Ilustrace: Petr Nikl
odemčené

Máma nemá chuť

Vždycky jsem si milování užívala. Po porodu jsem byla nemile zaskočená.

12:03

Po dvou dětech a dvojnásobném ukončení kojení jsem si zcela jistá, že hormonální změny spojené s kojením u mě vždy znamenaly vymizení libida. Mám potřebu svoji zkušenost sdílet, protože věřím, že by někomu v podobné situaci mohla pomoci. Já sama jsem totiž kojila dohromady tři a půl roku. Dlouho jsem se trápila, přemýšlela, hledala příčinu. Byla jednoduchá, s jejím odhalením ale trápení neskončilo. Řešila jsem, zda mám kojit dál a riskovat svou pohodu i vztah s mužem, nebo dítě odstavit.

Před tím, než jsem začala kojit, jsem si stěží dovedla představit sebe samotnou se zcela chybějícím libidem. To, že mám sex ráda, ráda v něm experimentuji, zkouším nové věci, a pokud je možnost, věnuju se mu pravidelně, představovalo zcela samozřejmou součást mé identity. První sexuální představy jsem měla v docela raném věku, od určité doby jsem skoro každodenně masturbovala a v partnerských vztazích vždy vedla aktivní sexuální život.

V období kojení jsem tak měla pocit, jako by určitá část mojí osobnosti, ta sexuální, zmizela. Bylo to, jako bych ztratila třeba čich nebo chuť. Metaforicky řečeno, mohla jsem nadále žvýkat jídlo, ale necítila jsem nic – sladkost zralých jahod, křupavost opečeného chleba, hořkost voňavé horké kávy… Nic. Necítila jsem prostě nic. Možnost se fyzicky vzrušit, ať už sama, anebo s partnerem, zůstávala zapovězená. Roli hrálo určitě to, že je pro mě něha důležitá emocionálně, ale v sexu je jen doplňkovou aktivitou. Sex, který pro mě funguje, je ten živočišný.

Náročné období

V okamžiku, kdy jsem začala kojit své starší dítě, jsem samozřejmě netušila, že na mě kojení bude mít tak výrazný vliv. Situace byla o to komplikovanější, že první porod byl velmi těžký, skončil velkým poraněním a ještě dlouho poté jsem měla zdravotní problémy toho typu, které chuti na sex rozhodně nepřidají. Zároveň jsme řešili ještě nějaké partnerské problémy. Během celého období kojení prvního dítěte jsme si kojení jako takové se ztrátou libida dohromady nedali.

Po narození prvního dítěte jsme se pokoušeli alespoň nějaký sexuální život vést. Čelili jsme přitom ohromnému množství zklamaných nadějí a frustrace. Až se zranění zahojí a nebude bolet, bude to lepší… Až přestanou být bolavá prsa z kojení, bude to lepší… Až bude rok po porodu, bude to lepší… Až přestaneme být nervózní z úplně jiné, nesouvisející záležitosti, bude to lepší. Až nebudu kojit přes den, bude to lepší… Až to proberu s psychologem, bude to lepší…

Nakonec jsme tehdy návrat chuti na sex připsali emocionálnímu i faktickému uzdravení se po traumatickém porodu. Až teď, z pohledu ex post, je zřejmá naprostá časová souvislost s koncem kojení.

Bylo to psychicky náročné. Bála jsem se, že je to třeba tím, že se nedokážu srovnat se změnou svých intimních partií po porodu. Bála jsem se, že se chuť na sex už nikdy nevrátí; že už je to konečný stav. Bála jsem se, že to znamená, že jsem manžela přestala milovat. Bála jsem se, co bude s naším vztahem. Bála jsem se, že mě manžel opustí.

Během toho roku a tři čtvrtě jsme zkusili snad všechno. Nemít sex. Mít sex pravidelně. Probrat to ze všech možných úhlů. Odpočinout si. Sportovat. Absolvovat sezení u psycholožky. (Vlastně jediné, co jsme tenkrát nezkoušeli, bylo objednat se k sexuologovi, protože jsem, z dnešního pohledu zcela správně, měla intuitivní pocit, že nám asi řekne, ať zkusíme přijít až po konci kojení, že to předtím nemá pořádně smysl řešit. Je fascinující, jak ta správná odpověď je přece jen někde zasunutá hluboko v mysli.)

A to ani první dítě, ani druhé dítě nemělo v noci problémy se spánkem – budily se pouze kratičko, na kojení. Nikdy jsem netrpěla žádným výraznějším spánkovým deficitem. Také jsem se nikdy necítila „jen a výhradně jako matka“. Partner se na péči o první i následně druhé dítě velmi výrazně podílel a já jsem i nadále pracovala, stýkala se s kolegy, kamarády.

Pořád jsem se cítila jako žena, a dokonce i celkem atraktivně. Ano, bylo to náročné a bývala jsem unavená, někdy i velmi. Ale souhrou okolností byl i můj život před dětmi náročný. V mém konkrétním případě bylo jednoznačné, že příčinou mého nezájmu o sex nebyla jenom únava nebo péče o dítě.

