Ačkoliv slýcháme mnoho o významu období odpočinku a pasivity, řada z nás stále těžce nese, když nám klesá výkonnost a když se vlivem onemocnění či dalších vnějších vlivů musíme vzdát kontroly a prostě počkat, jak to dopadne. Při představě „nicnedělání“ nám naskakuje husí kůže a přepadají nás výčitky svědomí. Pozorovat a být bdělý nám nepřipadá dostatečné. V nekonečné řadě po sobě jdoucích akcí pak často ztrácíme kontakt se sebou i světem kolem nás.