Jak je známo, rytmus lidského organismu těsně souvisí s rytmem světla a tmy. Mluvíme o cirkadiánním („okolo dne probíhajícím“) cyklu, v němž sladěně probíhají všechny významné fyziologické děje v našem těle, stejně jako v naší duši a nakonec i v našem sociálním životě. Co se stane, když rytmus uměle rozhodíme?

V roce 1924 byla v Leningradě (dnes opět Petrohrad) povodeň, která zaplavila také ústav vedený laureátem Nobelovy ceny Ivanem Petrovičem Pavlovem. Voda se dostala i do těch částí, kde bydleli jeho pokusní psi, zavření tam bez možnosti úniku. Hladina neustále stoupala a nakonec bylo nutné, aby pro záchranu svých životů zvířata plavala. V poslední chvíli je pustil zřízenec na svobodu a všichni psi přežili.

Část z nich vykazovala těžké známky stresu, ale část se chovala, jako by se nic nestalo. Někteří psi byli tak otřeseni, že ze svého repertoáru doslova „vymazali“ podmíněné reflexy, které si osvojili v posledních dnech před povodní. Jiní naopak nezapomněli nic a také neprojevovali zdaleka tolik jiných reakcí.

To bylo pro Pavlova jednak podnětem k vypracování typologie, ale též inspirací k dalším experimentům, kterými si chtěl ověřit původní hypotézy o odolnosti či naopak malé frustrační toleranci zvířat. Ačkoliv mu šla vláda na ruku, další povodeň mu neobstarala, takže se rozhodl psy vyděsit jinak.

Medvědí kožich a elektrický proud

První vystoupení bylo ochotnické: Pavlov si koupil medvědí kožich, navlékl jej na sebe a šel psy strašit. Protože v Rusku nechodí Mikuláš a čert, psi nebyli na příšeru natrénovaní a zpočátku se opravdu báli. Ale psi nejsou tak hloupí, jak si akademici myslí, a tak brzy vyčuchali svého pána i pod medvědím kožichem.

Pavlov ale už měl za lubem daleko mazanější plán, jak psy úplně zblbnout, a také jej záhy realizoval. Uspořádal pro psy geometrické cvičení a ukazoval jim buď narýsovaný kruh – potom je nakrmil, nebo elipsu – a potom je praštil elektrikou.

Tak to cvičil potřebnou dobu a výsledek se dostavil. Když psi uviděli kruh, začali o překot slintat, když elipsu, stáhli smutně ocas mezi nohy a čekali na šok. Tím ale jejich trápení nekončilo. Jeho trnová koruna měla teprve přijít.

V závěrečné fázi tohoto experimentu začal Pavlov postupně měnit tvar elipsy. Čím dál více ji přibližoval kruhu. Když se dopracoval k poměru os 11:10, zvířata nebyla schopna rozlišit, zda se jedná o kruh či elipsu, zda dostanou maso nebo elektrickou ránu.

Mohlo by vás zajímat

Nové poznatky o spánku

Za potřebou delšího spánku je často něco jiného: potřeba času stráveného o samotě, v klidu.

Přečíst článek

Na tuto situaci reagovali psi naprostou panikou, roztřásli se. Pavlov jejich stav označil jako „stržení vyšší nervové činnosti“ (ruskou azbukou СРЫВ, latinkou SRYV).

Letní čas: důvod vzít si volno?

„Já si vždycky při změně času musím brát týdenní dovolenou, protože posun o jednu hodinu tak rozkládám po deseti minutách. Pro mne představuje posun času klasický pavlovský SRYV,“ vysvětloval docent MUDr. Jaroslav Baštecký (1936–2007), dlouholetý předseda Psychosomatické společnosti.

Baštecký měl k letnímu času hluboce procítěné nenávistné postoje, ale také jejich propracované vysvětlení a zdůvodnění. Jako přesvědčený odchovanec pavlovské školy vycházel z učení svého učitele, které mu sloužilo jako model pro praktickou aplikaci, kterou jsme si dnes představili.

Jeho hypotéza vychází z předpokladu, že již samo období kolem rovnodennosti je z hlediska informací přicházejících k našemu hlavnímu časovému oscilátoru (suprachiasmatická jádra) velmi kritické. Náš mozek totiž nemá jasno, zda se chystá období dlouhého dne a krátké noci, nebo období s poměrem noci a dne opačným.

Tato skutečnost se odráží v běžně známých a po tisíciletí zaznamenávaných klinických problémech:

• jarní a podzimní deprese
• zvýšený výskyt řady psychosomatických onemocnění
• typicky vředové choroby

Labilnější oscilátory se nedokáží přizpůsobit a vnitřní rytmy, řídící harmonicky funkce organismu, se rozpadají. Vzniká chaos, který se projevuje buď jen dyskomfortem (jarní únava), nebo dokonce onemocněním.

Když se oscilátor se situací jakž takž srovná a přizpůsobí rytmu přísunu světla a nástupu tmy, přijde jako šok posun o jednu hodinu, který lze přirovnat k situaci, kdy v pokusu nastavil trýznitel psů poměr os elipsy 11:10. A systém se hroutí.

Tedy alespoň u citlivějších jedinců. Drsňáci nereagují. Ale když je těch labilních na pracovišti pár, dokáží ovlivnit rytmus a chod celého kolektivu. Podle mých zkušeností tak na dva týdny.