Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Kam se vytrácejí chlapi

Za změnou mužů stojí ženy. Ony určují, které znaky budou považovány za sexuálně přitažlivé.

Pavla Koucká

Pavla Koucká

23. 1. 2015

Dnešní ženy jsou emancipovanější než kdy dřív. Máme volební právo, můžeme se rozvést. Jsme finančně soběstačné a dovedeme se o sebe postarat. Nejsme mužům podřízeny. I muži se ovšem změnili, ač se o tom – na rozdíl od feminismu – tak nemluví. Nejde totiž tolik o společenské postavení mužů jako o ně samotné. Chovají se jinak, jinak prožívají. Celkově tvrdím, že dochází ke zmenšování mezipohlavních rozdílů u člověka.

Článek zaměřuji na muže. Proč jsou dnes muži méně mužní, než byli dřív? A proč si myslím, že tento trend bude pokračovat? Dovolím si pohled bioložky, psycholožky a především ženy. V článku nerozděluji mužskou dominanci fyzickou, psychickou a sociální. Nejde sice o totožné vlastnosti, nicméně o vlastnosti korelující, vzájemně se podporující: v rámci zjednodušení pro článek tedy používám jen jednu sjednocující osu „mužnosti“. Mužnými muži nazývám muže urostlé, silné, dominantní, odvážné, rozhodné.

S rozvojem civilizace slábne přírodní výběr, v němž jde zhruba o to, kdo skončí v žaludku dravce nebo rukou nepřítele či zemře na nějakou nemoc, takže nemůže předat své geny dál. Velké šelmy byly v našich končinách vyhubeny již před staletími, žijeme v míru a s řadou nemocí se vypořádává medicína.

Výsledkem je, že evolučně vzato stoupá relativní význam výběru pohlavního (v němž se hraje o to, kdo získá partnera – druhého rodiče pro své potomky). Proto je tak důležité, co na mužích ženy vnímají jako přitažlivé. Více než dřív se to totiž projeví v genech budoucích generací. Pokud ženy volí jako své partnery méně mužné muže než dříve, budou i jejich synové méně mužní.

Macho už neletí

Neškodí si tedy povšimnout vzorů odrážejících, které znaky jsou sexuálně přitažlivé. V dobách, kdy na Západě letěli svalovci typu Arnolda Schwarzeneggera, existoval v Čechách alternativní sexy typ, jehož nazývám dle známé pohádkové postavy Rumcajs: muž, jenž o sebe příliš nedbá, žije si ve své jeskyni a v rámci přijatelnosti protestuje proti vrchnosti. Po revoluci se to změnilo. Rumcajsové jsou přežití, směšní, nepřitažliví.

Muži dnes nepotřebují být silní, mrštní a obratní. Nebudou to potřebovat ani jejich synové, a ženy to při výběru partnera zohledňují.

Dnešní muž o sebe dbá. Chodí hladce oholen či volí pečlivě udržovanou, rádoby nedbalou eleganci. Je štíhlý, pravidelně navštěvuje kadeřnictví, má pečlivě zastřižené nehty, jeho ruce nenesou stopy těžké práce. Pečuje o svůj šatník a více než kdy dřív se podobá ženě. Macho dnes neletí.

Otázkou je, proč se to děje. Důvody vnímám na všech rovinách: fyzické, psychické, sociální, komerční i technické.

Komerční síly: Kupujte voňavky

Rumcajsovi neprodáte zdaleka tolik všeho možného v zásadě nepotřebného jako metrosexuálovi. Proto na nás z plakátů podmanivě hledí mladíci, kteří víc než o co jiného pečují o svůj vzhled a vůni.

Psychické síly: Ženy chtějí partnery

Méně machističtí muži jsou i psychologickou potřebou emancipovaných žen. Sice si stále vážíme síly, pevnosti a rozhodnosti, jež k mužství patří, ale oceňujeme zpravidla i to, že náš protějšek vyjadřuje city, dokáže uznat svou chybu a čistí si zuby. A tvrzení, že nejlepším afrodisiakem je pro ženu umyté nádobí, má též cosi do sebe.

Fyzické síly: Svaly nejsou potřeba

V průběhu lidské historie byli muži tradičně ochránci, lovci, bojovníci. Jenže v současné době se v našich končinách neloví ani nebojuje, nebezpečí minimální. Většina mužů pracuje v dobře vytopené místnosti za klávesnicí, tu a tam porada či schůzka s klientem. Na fyzickou práci máme stroje a nezdá se, že by se to v budoucnu mělo změnit, trend bude spíš ještě pokračovat. Muži dnes nepotřebují být silní, mrštní a obratní. Nebudou to potřebovat ani jejich synové, a ženy to při výběru partnera zohledňují.

