Rozhlédněte se někdy po svých spolupracovnících. S velkou pravděpodobností je můžete rozdělit do tří skupin podle toho, jak moc striktně se řídí pravidly. Do první skupiny jednoznačně spadnou ti, kteří na pravidla nedají dopustit, každé porušení v nich vyvolá negativní pocity. Jejich protipólem jsou takzvaní ohýbači. Ohýbači se nebojí si pravidla upravovat, přetvářet je nebo zcela překračovat. Třetí skupinu tvoří lidé pohybující se někde na pomezí. Pokud jste v pravidelném kontaktu s některým z vyhraněných „ohýbačů“, asi vás napadá, že takový život je nejspíš velmi lehký, nebo naopak že lidé, kteří pravidla dodržují, musí mít život nudný nebo jen velmi omezený. Každý z těchto odlišných přístupů však skrývá výhody i nevýhody. Jak se od sebe navzájem můžeme naučit něčemu novému?
„Začala jsem nesnášet svoji práci,“ spustí moje známá, sotva dosedne na židli v kavárně. Pracuje ve stejné firmě už nějaké tři roky a vždy tam chodila s nadšením. „Víš, jak jsem ti minule říkala o té nové kolegyni, kterou nám dali do kanceláře? Nejde to tam s ní vydržet!“ A pouští se do sáhodlouhého vyprávění, jak se s příchodem této kolegyně změnila situace v dosud zcela poklidné kanceláři.
Nová příchozí hned po týdnu začala měnit v práci zajeté zvyky a nerespektovala pravidla dané pracovní pozice, jak byly další dvě kolegyně zvyklé. „Zásadně chodí pozdě! Vždycky. A nikdy tam nezůstává až do konce pracovní doby. Neplní deadliny. V papírech má chaos. Pořád by něco chtěla zlepšovat – špatná tiskárna, lepší židle, obědy v trávě… zajímá ji jedině, co zrovna dělají ostatní a s kým si může jít pokecat.“
Začínám tušit, kde je zakopaný pes. Moje známá má ráda pravidla a řád jak v pracovním životě, tak v osobním. Možná i proto jí pracovní místo tak dlouho vyhovovalo – klidná kancelář, jasná pravidla, férový přístup vedení a srozumitelně formulované úkoly. Nová kolegyně je oproti ní nespoutaný živel a pravidla jsou pro ni omezením, které se za pomoci kreativních nápadů a své otrlé povahy snaží ohýbat.
U obou těchto žen hrají roli zcela rozdílné osobnostní charakteristiky, jež se na první pohled mohou zdát až neslučitelné. Na vzájemné nepochopení by narazily, i kdyby se potkaly mimo práci. Proto když jsou spolu nyní zavřené osm hodin v jedné místnosti, vzniká mezi nimi stres a napětí. Ovšem každá z těchto povah má své nesporné výhody.
Lidé a pravidla
Osoby, které dodržují pravidla, jsou svědomité typy s důrazem na detail a strukturu. Také je lze považovat nejen v práci, ale i v partnerském životě za poměrně stabilní a nevyhledávající změnu. Tam, kde si zvyknou, často i zůstávají. Mají tendence přizpůsobit se stanovenému systému. Striktně dodržují stanovený plán a mají rády pořádek jak ve věcech, tak ve vztazích.
Naproti nim ti, co pravidla ohýbají, jsou častěji více společensky orientovaní, ve společnosti dominantní a snaží se za každou cenu najít řešení problému. Často se neptají na povolení a konají dle vlastního uvážení. Oproti těm, kdo pravidla preferují, hledají změnu a bojí se dlouhodobých závazků. Většinu času působí chaoticky a dokážou vymyslet nová a kreativní řešení. Svému okolí se mohou jevit jako líní nebo nerespektující příkazy.
„A víš co? Ještě měla tu drzost se mě zeptat, jestli se neberu příliš vážně a nemám až moc nudný život!“ I takové názory se mohou objevit – jedna strana žije moc chaoticky, druhá moc nudně. Důležitější než přesvědčení druhých o vás je, zda jste vy sami se svým životem spokojení. Pokud vám samotným vaše dodržování pravidel nevyhovuje a jen slabý náznak jejich porušení ve vás vzbuzuje dávku úzkosti, s kterou se dlouho vypořádáváte, je vhodné na sobě začít pracovat. Stejně tak když máte pocit, že neuspořádanost a chaotičnost se vám vymyká z rukou a vy už nejste schopní vlastní život zvládnout.
Zpovzdálí nad těmito rozdílnými povahami můžeme s úsměvem mávnout rukou. Například při konfliktu v obchodě nebo na úřadě, kdy lidé pevně se řídící nastavenými pravidly mají roušku přes nos i ústa, rukavice a dezinfekci v ruce. Mezitím ti uvolněnější si s trochou štěstí natáhli přes ústa alespoň šátek a o nějakém odstupu mezi nimi a druhými lidmi nemohla být řeč. V tuto chvíli mohlo dojít k dost ráznému střetu mezi danými skupinami, ale ten utichl hned, jak se rozešli.
Ale co s takovými dvěma opaky v jedné místnosti? Moje známá už zvažovala přechod na jiné pracoviště, případně v rámci firmy na jiné oddělení, aby kolegyni nemusela mít v kanceláři. Jak spolu tyto neslučitelné povahy mohou vyjít a třeba se i jedna od druhé něco naučit?
Protiklady se doplňují
Mít na jednom pracovišti dva takové typy lidí může být velkou výhodou – jeden dohlíží na to, že projekt bude včas dokončen, dle plánu a dodán tak, jak zněla domluva. Druhý naopak vymyslí od základu celý proces realizace s co největší nápaditostí a neotřelostí.
Pro nadřízeného těchto dvou lidí splněný sen. Nebo také noční můra – při opakovaných konfliktech. Toho, jenž má tendence pravidla dodržovat, štve neukázněnost, nedisciplinovanost, nespolehlivost a nedostatečný respekt od druhého kolegy, čímž se v něm zvyšuje každodenní míra frustrace a stresu. Liberální kolega se zase může cítit utlačovaný ve své vlastní individualitě a cítit se znuděný ze strany rezervovaných kolegů, kteří nedovolují rozvoj jeho osobnosti.
Nejzákladnějším řešením je promluvit si. Společně a otevřeně. Možná i druhá strana je stejně frustrovaná a stresovaná jako vy, jen ještě nedostala příležitost to s vámi rozebrat. Z toho, co jsem vyslechla od známé, jsem pochopila, že s kolegyní vlastně nikdo nemluvil o tom, jak místo fungovalo do nynější doby. Opakovaně jí oznamovaly její nedostatky, které musí napravit, místo aby si vyslechly, co od místa očekává ona.
Najděte společný kompromis. Být zvyklý na svůj klid v práci není nic špatného. Stejně tak jako mít svůj režim, ve kterém jste spokojení. A tak jako vy chce i nový kolega mít něco, na co se každý den bude do práce těšit. U mé známé dříve bylo nepsaným pravidlem, které vyžadovalo i vedení, aby byla rychle a bezchybně odvedena práce. Nikdo si nedovolil většinu pracovní doby trávit na pracovním místě jiného zaměstnance a většina úkolů probíhala spíše v tichosti. Tento přístup však začala nová příchozí narušovat svou potřebou být s někým v neustálém kontaktu.
Jestli se vám nelíbí, že máte kolegyni z vedlejší kanceláře na kávě u vedlejšího stolu hned ráno, po obědě a potom ještě před odchodem domů, řekněte to. Domluvte se s kolegyněmi, že zvládnete, když si v kanceláři dají kávu ráno, ale po obědě ať zůstanou v kuchyňce nebo jdou do druhé kanceláře, protože vy chcete mít na svou práci klid, tak jako dříve a jak je zvykem i u vedení.
Jednou z věcí, na které si známá stěžovala, bylo, že v jejich firmě fungoval elektronický systém docházky. Nová kolegyně se velmi rychle naučila odcházet z pracoviště o hodinu dříve a nechat si odchod pípnout jiným zaměstnancem v čase, kdy opravdu odcházet měla. Ostatní to dokázalo naštvat, ale nikdo nechtěl jít „žalovat“ vedení. Domluvili se, že to tedy budou tolerovat, ale nová kolegyně za ně vždy dodělá nějakou práci z domu.
Obdobným příkladem může být i to, kdy je dána půlhodinová pauza na oběd, ale některý z kolegů má neustálé tendence si ji prodlužovat – klidně až na hodinu. V takovém případě může být řešením převzetí části práce za ostatní, případně závěrečný úklid pracoviště.
Respektujte názory toho druhého. To, že se vám něco nelíbí, ještě nemusí znamenat, že je to něco špatného. Díky novému kolegovi se můžete hodně naučit, na to vždy pamatujte. I když se vám nelíbí jeho způsoby chování, může vás obohatit o něco nového. Jeho nápady nemusíte přejímat nebo se s nimi ztotožňovat – stačí, když se nad nimi zamyslíte z více stran a pokusíte se pochopit, proč je vlastně navrhl. Možná se ani nemáte naučit jinému způsobu myšlení, ale třeba jen trpělivosti s odlišně smýšlejícím člověkem a spolupracujícímu jednání.
Pokud všechny přístupy k řešení situace mezi vámi a vaším povahovým opakem selžou, nemusíte se ještě uchylovat k ukvapeným radikálním řešením, jakým by byla třeba výpověď. Zkuste zajít za svým nadřízeným nebo personálním pracovníkem a celou situaci s ním probrat. Ptejte se, co očekávají od vás a od kolegy a co máte vzájemně firmě přinést s tak odlišnými povahami.
Zkuste navrhnout nová řešení celé situace – společný projekt si necháte, ale rozdělí vás do odlišných kanceláří a vy se budete jednou za čas na pár hodin setkávat k diskuzi nad ním. Hlavně nikdy nevěšte hlavu ještě dříve, než vše zkusíte racionálně vyřešit. S lidmi s rozdílnými osobnostmi jste nuceni setkávat se dnes a denně a společné vycházení za pomocí kompromisů můžete vždy využít jako prostor k učení se novému.
