Léčba člověkem

Sami si o sobě můžeme vytvořit libovolnou mylnou představu a věřit jí do konce života. Proto bychom neměli žít osaměle.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

27. 9. 2016

Jednoho dne obrátíme pozornost do svého nitra a jeden z plejády možných důvodů nás přivede k tomu, že si řekneme: „Tak takhle to je! To, co jsem si o sobě léta myslel, není vůbec pravda! Takovýto já přeci vůbec nejsem!“ Nebo: „Takováto bych možná chtěla být, ale to nejsem já, já jsem někdo úplně jiný, než jsem si léta namlouvala!“ A nebo: „Ahá! Tak já nejsem jen takový, já jsem ještě i onaký, a ono se to překvapivě vůbec nevylučuje!“

Kolik toho už bylo řečeno a napsáno o sebepoznání! Miliony písmen! Ale to není ten důvod, pro který já dnes o sebepoznání psát nechci. Vůbec si nemyslím, že ty miliony písmen byly napsány zbytečně! A toto téma zaplní i v budoucnu jistě ještě mnoho stránek a zaplní je právem.

Pokračovat ve čtení

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Po nehodě

Čím se řídí naše chování v krizových situacích a jak se vypořádat s následky?

16 min

Co si dlužím

Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?

8 min

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

27. 9. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.