Kam půjdeš dál?

Máme všechny důvody být šťastní, ale místo toho cítíme prázdnotu a tíseň.

Radka Loja

Radka Loja

9. 10. 2017

Statistické údaje ukazují, že životní úroveň za posledních padesát let výrazně vzrostla. Na druhou stranu ale také stoupl počet sebevražd a spotřeba antidepresiv. Co tedy lidem chybí?

Nedávno jsem vyslechla zajímavý příběh: Jsem ve vedoucí pozici v mezinárodní firmě. Mám velký vliv a dostatek peněz. Mám krásný byt, dvě auta, ženu, děti a psa. Chtěl jsem dům. Teď ho mám. První noc v novém domě jsem strávil sám. Zatopil jsem si v krbu, sedl jsem si do sedačky a položil nohy na stůl. Pomyslel jsem si – tak to je super. Po chvíli se mi ale sevřelo hrdlo. Cítil jsem obrovskou bolest, strach a něco jako prázdnotu. Přišlo mi to absurdní. Mám být přeci tak šťastný. V hlavě mi doslova řvala otázka: „Tak, teď už máš i dům, kam půjdeš dál?“

Podobné příběhy často slýchávám od svých klientů. Většinou od těch, kteří již došli do druhé poloviny života. Scénář je velmi podobný:

  1. Mám dobrou práci, materiální zajištění.
  2. Jsem celkem zdravý, mám přátele.
  3. Mám být šťastný – asi jsem šťastný.
  4. Něco mi v životě chybí, nevím co… cítím se prázdný.

Je to velký paradox. Lidé si říkají, že mají být šťastní, ale nejsou.

Co nám chybí

Autorka knihy The Power of Meaning: Finding Fulfillment in a World Obsessed With Happiness (Síla smyslu: Hledání naplnění ve světě posedlém štěstím) provedla výzkum na stovkách lidí z různých oborů, který trval několik let, a dospěla k závěru, že těmto lidem chybí pocit smysluplnosti života. K podobnému závěru došlo i mnoho dalších psychologů.

V první půlce života obvykle potřebujeme naplnit základní životní potřeby – najít si dobré zaměstnání, bydlení, partnera, založit rodinu. Tlak na smysluplnost není tak naléhavý. V druhé půlce života, pokud toto všechno máme, často začneme pátrat po smyslu, protože pociťujeme prázdnotu. Navíc se často přidává strach ze stárnutí, nemocí a osamělosti. Říká se tomu krize středního věku.

26. – 29. října 2017

Tři cesty k přítomnému okamžiku (seminář)

Michal Mynář

Lidé se s tím vyrovnávají různě. Určitě znáte mnoho příkladů ze svého okolí, kdy si lidé hledají mladší milenky či milence, začnou provozovat extrémní sporty a podobně. Hlavním důvodem bývá právě zaplnit pocit prázdnoty. A daří se to – avšak jen dočasně.

Jaký je rozdíl mezi pocitem štěstí a smysluplnosti? „Být šťastný“ si představuji jako určitý komfort a lehkost: nedělám si starosti, mám dobrý pocit v přítomném okamžiku, soustředím se na to příjemné a dobré. Štěstí je však velmi pomíjivé – jednou je a potom zase není. „Mít smysl“ však jde mnohem hlouběji.

Smysl pochází z toho, že víme, že někam patříme. Víme, že existuje něco, co nás přesahuje. Děláme něco dobrého pro druhé lidi a v sobě rozvíjíme to nejlepší. Lidé, kteří mají smysl života, zažívají jinou kvalitu štěstí a nemusí se o něj snažit. Je to trvalé.

Jak tedy můžeme žít naše životy s pocitem většího smyslu?

Na základě práce se svými klienty, po pročtení spousty knih a díky vlastní zkušenosti (s totální změnou svého pracovního oboru) jsem došla k následujícím poznatkům:

Uvědomte si, že někam patříte

Do vlastní rodiny, komunity, firmy… Důležité je, abyste měli pocit, že vás přijímají takové, jací jste. Ne proto, že nosíte peníze nebo že máte určité schopnosti nebo dovednosti. Pozor – přijetí neznamená bezkonfliktní stav, ale dobrou vůli a důvěru, že se všechny potíže nakonec vyřeší ke spokojenosti všech. Pokud vám toto chybí, zkuste hledat tímto směrem.

Naplňte potřebu transcendence – sebepřesahu

Většina lidí věří, že je něco nad námi, něco co nás dalece přesahuje, ale tam jejich pocit končí. Je to škoda, protože budování vztahu s „vyšší existencí“ nám může v životě velmi pomoci. „Vyšší existence“ je hluboce spojená s naší vnitřní moudrostí.

Tento vztah můžeme budovat například skrze víru v Boha nebo nějakou jinou víru nebo sami prostřednictví Alfa stavu – meditace. V Alfa stavu je naše mysl zklidněná a je snadné se propojit se svou vnitřní moudrostí. Můžeme se sebou vést rozhovor o všem, co nás trápí, jak se máme rozhodnout v té či oné situaci, můžeme načerpat spoustu energie, získat sebeúctu a sebedůvěru.

Dělejte něco pro druhé

Dělat něco dobrého pro druhé, přispívat celé společnosti dává našemu životu ten skutečný pocit naplnění. Znám mnoho lidí, kteří již v materiálním světě dosáhli všeho, co si kdy přáli, a začali se věnovat charitě, vést kroužky pro děti, dobrovolně přednášet v domovech pro seniory nebo založili různé nadace.

Rozvíjejte sami sebe

Potřebujeme růst a rozvíjet se jako osobnosti. Abychom byli schopni dělat něco pro druhé, je potřeba dát nejprve dohromady sami sebe. Nalézt a rozvíjet v sobě to nejlepší, naučit se pracovat se svými myšlenkami, frustracemi, zraněními, emocemi. Důležitou úlohu zde hraje také pozitivní myšlení.

Využívejte celý web.

Předplatné

Naše myšlenky mají obrovskou sílu. Pozitivní přístup má moc zlepšovat životy naše i životy druhých. Neznamená to předstírat, že je něco skvělé, když tomu tak není. Ani to neznamená popírat pocity smutku, vzteku nebo psychické bolesti. Naopak tyto nepříjemné pocity je potřeba prožít, ale pak je nechat odejít a umožnit, aby se jejich místo uvolnilo něčemu lepšímu.

Pozitivní myšlení také znamená vidět možnosti a neztrácet víru a naději v těžkých situacích a důvěru v něco, co nás přesahuje. To, zda dosáhnete v životě štěstí a najdete jeho smysluplnost, je z velké části odvozeno od stavu vaší mysli.

Smysluplný život není „já“, ale „my“.

Diskuse 0

Nejlépe hodnocený komentář: