21. 4. 2020
Mnoho z nás teď pobývá víc doma než kdekoli jinde. Máme tak prostor podívat se na to, jak vlastně fungujeme. Co děláme a prospívá nám – a co nám zase až tak neslouží. Pevné návyky nás ukotvují a poskytují nám pocit jistoty, kterou tolik potřebujeme. Je fajn vytvořit si alespoň ve svém domácím prostředí pocit bezpečí tím, že jsme sami pro sebe čitelní. Určitý vnitřní systém nám pomáhá být v klidu. Zároveň si právě teď všichni utváříme nové zvyky. Kdykoli totiž dojde k velké změně v našem prostředí, změní se i naše chování.
Čím to je? Náš mozek se musí poměrně rychle přizpůsobovat a nové prostředí nebo nová nařízení, která „musí být“, bez velkých okolků bere za své. Nové návyky si utváříme tehdy, pokud nám to vnitřně dává smysl a získáváme tím určitou odměnu – momentálně je takovým návykem například mýt si důkladněji ruce (odměnou je nám zdraví), automaticky si nasadit roušku nebo si nastavit lepší systém práce z domu (odměnou jsou třeba lepší pracovní výsledky). Nové návyky si zautomatizujeme rychleji také pod určitým pocitem strachu – například pokud nám něco hrozí, ať už nákaza nebo postih. Čím je návyk výš v žebříčku důležitosti či naléhavosti a čím je odměna větší, tím rychleji se ukotvuje.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné