete právě teď. Teď se můžete bavit, žasnout, cítit vděčnost.

Konečně plnění vašich cílů mohou podpořit dvě jednoduché techniky. První spočívá v kouzlu prostě začít. Už před sto lety zkoumala ruská psycholožka Bluma Zeigarniková fakt, že lidé, kteří s nějakou činností začnou, jsou svojí myslí nuceni k jejímu dokončení. Jde o takzvaný první krok: když chcete jít běhat, oblékněte se bez velkého přemýšlení do sportovního, když chcete začít psát, napište první větu. Tento první krok pomáhá věčným váhavcům překonat bariéru začátku.

Druhá technika, kterou Wiseman doporučuje, je tzv. doublethink. Její počátek hledá v románu George Orwella, kde je popisována víra jedné mysli ve dva odlišné názory a přijetí těchto rozdílných filozofií. Nedávný výzkum pak ukázal, že na rozdíl od románu v životě může mít tato schopnost pozitivní efekt a lze ji využít i v dosahování cílů.

Co to znamená v praxi? Lidé, kteří dokážou spojit optimistické očekávání s vědomím překážek, které mohou nastat, jsou v realizaci svých plánů úspěšnější než přehnaní optimisté či věční pesimisté. Technika „fantazie versus realita“ se ukázala jako efektivní i v oblasti vztahů.

Je dobré do nového vztahu vstupovat s nadějí a zároveň si ponechat vědomí, že člověk, kterého jsme potkali, není dokonalý a až čas ukáže, je-li to ten pravý. Nakonec podobný efekt můžeme pozorovat i v plánování jako takovém. Mít rozplánovanou každou vteřinu je stejně kontraproduktivní jako žít zcela bez snahy někam se posunout.

Život nás nenechá dlouho stát na místě. Pokud mu neukážeme, jaké s ním máme plány, vytvoří pro nás vlastní plán. Opravdu se chcete nechat životem smýkat? 

Vyzkoušejte na sobě

Wiseman nabízí ještě jedno trochu morbidní cvičení: sepište si vlastní nekrolog. Pokud věnujeme čas přemýšlení, jak bychom chtěli, aby na nás lidé vzpomínali, snadněji pak formulujeme i své dlouhodobé cíle a najdeme i správné tempo k jejich uskutečnění.

  • Takže jak byste chtěli, aby o vás jednou vaši blízcí mluvili?
  • Jak by měli popsat vaši osobnost, to, čeho jste v životě dosáhli, vaše silné stránky, práci, rodinný život, chování k druhým?
  • A shoduje se tohle vaše ideální já s vaším životem?
  • Už víte, jakým směrem půjdete? Na nic nečekejte a udělejte první krok.