Léčba člověkem

Sami si o sobě můžeme vytvořit libovolnou mylnou představu a věřit jí do konce života. Proto bychom neměli žít osaměle.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

27. 9. 2016

Jednoho dne obrátíme pozornost do svého nitra a jeden z plejády možných důvodů nás přivede k tomu, že si řekneme: „Tak takhle to je! To, co jsem si o sobě léta myslel, není vůbec pravda! Takovýto já přeci vůbec nejsem!“ Nebo: „Takováto bych možná chtěla být, ale to nejsem já, já jsem někdo úplně jiný, než jsem si léta namlouvala!“ A nebo: „Ahá! Tak já nejsem jen takový, já jsem ještě i onaký, a ono se to překvapivě vůbec nevylučuje!“

Kolik toho už bylo řečeno a napsáno o sebepoznání! Miliony písmen! Ale to není ten důvod, pro který já dnes o sebepoznání psát nechci. Vůbec si nemyslím, že ty miliony písmen byly napsány zbytečně! A toto téma zaplní i v budoucnu jistě ještě mnoho stránek a zaplní je právem.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Na návštěvě v cizím životě

Co byste řekli na svůj domov, kdybyste do něj nahlédli zvenčí?

11 min

Vysoce funkční úzkost

Někdy úzkost navenek vypadá jako úspěch. Vevnitř je ale hluboké vyčerpání.

16 min

Bez rozuzlení

Nemám pocit, že bych něco zvládl nebo pochopil. A právě s tím se snažím žít …

14 min

Kdy je hraní problém

Odpovědi nehledejme na obrazovce, ale v člověku před ní.

12 min

Krok vpřed

Ve chvílích nejistoty se můžeme obrátit ke svému nitru. Ne však skrze slova.

12 min

27. 9. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.