Láska bez vyvrcholení

Když se o novém filmu zlobivého režiséra Gaspara Noého LOVE referuje v mainstreamových médiích, padají často definice typu „dvouhodinové 3D porno!“, „penis přes celé plátno!“, „šok a skandál z Cannes!“. Pak ale zajdete do kina a zjistíte, že jedna ze zářijových premiér je zjednodušujícím a bulvárním výkřikům vzdálená. Jasně, se vzájemnou masturbací počítejte už v první scéně, LOVE ale na explicitním sexu nestojí. Spíš přesvědčivě a pečlivě zachycuje fáze partnerského a mileneckého vztahu.

Porno vám LOVE čistě připomene snad jenom jednou – v momentě, kdy mladý pařížský pár Murphy a Elektra u domovních schránek vyzývavě láká novou blonďatou sousedku Omi k společnému večeru včetně sexu. Omi tehdy Američana Murphyho okouzlí, LOVE ale začíná o pár let později po “trojce”, na Nový rok, kdy už s ní má dítě. A taky jí má po krk.

Murphyho probudí telefon zoufalé matky zmíněné Elektry, nespoutané Pařížanky, se kterou Murphy několik let žil, a kterou šíleně miloval (stejně jako jí ubližoval) a která se teď už několik týdnů nikomu neozvala.

„Jsem čurák. A čurák všechno pomrdá.“

Takhle lakonicky se ještě trochu sjetý Murphy zhodnotí a začíná se ve vzpomínkách vracet do let strávených s Elektrou, jíž by teď mnohem raději viděl na místě Omi. Novinka Gaspara Noého tedy střípkovitě, nelineárně a nechronologicky vypráví příběh jednoho vlastně dost obyčejného vztahu, který vzkvétal i uhníval přesně tak, jak to znáte třeba z vlastní zkušenosti. Potkali se, zamilovali se, milovali se, zraňovali se.

Jednotlivé etapy bouřlivého vztahu se zračí už v očích protagonistů. Murphyho počáteční zorničky rozšířené štěstím na konci nahrazuje prázdný pohled výčitek a bezmoci. Noé umně vystihl stav, kdy si partneři ubližují, i když se vlastně pořád milují. Murphy s Elektrou se tady pokouší oživit skomírající vztah výlety do sex klubů, odosobněným sexem i třeba pozváním transsexuála do společné postele, což zmar aspoň na chvíli nahradí Murphyho vtipnou “macho” ustrašeností.

„Už se moc nemilujeme, zato hodně fetujeme.“

Noé prý o filmu o lásce a všech jejích podobách začal přemýšlet už někdy v 80. letech, Murphy i Elektra každopádně beze zbytku fungují jako zástupci části současné generace dvacátníků a třicátníků: moc neví, co se sebou, a do toho zjišťují, že na ně nikdo není zvědavý.

Mohlo by vás zajímat

Emoční nezávislost

Odcházet od partnera nechcete, šťastní ale ve vztahu nejste. Kde čerpat?

Přečíst článek

Přednáška

21. září 2026

Tereza Ševčíková: Co je se mnou dobře?

Tereza Ševčíková

“Už se moc nemilujeme, zato hodně fetujeme. A vlastně možná nejsme ti supertalentovaní umělci, jak jsme si mysleli,” vystihuje to Elektra na jedné z mátožných procházek. Murphyho zákon “Když se něco může posrat, tak se to posere” velkými písmeny rovnou zaplní celé plátno.

Tím se dostáváme k tomu penisu přes celé plátno ze začátku… Je tam, a pokud půjdete na LOVE ve 3D, dostanete přímo ukázkový “cum shot” přes obličej. Jakkoliv to teď zní nesmyslně, odvážně znázorněný sex však nikdy neslouží jako pouhá atrakce – stejně jako je integrální součástí vztahu, je i přirozenou součástí filmu, tudíž vás po chvíli vůbec nevyvede z míry.

Noé neukazuje explicitní penetraci či detaily – propletence těl zabírá v celcích a normálních úhlech. Sex tu zkrátka nakonec neplatí za nic šokujícího ani skandálního a z LOVE vlastně dělá nejkrotší dílo v režisérově filmografii (Zvrácený či Vejdi do prázdna).

„Proč nikdo netočí filmy o sentimentální sexualitě?“

„Vždyť být zamilovaný a mít sex, to je přece to nejlepší na světě,“ definuje to přímo na plátně mladý filmař Murphy. Ano, hlavní postava je filmař a ano, podle rozhovorů odráží i skutečného Gaspara Noého, jenž si ve filmu zahrál galeristu a milence Elektry.

Murphyho pokoj pak zdobí plakáty na filmy Saló či Zrození národa nebo maketa Hotelu Láska ze zmíněného předchozího filmu Vejdi do prázdna. Jo, a už jsem zmínil, že Murphyho syn se ve filmu jmenuje Gaspar? Tyto (sebe)reflexe vyznívají v LOVE spíš do prázdna (ehm), podstatné je, že se manýrou nestala působivá formální stránka, podepřená kamerovými filtry i náladotvornou hudbou, v níž se mísí Bach s elektrem.

LOVE nakonec trochu ztratí dech v posledních minutách, kdy se Murphyho monology („Co je vlastně láska?“, „Co následuje po smrti?“) překlopí do nechtěně vtipného, toporného patosu. Že by tedy selhání těsně před vrcholem? Ale kdeže. O vyvrcholení, jak výše píšeme, tady přece nejde.