Redakce mi položila dotaz: "Jak se projevuje/pozná, že partneři došli ve snaze o záchranu vztahu na konec svých sil?" I mě napadá spousta otázek. Potřebuje vztah krize a dilemata a hrozící konce, aby byl opravdovým hlubokým vztahem, se základy, na kterých lze stavět budoucnost dalších generací? Nebo naopak – může vztah vydržet a obohacovat a být bezpečným přístavem, i když si neprošel svými pekly a peklíčky, jen prostě byl, hezky a nekonfliktně? A jako poslední otazník možná jedna z nejtěžších: Smíme se vědomě rozhodnout nic víc už pro záchranu vztahu neudělat, i kdybychom ještě mohli?