Když se řekne nedokonalost

Takovým odhalením „do naha“ začal jeden z mých sebevzdělávacích víkendů. Někteří podotknou, že na tom přece nic není. Nikdo není dokonalý. Chybovat je lidské.

Pro mě osobně ale tato pořekadla znamenala vždycky fráze, které jsem spíš tupě drmolila, než bych se nad nimi kdy skutečně zamyslela. Následující řádky jsou určeny zejména pro ty z nás, pro které je nedokonalost nebo chyba tak trošku sprosté slovo.

Lidskost versus škatulky

Položila jsem několika svým přátelům otázku, co je napadá, když se řekne nedokonalost. Než se pustíte dále, vezměte si i vy papír a tužku a napište, co vás napadá. Poctivě. Cokoli a jakkoli formulované. Když už si budete myslet, že je to všechno, zavřete oči, třikrát se nadechněte a chvíli počkejte, jestli vás napadne ještě jedna či dvě myšlenky.

Odpovědi, se kterými jsem se u svých přátel setkala, byly na celém spektru od negativních konotací přes ambivalentní či neutrální až po pozitivní. Několik příkladů:

• nevyužitý potenciál, reklamace, chyba jako důsledek, škatulka, špatné zaměření
• lidskost, individualita, život, přirozenost, téměř ideál
• vizuální ošklivost nebo naopak nedokonalost jako něco krásného, úsměv versus pláč, den a noc

Jaké zabarvení mají vaše asociace? Převažuje kladné či záporné vnímání, rozpolcenost, nebo vás nedokonalost jako téma neoslovuje? Je dobré mít ve vlastním postoji k nedokonalosti jasno, aby s ní bylo možné dále pracovat.

Energie lidí, kterých si ceníme, se nám často zdá větší, hodnoty pevnější, štěstí houževnatější, vztahy spokojenější atd. Když se ale zeptáme, co si myslí o nás, velmi často jsme jako úspěšnější vnímáni my.

Objevuje se u vás v souvislosti s tímto tématem úzkost, paralýza, strach či podobné pocity? Pak vám mohou pomoct následující řádky.

Jak pracovat se svými představami o nedokonalosti

Teď, když máte jasno, jak sami nedokonalost prožíváte, projděte si několik tipů, jak s ní dále pracovat. Nepouštějte se do všech bodů najednou – velké očekávání obvykle vede ještě k většímu zklamání, a to bychom zrovna u nedokonalosti neradi.

Postupujte metodou kaizen, tedy co nejmenších krůčků. Vyberte si zpočátku jeden bod a pokuste se jej postupně aplikovat ve svém životě, zvykejte si na něj, jemně našlapujte a kličkujte jako mezi kapkami deště. Co tedy můžete udělat?

1. Zaměřte se na sebe, ne na okolí

Jistě, říká se to snáz, než dělá, ale v tomto případě se zkuste oprostit od myšlenek, co vaší nedokonalosti říká vaše okolí. Až se příště přistihnete při chybě, dumejte, co to znamená pro vás. Co byste na obdobnou situaci řekli příteli?

Ve většině případů si uvědomíte, že jde o skutečnou prkotinu, kterou nemá smysl se zabývat. Nijak totiž nesnižuje váš kredit člověka jako celku, protože se jedná o výjimečnou situaci, nikoli součást každodenní rutiny. Chybami se přece člověk učí.

2. Poodstupte

A myslím tím skutečný fyzický odstup. Udělejte krok dozadu a podívejte se, jak situace vypadá z tohoto pohledu.

• Dýchá se vám lépe? Polevila úzkost?
• Kde a co cítíte v těle?
• A jaké by to bylo udělat ještě jeden krok dozadu, nebo naopak krok dopředu zpět do situace?

Balancujte, zkoušejte.

3. Obruste extrémy

Svět není černobílý a nedokonalost taky ne. Fungujeme v různých situacích v rámci určitého kontinua na škále od úplně neschopný po naprosto dokonalý. Předpokládejme, že ani jeden z extrémů se vás netýká.

• Kde se nacházíte vy v jedné vaší konkrétní nedokonalosti na škále od 1 (úplně neschopný) do 10 (naprosto dokonalý)?
• A jak byste měli vystupovat, abyste se posunuli o bod, nebo třeba i o půl bodu výš?
• Co konkrétně byste měli umět, dokázat, znát?

4. Požádejte o pozitivní zpětnou vazbu a konstruktivní kritiku

Často jsme překvapení, když se náhodou dozvíme, co si o nás myslí naši blízcí. Energie lidí, kterých si ceníme, se nám často zdá větší, hodnoty pevnější, štěstí houževnatější, vztahy spokojenější atd. Když se ale zeptáme, co si myslí o nás, velmi často jsme jako úspěšnější vnímáni my. Ptejte se tedy okolí, chtějte pozitivní zpětnou vazbu a také konstruktivní kritiku.

5. Vnímejte své tělo

Stejně jako nejspíš máte svou typickou reakci na pochvalu či nečekané zkřížení plánů, opakuje se pravděpodobně určitý scénář, když uděláte chybu.

• Zrudnete, panikaříte, cítíte teplo, třesou se vám ruce?
• Jak byste popsali umístění a kvalitu pocitu, který v takové chvíli prociťujete?
• Říká vám něco? Přiřadili byste mu barvu, chuť nebo zvuk?
• Jak vám momentálně je ve vlastním těle?

Jen si prosvětlete, co se vám děje v těle, a dostaňte to do vědomí.

6. Hrajte si

Udělejte si takové cvičení: zahrajte si na chybu. Schválně a vědomě dejte průchod své nedokonalosti. Klidně to vyžeňte do extrému, absurdity. Zkrátka hrajte si s chybou.

7. Dovolte si udělat chybu

Jeden z nejtěžších a zároveň naprosto klíčových úkolů, pokročilý stupeň bodu předcházejícího. Nedokonalost či chyba je něco, co se formuje celý náš život. Když jsme si vytvořili mentální konstrukt chyby jako něčeho nepřijatelného, můžeme si vytvořit i představu zcela opačnou. Už jste si na chybu zahráli, teď dejte zelenou představě, že chyby děláte doopravdy.

8. Přerámujte

Tato technika je pokročilejší a upozorňuji, že obvykle ji neuskutečníte ani sami, ani napoprvé. Spočívá v tom, že vezmete své dosavadní vnímání nedokonalosti a přetvoříte je. Objeví se vám jako první asociace chyba? Zkuste svoji příští chybu plně procítit dle přecházejících bodů a podívejte se na ni tentokrát třeba jako na prostor pro zlepšení.

Na závěr bych ráda dodala, že nedokonalost není třeba vnímat jen jako absenci dokonalosti. Z odpovědí mých kamarádů se mi nejvíce líbily dvě následující:

• „Nedokonalost je jako formička a my máme vnitřní potřebu se z ní vyvléct. Formičky by v určitém směru byly fajn, to bychom ale museli být cukroví.“
• „Nedokonalost bych rozdělil na tři části: ne‑dokona‑lost. Je to něco, co ještě není hotové. Je to ne‑dokonané a tak na tom ještě můžeme pracovat.“

A pokud máte chuť, ráda se v komentářích dozvím, jaké další triky používáte na sžití se s vlastní nedokonalostí.