Léčba člověkem

Sami si o sobě můžeme vytvořit libovolnou mylnou představu a věřit jí do konce života. Proto bychom neměli žít osaměle.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

27. 9. 2016

Jednoho dne obrátíme pozornost do svého nitra a jeden z plejády možných důvodů nás přivede k tomu, že si řekneme: „Tak takhle to je! To, co jsem si o sobě léta myslel, není vůbec pravda! Takovýto já přeci vůbec nejsem!“ Nebo: „Takováto bych možná chtěla být, ale to nejsem já, já jsem někdo úplně jiný, než jsem si léta namlouvala!“ A nebo: „Ahá! Tak já nejsem jen takový, já jsem ještě i onaký, a ono se to překvapivě vůbec nevylučuje!“

Kolik toho už bylo řečeno a napsáno o sebepoznání! Miliony písmen! Ale to není ten důvod, pro který já dnes o sebepoznání psát nechci. Vůbec si nemyslím, že ty miliony písmen byly napsány zbytečně! A toto téma zaplní i v budoucnu jistě ještě mnoho stránek a zaplní je právem.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Dopis mámě

Odpustit nedokážu. Pocity se zdají příliš těžké. Co vlastně cítím?

13 min

Vyšumělý vztah

Může se partner změnit? Ptejte se, jestli chcete zůstat, i když to neudělá.

13 min

Bývalé lásky

Nejste první, s kým se milovali. Jak se vyrovnat s partnerovou minulostí?

11 min

IQ není všechno

Máte pocit, že nejste dost chytří, a proto nezapadáte? Místo v životě si budujeme jinak.

14 min

Náprava vztahových vzorců

Jak se vymanit z vývojového uvíznutí a odložit zátěž minulosti?

14 min

27. 9. 2016

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.