Léčba člověkem

Sami si o sobě můžeme vytvořit libovolnou mylnou představu a věřit jí do konce života. Proto bychom neměli žít osaměle.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

27. 9. 2016

Jednoho dne obrátíme pozornost do svého nitra a jeden z plejády možných důvodů nás přivede k tomu, že si řekneme: „Tak takhle to je! To, co jsem si o sobě léta myslel, není vůbec pravda! Takovýto já přeci vůbec nejsem!“ Nebo: „Takováto bych možná chtěla být, ale to nejsem já, já jsem někdo úplně jiný, než jsem si léta namlouvala!“ A nebo: „Ahá! Tak já nejsem jen takový, já jsem ještě i onaký, a ono se to překvapivě vůbec nevylučuje!“

Kolik toho už bylo řečeno a napsáno o sebepoznání! Miliony písmen! Ale to není ten důvod, pro který já dnes o sebepoznání psát nechci. Vůbec si nemyslím, že ty miliony písmen byly napsány zbytečně! A toto téma zaplní i v budoucnu jistě ještě mnoho stránek a zaplní je právem.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Pomoc pro sněhové vločky

Co děti a dospívající doopravdy potřebují?

11 min

Nezralé emoce

Jako malí jste neměli bezpečný prostor pro svoje potřeby. Dozrát lze v dospělosti.

15 min

Já nejsem jen já

Neseme v sobě otisky jiných lidí. Komu patří různé sklony uvnitř vás?

9 min

Setkání s tělem

Budeme spolu až do posledního dne. Chovejme se k němu přátelsky.

11 min

Introvert, extrovert. A co dál?

Pojmenování pomáhá, jen dokud nás nezačne omezovat.

14 min

27. 9. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články Citáty z Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.