Když ženě ujíždí vlak

S přibývajícím věkem zjišťují, že se cítí prázdné. Tak začínají tuto „díru“ zaplňovat různými aktivitami jako lezení po skalách nebo seskok padákem v domnění, že teď už konečně lépe poznají samy sebe a dojdou k osobní spokojenosti. Nic se ovšem neděje – změní to tedy uběhnutých 21 km v půlmaratonu?

Když nastane problém, není nutné něco udělat. Je potřeba si něco uvědomit.

Chtějí mít výsledky, chtějí být dobré, lepší: nezasloužím si něco, dokud něco nedokážu. Cítí to tak. Komu ale chtějí něco dokazovat? Chlapům? Rodičům? Kamarádkám? Sobě? A hlavně: co dokazovat? Že mohou šéfovat ve firmě nebo konkurovat v běhu mužům?