Lidé mají své důvody, proč pijí. Některé z těchto důvodů přerůstají do kulturních vzorců. Jaké potřeby si v naší společnosti sytíme tím, že saháme po sklence?

K mému dotazu mě inspiroval právě zveřejněný článek o alkoholismu, napsal nám do redakce čtenář Pavel. Zejména mě zaujala pasáž o změně životního stylu alkoholika, kdy si takový člověk vybírá své okolí tak, aby s ním mohlo jeho alkoholovou vášeň sdílet. Ihned mě napadl „problém“ či spíše výstřednost, kterou se od okolí celý život odlišuji. Jsem abstinent.

Nikoliv absolutní, několik skleniček alkoholu a několik piv jsem v životě vypil, jsou to však řádově jednotky kusů při velmi nahodilých příležitostech (jako významné oslavy v rodině) a v minimálním množství. Posledních několik let odmítám již i to. Alkohol a stav po jeho požití je mi krajně nepříjemný. Napadlo mě, že vlastně vykazuji podobné znaky chování jako alkoholik, pouze opačné. Alkoholiky či jen lidi, kteří trochu více pijí, si držím od těla. Tím si také vybírám své okolí.

Samozřejmě bych řekl, že to na mě má výrazně pozitivní efekt po stránce osobního rozvoje. Někdy taková selekce přátel a záměrné vyřazování sebe sama z různých večírků vede k absenci sociálních kontaktů. Není vlastně tento stav také nežádoucí?

Takzvané „společenské pití“ či podobně hloupé „společenské kouření“ je mnou vnímáno jako norma, kterou nedodržuji. Mám potenciálně podobný problém jako onen alkoholik, byť bez negativních dopadů na mé zdraví? Můj dotaz je spíše teoretický, se současným stavem jsem spokojen a jeho klady na mém hodnotovém žebříčku jasně převažují nad zápory.

Alkohol spojuje i rozděluje

Pavle, děkuji za váš dopis. Vystupují mi z něj dva dotazy:

• zda máte podobný problém jako alkoholici
  
• zda má (musí mít) abstinence negativní důsledky v oblasti sociálních kontaktů
  

Vedle úvahy nad těmito otázkami mě vaše psaní inspirovalo i k obecnější úvaze nad tím, proč je alkohol v naší společnosti tak rozšířenou drogou. Podělím se částečně i o ni. Nejprve však k vašemu dotazu.

Abstinenci rozhodně nevnímám problematicky, spíše ji považuji za ctnost. Ani na tendenci vybírat si přátele podobného ražení nevidím nic špatného. Však jde o poměrně všelidskou záležitost, pěkně vyjádřenou například úslovím o vráně, jež k vráně sedá.

Problém bych vnímala pouze tam, kde by byly osoby s jinými zvyky či názory haněny, opovrhovány či zatracovány. Samotné sedání vrány k vráně má svá pozitiva. Zůstaneme‑li u alkoholu, hezky je to vidět na vztahu partnerů, když se přístup k alkoholu u jednoho z nich změní.

Často se tak stává například v těhotenství. I ženám, které si dříve rády daly sklenku, se stává, že jim v jiném stavu alkohol vyloženě smrdí. Manželovo „jedno“ dříve vůbec neřešily, teď jim však kazí náladu. Nemohou si pomoci, ale fyzický kontakt s mužem, který „požil“, je jim nepříjemný, vůbec vydržet s ním v místnosti je problém.

Jedna z vran se změnila, a mají‑li zůstat v blízkosti, je třeba, aby se změnila i druhá. Nebo si od sebe potřebují alespoň občas odsednout – aby nakonec některá neodletěla docela.

Proč právě alkohol

Společenské pití vnímáte jako normu, a do značné míry máte pravdu. Používání různých psychoaktivních látek a dalších metod ovlivňování našeho psychického stavu, myšlení a prožívání je typické snad pro všechny lidské kultury. Dá se dokonce říci, že každá kultura má svou drogu (své drogy). Některé aktivují, jiné jsou opojné a další halucinogenní. My jsme alkoholovou kulturou.

Proč je zrovna alkohol v naší společnosti nejrozšířenější, nejoblíbenější a nejtolerovanější drogou? Proč více neholdujeme třeba halucinogenům či stimulačním drogám?

Jako první mě napadá, jak často si stěžujeme, že jsme stresovaní, též diagnózy úzkostných poruch nápadně stoupají. Alkoholové opojení úzkost rozpouští a skutečnost, že je v déledobém měřítku depresogenní, málokdo nahlíží či bere v potaz. To je, domnívám se, hlavní důvod, proč tíhneme právě k této droze.

Ale alkohol má i další přednosti:

• užívá se orálně, což je nejbezpečnější a nejpohodlnější způsob
  
• kvašení je v přírodě přirozený proces
  
• alkoholové nápoje nabízejí pestrou paletu chutí a vůní
  
• zejména v pivu a vínu najdeme vedle alkoholu i řadu zdravých látek: vitamínů, antioxidantů a dalších
  
• jde o poměrně objemnou drogu. Objemnost ztěžuje její pašování a uplatnění na černém trhu. Dobře se na ni dá uvalit spotřební daň.
  

