Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Změní mě terapie?

Teprve když víme, v čem se cítíme nebo necítíme dobře, můžeme s tím něco dělat.

Yvonne Holčáková

Yvonne Holčáková

20. 2. 2014

Jak v záplavě informací vnímáme emoce? Někdo je ignoruje jako přežitek, pro mnohé jsou „trendy“ záležitostí. Jako značka auta nebo sushi. Mluvíme o hloubce, opravdovosti a nezbytnosti negativních emocí, ale ve skutečnosti si přejeme zažívat jen ty luxusní, pozitivní.

Reality show, nejrůznější zážitkové adrenalinové aktivity a všudypřítomná reklama z nás ždímají emoce, které s těmi opravdovými nemají mnoho společného. Je to spíš jakási hra na emoce. Takovéto povrchní hrubé citové prožitky utlačují ty jemnější, méně průbojné city, jež se krčí někde v koutku a jenom nesměle špitají.

Ale posloucháme je, nasloucháme jim? Nebo se za ně občas i stydíme?

S prožíváním se vrací i sebejistota

Ve své praxi se setkávám s klienty, kteří svoje emoce někde na cestě poztráceli a zase se k nim touží vrátit. Navrátit se sami k sobě. Přicházejí se vztahovými problémy, s příznaky deprese, popisují ztrátu životního smyslu nebo je trápí úzkosti nebo například nutkavé chování. Mají nastavené emoční vzorce a myšlenková schémata.

Zkoušíme tedy hledat vnitřní zdroje, potenciál ke změně. Je to poměrně náročná práce na sobě, zajeté koleje se nemění snadno. Okolí od nás očekává obvyklé způsoby chování a tím nás nutí se vracet zpátky.

Vzpomínám si na případ, kdy jsme s klientkou, která přišla do terapie kvůli úzkostem, postupně rozkrývaly hlubší zašlapané emoce. Mohla jsem být svědkem toho, jak během času postupně nabývala na sebejistotě a vracela se sama k sobě, zlepšila se jí komunikace v rodině.

Byla více schopná a ochotná sdělovat ostatním, co a jak cítí, ačkoli to nebylo pokaždé jednoduché nebo příjemné. Terapie u ní vedla k výraznému zvýšení pocitu spokojenosti a sebejistoty a značnému zmírnění projevů úzkosti.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Je potřeba počítat s tím, že někdy v procesu změny uděláme krok kupředu a někdy i vzad. Důležité je ale vytrvat. Je třeba dát si čas a sám si „osahat“ změny. A odměnit se za úspěch. Zase naslouchat sám sobě a nechat ostatní zvyknout si na změnu. Zkusit si, v čem se budu cítit lépe. Nestane se z vás jiný člověk, ale budete mít méně symptomů, se kterými jste do terapie přišli. Nebo symptomy vymizí, ztratí svůj význam.

Pěstujme kontakt s emocemi

Věřím, že význam všech našich emocí pro sebe najdeme, budeme-li chtít, a že to ve skutečnosti může vést k plnějšímu a spokojenějšímu životu v souladu se sebou samým, potažmo se svým okolím.

Využívejte celý web.

Předplatné

Jestliže si uvědomíme, co doopravdy cítíme, snáze to pak můžeme projevit. Okolí má potom možnost reagovat skutečně na nás, na to, co a jak bychom doopravdy potřebovali. Když víme, v čem se cítíme nebo necítíme dobře, můžeme s tím něco dělat.

Pěstovat kontakt se svými emocemi (a tedy se sebou) se vyplatí i v každodenním životě, nejen v rámci terapie. Můžete si zkusit například denně nechat dvacet minut na svoje pocity.

  • Z čeho mám opravdu radost?
  • Na co mám zlost? Z čeho jsem smutný/smutná?
  • Na co se těším?

Přesný návod neexistuje, je to chvilka jen pro vás podobně jako to může být každodenní cvičení nebo relaxace. Aktivní přístup k životu je jedním z faktorů chránících člověka například proti depresi. A nad tím, myslím, je dobře se zamyslet.

Diskuse 0

Yvonne Holčáková

Psycholožka, poradkyně rozvoje osobnosti, lektorka

www.psychoterapieporadna.cz