Většina z nás na těle ošetří každé škrábnutí, ale v duši často špatně srůstají psychické zlomeniny, něco krvácí, svědí nebo mokvá. Málokdo ví, jak se ke starým ranám dostat. A navíc – nejsou vidět! S hojením duševních zranění je to přitom podobné jako s těmi tělesnými. Někomu k otravě krve stačí píchnout se o trn, jiný přežije bosý v džungli. Psychická bolest také působí na každého jinak: rány osudu přinášejí moudrost i hořkou zlobu. Najdou se i tací, kteří se jen otřepou a jedou dál.