A na závěr těchto úvah: alkoholické nápoje u nás mají dlouhou tradici. Naši předci je cíleně vyráběli nejméně od počátku neolitické revoluce, tedy kolem 10 tisíc let. Kvasili pivo, víno i další nápoje, ve středověku se přidala destilace. Alkoholické nápoje postupně získávaly svou tradici a zabudovávaly se do naší kultury.

Co nám dává pití

Ještě vzpomenu tři teorie, s nimiž jsem se v souvislosti s požíváním alkoholu setkala:

Jedna z nich tvrdí, že mužům dnes chybí opravdová přátelství. Pocit spřízněnosti, sounáležitosti a důvěry se svými spolubojovníky, parťáky. Též fyzický kontakt mezi muži se u nás nenosí. Opojení alkoholem však činí takovéto kontakty mužů společensky přijatelnými: podnapilí se mohou poplácávat po ramenou i objímat, a nikomu to nepřijde divné. A oni zažívají pocit blízkosti a přátelství.

Další teorie společenského popíjení říká, že blízkost, kterou zažíváme v opojeném stavu, lze využít k získávání a udržování moci. Vysvětluje takto například vyšší zastoupení mužů ve vedoucích pozicích a na lukrativních místech. Je to jednoduché: muži se častěji než ženy účastní rozličných večírků, častěji chodí do hospody. A zde se spolu s popíjením věnují i podpoře společenských kontaktů, což občas přinese ovoce v podobě zajímavého pracovního místa či zakázky: Hele, kámo, vim o dobrym fleku. Víš co, já Kubovi zavolám a řeknu mu o tobě… Ženy jsou více doma s dětmi, do hospod a na večírky se tolik nedostanou, a tak přicházejí zkrátka.

O třetí teorii jsem se nedávno dočetla v knížce Milana Petráka Terapie chaosem. Funkci alkoholového opojení vidí autor v nastolení přechodného chaosu, skrze nějž přichází nový řád. Proto jsou alkoholické nápoje typické pro přípitky a oslavy narozenin, nového roku, maturity, státnic, přechodu do manželství či rodičovství. Ocitáme se na určitém milníku, ohlížíme se zpátky, uvažujeme nad budoucností. Něco starého, relativně uspořádaného končí, a skrze přechodný zmatek vzniká nový řád, nový lad.

A co o své náklonnosti k alkoholu říkají nejčastěji jednotlivci?

• Pomáhá mi to uvolnit se.
  
• K určitým příležitostem to prostě patří.
  
• Přestanu se pak stydět.
  
• Líp usnu.
  
• Aspoň na chvíli zapomenu na starosti.
  
• Když si dám malou skleničku, líp mi to myslí.
  

Příčiny a důsledky abstinence

Tolik mé úvahy nad rozšířeností alkoholu a společenským pitím. Ale zpátky k vám. Budu se teď spíš ptát.

• Jaký vztah k alkoholu mají vaši rodiče a případně další příbuzní?
  
• Jaká byla vaše první přímá zkušenost s alkoholem?
  

Píšete, že je vám „alkohol a stav po jeho požití krajně nepříjemný“.

• Co je vám nepříjemné na samotném alkoholu? Jeho chuť? Kultura, která se kolem něj rozprostírá? Zvyky s konzumací spojené?…
  
• Co je vám nepříjemné na stavu po jeho požití? Zakalení čisté mysli? Pocit otupělosti? Zažívací potíže? Obava, že se budete chovat hloupě? Zvláštní pocit – takhle se neznám?…
  

Nejspíš to nebude váš případ, nicméně pro úplnost zmíním, že existují i lékařské diagnózy: alergie na alkohol (či spíše na některé alkoholické nápoje) a nesnášenlivost alkoholu – stav, který souvisí s odlišnostmi ve funkci enzymů podílejících se na odbourávání alkoholu (poměrně časté u Asiatů).

Svůj dopis končíte sdělením, že klady abstinence na vašem hodnotovém žebříčku jasně převažují nad zápory. A mě napadá:

• Proč zde omezujete klady na hodnotový žebříček?
  
• Jakou důležitost dáváte abstinenci ve vztahu k jiným hodnotám?
  

Na závěr se ještě maličko zdržím u společenského pití. Píšete totiž, že záměrné vyřazování sebe sama z různých večírků vás vede k absenci sociálních kontaktů, a ptáte se, zda tento stav není vlastně také nežádoucí.

Myslím, že to záleží na tom, jak to sám vnímáte. Pokud vám to nevadí, nevidím v tom žádný problém. Pokud vám to vadí (případně mrzí vaše blízké), pak to skutečně problémy může způsobovat. A zase otázky:

• Vyhýbáte se lidem, kteří alkohol pijí, i v čase, kdy jsou zcela střízliví?
  
• Přišel jste o některé kamarády pouze kvůli tomu, že mají jiný vztah k alkoholu než vy? Mrzí vás to?
  

Ještě si dovolím nabídnout vám metodu, kterou tu a tam sama používám: na večírek či do hospody jdu, ale většinou první přijdu a první odcházím. Takže si společnost užiju alkoholem jen velmi málo ovlivněnou.

Abstinence člověka určitě nemusí izolovat. Přeji vám tak bohatý společenský život, jak vám je příjemné.

Více k tématu:
P. Fürst: Halucinogeny a kultura
M. Petrák: Terapie chaosem
A. Guha: Kulturní dimenze alkoholu (diplomová práce, FF UK)