Sociální síly: Proč nemáme mnohoženství

Dovolím si na chvíli odbočit do sociobiologie. U primátů najdeme všechny možné sociální systémy. Pro příklad k našim zvířecím příbuzným proto můžeme sáhnout, ať už chceme dokázat přirozenost téměř čehokoli. Chceme-li tvrdit, že přirozená je pro člověka promiskuita, uvedeme šimpanze; pro mnohoženství sáhneme třeba ke gorilám a přirozenost párového uspořádání krásně ilustruje třeba fotka páru titiu sedících bok po boku s dojemně propletenými ocasy.

Napříč různými druhy však platí jedno pravidlo: čím větší jsou fyzické rozdíly mezi pohlavími, tím dominantnější samci jsou, a tím víc samic si alfa samec přivlastní. Gorily či paviáni, kde jsou samci výrazně větší než samice, žijí v harémech. Jiné je to u gibonů či drápkatých opiček, kde jsou rozdíly mezi pohlavími malé: Giboni žijí v párech a například u kosmanů samec po porodu dokonce přebírá většinu péče o mláďata.

Žena má v polygamní společnosti možnost svobodně volit, zda bude druhou ženou schopného (dominantního, vysoce postaveného, bohatého) muže, nebo jedinou manželkou muže méně schopného.

Muži jsou o něco větší než ženy a výše uvedené pravidlo tak naznačuje, že člověk bude mírně polygamní druh, v němž se muži snaží o dominanci – nad ostatními muži i nad ženami. Což skutečně vychází, zejména když se podíváme na sociální uspořádání napříč společnostmi. Většina lidských společností je polygamních, i když v reálu má více manželek poměrně malé procento mužů. Dominantní západní kultura však mnohoženství (minimálně formálně) nepovoluje.

Navzdory našim představám není polygamie tolik problematická pro ženy jako pro muže. Když to hodně zjednoduším, žena má v polygamní společnosti možnost svobodně volit, zda bude druhou ženou schopného (dominantního, vysoce postaveného, bohatého) muže, nebo jedinou manželkou muže méně schopného. Citovou a sexuální frustrací ovšem trpí ti muži, „na které se nedostane“.

V polygamních společnostech tak snadněji vznikají sociální nepokoje, protože se zde vyskytuje víc frustrovaných, primárně neuspokojených mužů „bez závazků“. To je hlavní důvod, proč klasické mnohoženství naše společnost nepovoluje. Tlak na monogamii ve výsledku ovlivňuje chování obou pohlaví a přispívá ke zmenšování rozdílů mezi pohlavími.

Technické síly: Antikoncepce

Dominantní muži to dnes mají navíc těžší i co se levobočků týče. Mužní muži jsou sice stále přitažliví coby milenci, nicméně potomků přitom tolik nezplodí. K nevěře jsme tolerantní, avšak pouze na rovině požitkové. Snadno dostupná antikoncepce (spolu s testy otcovství) způsobuje, že ženy při nevěře účinně zamezují početí dítěte. U čím dál častější asistované reprodukce je pak garance otcovství prakticky stoprocentní.

Vysoce postavení, mužní muži plodí v naší společnosti relativně méně potomků než ve společnostech přírodních kultur (ani prezidenti, miliardáři či idoly typu star dnes nemají nijak závratný počet dětí). Dá se tedy předpokládat, že vlastnosti mužných mužů se nebudou do dalších generací promítat v takové míře, jako je tomu jinde či tomu bylo dříve.

Rozdíly mezi pohlavími se z výše uvedených důvodů, domnívám se, zmenšují, a pokud se něco zásadního nestane, budou se zmenšovat i nadále. Přiblížení rolí obou pohlaví neznamená, že fyzické i psychické rozdíly zcela zmizí. Muži budou stále o něco větší, fyzicky silnější, odvážnější a dominantnější, jen ne o tolik. Partnerské vztahy budou stále vyrovnanější.

Využívejte celý web.

Předplatné

Tolik zatím moje teorie.

Dopisuji a cítím radost, ale i určitou nostalgii. A jaké jsou vaše pocity, milé čtenářky a milí čtenáři?

Diskuse 0