Jak je známo, rytmus lidského organismu těsně souvisí s rytmem světla a tmy. Mluvíme o cirkadiánním („okolo dne probíhajícím“) cyklu, v němž sladěně probíhají všechny významné fyziologické děje v našem těle, stejně jako v naší duši a nakonec i v našem sociálním životě. Co se stane, když rytmus uměle rozhodíme?
V roce 1924 byla v Leningradě (dnes opět Petrohrad) povodeň, která zaplavila také ústav vedený laureátem Nobelovy ceny Ivanem Petrovičem Pavlovem. Voda se dostala i do těch částí, kde bydleli jeho pokusní psi, zavření tam bez možnosti úniku. Hladina neustále stoupala a nakonec bylo nutné, aby pro záchranu svých životů zvířata plavala. V poslední chvíli je pustil zřízenec na svobodu a všichni psi přežili.
Část z nich vykazovala těžké známky stresu, ale část se chovala, jako by se nic nestalo. Někteří psi byli tak otřeseni, že ze svého repertoáru doslova „vymazali“ podmíněné reflexy, které si osvojili v posledních dnech před povodní. Jiní naopak nezapomněli nic a také neprojevovali zdaleka tolik jiných reakcí.
To bylo pro Pavlova jednak podnětem k vypracování typologie, ale též inspirací k dalším experimentům, kterými si chtěl ověřit původní hypotézy o odolnosti či naopak malé frustrační toleranci zvířat. Ačkoliv mu šla vláda na ruku, další povodeň mu neobstarala, takže se rozhodl psy vyděsit jinak.
Medvědí kožich a elektrický proud
První vystoupení bylo ochotnické: Pavlov si koupil medvědí kožich, navlékl jej na sebe a šel psy strašit. Protože v Rusku nechodí Mikuláš a čert, psi nebyli na příšeru natrénovaní a zpočátku se opravdu báli. Ale psi nejsou tak hloupí, jak si akademici myslí, a tak brzy vyčuchali svého pána i pod medvědím kožichem.
Pavlov ale už měl za lubem daleko mazanější plán, jak psy úplně zblbnout, a také jej záhy realizoval. Uspořádal pro psy geometrické cvičení a ukazoval jim buď narýsovaný kruh – potom je nakrmil, nebo elipsu – a potom je praštil elektrikou.
Tak to cvičil potřebnou dobu a výsledek se dostavil. Když psi uviděli kruh, začali o překot slintat, když elipsu, stáhli smutně ocas mezi nohy a čekali na šok. Tím ale jejich trápení nekončilo. Jeho trnová koruna měla teprve přijít.
V závěrečné fázi tohoto experimentu začal Pavlov postupně měnit tvar elipsy. Čím dál více ji přibližoval kruhu. Když se dopracoval k poměru os 11:10, zvířata nebyla schopna rozlišit, zda se jedná o kruh či elipsu, zda dostanou maso nebo elektrickou ránu.
Na tuto situaci reagovali psi naprostou panikou, roztřásli se. Pavlov jejich stav označil jako „stržení vyšší nervové činnosti“ (ruskou azbukou СРЫВ, latinkou SRYV).
Letní čas: důvod vzít si volno?
„Já si vždycky při změně času musím brát týdenní dovolenou, protože posun o jednu hodinu tak rozkládám po deseti minutách. Pro mne představuje posun času klasický pavlovský SRYV,“ vysvětloval docent MUDr. Jaroslav Baštecký (1936–2007), dlouholetý předseda Psychosomatické společnosti.
Baštecký měl k letnímu času hluboce procítěné nenávistné postoje, ale také jejich propracované vysvětlení a zdůvodnění. Jako přesvědčený odchovanec pavlovské školy vycházel z učení svého učitele, které mu sloužilo jako model pro praktickou aplikaci, kterou jsme si dnes představili.
Jeho hypotéza vychází z předpokladu, že již samo období kolem rovnodennosti je z hlediska informací přicházejících k našemu hlavnímu časovému oscilátoru (suprachiasmatická jádra) velmi kritické. Náš mozek totiž nemá jasno, zda se chystá období dlouhého dne a krátké noci, nebo období s poměrem noci a dne opačným.
Tato skutečnost se odráží v běžně známých a po tisíciletí zaznamenávaných klinických problémech:
- jarní a podzimní deprese
- zvýšený výskyt řady psychosomatických onemocnění
- typicky vředové choroby
Labilnější oscilátory se nedokáží přizpůsobit a vnitřní rytmy, řídící harmonicky funkce organismu, se rozpadají. Vzniká chaos, který se projevuje buď jen dyskomfortem (jarní únava), nebo dokonce onemocněním.
Když se oscilátor se situací jakž takž srovná a přizpůsobí rytmu přísunu světla a nástupu tmy, přijde jako šok posun o jednu hodinu, který lze přirovnat k situaci, kdy v pokusu nastavil trýznitel psů poměr os elipsy 11:10. A systém se hroutí.
Tedy alespoň u citlivějších jedinců. Drsňáci nereagují. Ale když je těch labilních na pracovišti pár, dokáží ovlivnit rytmus a chod celého kolektivu. Podle mých zkušeností tak na dva týdny.
