Na vrcholu vysoké hory žil pokojným životem moudrý muž, považovaný za mistra meditace. Přišli za ním lidé a tázali se ho, jaké je tajemství jeho bohorovného klidu a pevného soustředění. „Povím vám to. Když sedím, tak sedím. Když stojím, tak stojím. Když jdu, tak jdu. Když jím, tak jím,“ odvětil muž. „Ale to my všechno přece děláme také,“ divili se lidé. „Ne, neděláte. Když vy sedíte, tak už stojíte. Když stojíte, tak už jdete. Když jdete, už jste u cíle. Když jíte, jste už po jídle…“