16. 12. 2024
„Myslím, tedy jsem,“ řekl kdysi René Descartes a položil tak jeden ze základů moderní západní filozofie – jeho idea je nesmírně silná a zároveň velmi prostá. Zajímalo by mě, co by říkal na to, kolik lidí v dnešní uspěchané, vjemy a prožitky přehlcené době myslí tak moc, až jim to způsobuje ubíjející stres, úzkosti i fyzické potíže. Jak se ukazuje, bohužel neplatí, že „čím víc myslím, tím víc jsem“. Spíš naopak: člověk tonoucí ve vtíravých představách ztrácí kontrolu nad sebou samým a vlastně tak přestává být sám sebou.
Ve svém předchozím článku jsem psala o tom, jak je důležité neplýtvat drahocenným životním časem na jalové hloubání nad strastmi minulosti a nejistotami budoucnosti na úkor plnohodnotného prožívání přítomného okamžiku. Už tehdy jsem ale v hlavě slyšela námitky hypotetického čtenáře (který mluvil mým hlasem, neboť sama se nezřídka potýkám s týmž problémem): „No jo, ale co když ty myšlenky prostě nejde zastavit?“
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné