Konflikt je potřebný a přirozený. Jen je potřeba umět s ním zacházet, aby neškodil, ale spíš pomohl. Už slyším reakce čtenářů: A to jde? Existuje snad nějaká „správná cesta“, návod, jak se v konfliktní situaci zachovat?
Návod není, vítězí rozmanitost. V drtivé většině konfliktů neexistuje ta jediná spásná cesta. Možností je nespočet a je na nás, jaký způsob chování zvolíme.
Napřed si ujasněte, co se v dané situaci děje: chcete něco řešit (problém), nebo se potřebujete pohádat (spor)?
Způsoby řešení konfliktu
Spor je personifikovaný problém. Neřeší se věcná stránka, ale lidské rozpory. Kdo má větší pravdu, čí názor je oprávněnější, kdo je vstřícnější vůči druhému, kdo se chová zodpovědněji. Výsledkem sporu bývá hádka, narušený vztah, neklidná atmosféra. Možnosti zásahu jsou:
- Převádět spory na problémy („Co konkrétně potřebuješ, jak by sis naši spolupráci představoval/a, které věci se ti nelíbily…“)
- Definovat rizika, když se nedohodneme („Když to spolu nedotáhneme do konce, šéf nás sejme oba!“)
- Odklad jednání – příště bude druhá strana možná vstřícnější („Tak jo, jsme unavení, sedneme si na to zítra po desáté.“)
- Nečekanost – zvolit jednání, které druhá strana neočekává („Já vím, že jsem přišla o tři hodiny později, než jsem slíbila. Jestli mi chceš vynadat, tak to klidně udělej, ale já ti teď půjdu udělat večeři.“)
Jak se říká, je nám dobře s těmi, kdo s námi souhlasí, ale rosteme s těmi, kteří s námi nesouhlasí. Konflikty jsou užitečné, zejména ty, jež skutečně řeší problémy. Učí nás konstruktivitě, protože jedou podle linie: Co‑kdo‑kdy‑kde‑jak‑proč‑kolik‑k čemu. Mají vždy konkrétní výstup, na rozdíl od sporů. I když takovým výstupem může být i dohoda o nedohodě:
„Nejsme schopni se dnes domluvit, ale sejdeme se zítra ve dvě hodiny opět zde s dalšími informacemi a dotáhneme to.“
Snažte se tedy vždy rozpoznat, zda v konfliktu jde o spor, nebo o řešení problému, a podle toho jednejte.
Typy jednání v konfliktu
Zpracovat konflikt můžeme jako řešitel, příjemce nebo uhýbač. Tyto způsoby známe všichni, v osobnosti se běžně kombinují – v jedné situaci se chováme řešitelsky, v jiné jako uhýbači. Pravda je, že většinou více preferujeme některý z uvedených modelů.
- Řešitel – identifikuje problém, má zájem ho řešit, aktivně se zapojuje do situace. Chce konkrétní výsledek, záleží mu i na vztahu. Jak na řešitele: Přijmout jeho model chování.
- Příjemce – chová se reaktivně: když druhá strana vyvolává konflikt, jde do sporu nebo do manipulace. Příjemci často chybí schopnost chovat se jinak. Někdy je toto chování věcí postojovou – přinesl si to z rodinného prostředí. Jak na příjemce: Nereagovat na manipulaci, pouze na faktickou část sdělení. Převádět spory na problémy, používat při jednání třetí stranu (přináší to výhodu jiného přístupu), dělat v jednání pauzy, používat písemné zadávání úkolů.
- Uhýbač – situaci jako konfliktní nevyhodnotí. Nebo ji vidí jako konfliktní, ale nemá energii nebo zdroje, aby do ní aktivně vstoupil. Jak reagovat na uhýbače: Vysvětlit, co vám vadí a proč, a trvat na jeho reakci. Povzbudit ho, dát najevo zájem.
Autorce letos vyšla v nakladatelství Grada kniha Umíme to s konfliktem – Náročné situace a jejich řešení.