Druhé kolo

Po konci kojení se náš sexuální život vrátil do původních kolejí. Samozřejmě s o něco nižší frekvencí, ale požitek ze sexu jsem měla stejný jako předtím, dokonce snad o něco lepší. Od druhého kojení jsem rozhodně neočekávala, že by se měl průběh opakovat. Vzhledem k předchozímu porodu jsem měla naplánovaný císařský řez. Byla jsem přesvědčená, že bude všechno v pořádku, porod bude klidnější než ten první. Náš partnerský vztah mi v té době připadal mimořádně hezký.

Na porodním sále se vtipkovalo, oba jsme byli dojatí. Oproti dramatickému prvnímu porodu to bylo tak pokojné. Už 72 hodin po narození dítěte jsem mohla opustit porodnici. Následně po šestinedělí jsme se mohli pustit do stavby vysněného bydlení. Měli jsme velikou radost. Když pak kvůli vší organizaci stavby nebyla energie znovuobnovit intimní život, připadalo nám to celkem přirozené.

Najednou bylo dítěti devět měsíců, stavba byla hotová, času více a chuť na sex u mě nadále nikde. Říkám manželovi: „Obávám se, že jsme se předtím mýlili. Všechny ty důvody, kterým jsme připisovali zmizení mého libida, asi nebyly to hlavní. Já teď vůbec nedokážu říci, proč nemám chuť na sex. Nenapadá mě vůbec nic – kromě toho kojení.“

Znovu jsem googlila. V minulosti jsem nacházela pouze články s obligátními radami nechat novopečenou maminku vyspat, udělat si čas pro sebe, najít alternativní možnosti a polohy při sexu… Shrnuto: udělat příslušná opatření a sexuální život obnovit. Tentokrát jsem se s tím však nespokojila a pročetla se odkazy až k hyperprolaktinémii, tedy zvýšené hladině prolaktinu, která se může projevit ztrátou menstruace (což by sedělo) a poklesem libida.

Zvedám telefon a volám sexuologovi s prosbou o kratičkou konzultaci: zda neexistuje nějaký lék, který by zvýšenou hladinu prolaktinu kompenzoval. Velmi milý pan docent mi odpovídá, že sice existuje, ale zároveň způsobí, že přijdu o mateřské mléko, takže si nepomohu.

Co je důležité

Všechno sděluju manželovi a ptám se, co budeme dělat. Manžel úplně automaticky odpovídá, že do dvou let věku dítěte je kojení velmi prospěšné a ať s ním zatím nekončím. Že zdravotní stav rok a tři čtvrtě kojeného staršího dítěte je výborný a že chce poskytnout co nejlepší start do života i mladšímu.

Popravdě jsem za to rozhodnutí šťastná. Nejsem si zcela jistá, že kojení připisuju tak zázračné účinky na zdraví jako manžel, ale připravena přestat kojit se v té chvíli necítím. Jak starší, tak mladší dítě má velké problémy usnout, zaberou jen při kojení anebo v kočárku. Až v roce a tři čtvrtě starší dítě pochopilo, že si musí lehnout a v klidu na spánek čekat. Do té doby by usínání bez kojení zřejmě vyžadovalo nechat dítě křičet hodiny do naprostého vyčerpání. S již teď patrnou tvrdohlavostí mladšího dítěte je zřejmé, že scénář by byl totožný. Na toto připravená nejsem; je to za mými hranicemi.

Bylo pár příležitostí, kdy se stejně o něco intimního mezi námi pokoušíme. Ale já nemůžu. Nemohu provozovat jakoukoliv formu sexu za naprosté absence vzrušení na mé straně. Je to příliš deprimující. Úplně něco jiného je občas se snažit udělat druhému radost, i když třeba nejsem momentálně hodně vzrušená, ale moje sexualita funguje.

Manžel na mě netlačil, i když to pro něj bylo samozřejmě náročné a frustrující. Zároveň po celou dobu u něj cítím ohromný zájem o blaho našich dětí i jeho důvěru, že si v následujících letech všechno vynahradíme. Vážím si jeho přístupu. Současně jsem však překvapivě sama zažívala pocity frustrace.

Zaprvé mi úplně jednoduše sex chyběl. Nedokázala jsem si ho užít, ale pocit vybití, který mi vždy poskytoval, mi scházel. Takže potřebuji uvolnit napětí a nemám jak. Chybí mi to naprosté ponoření se do přítomného „tady a teď“, které jsem zažívala právě při sexu. Také ve mně náš absentující intimní život vyvolává neodbytné myšlenky na to, zda je náš vztah v pořádku.

Stokrát si mohu opakovat, že je to jenom hormonální záležitost, že o nic nejde a vše se zase vrátí do pořádku. Ale ta myšlenka, že to, že po manželovi netoužím, znamená něco špatného o našem vztahu, straší v koutku mé hlavy dál. Situaci moc neprospívá, že lehké flirtování s jinými muži je mi nadále příjemné.

Než se mi podaří ukončit kojení tak, abych neměla pocit, že mladší dítě traumatizuju, uplyne další rok. Docela perný rok. Ten pocit, že jsme to dokázali, že jsme to ustáli, aniž by nám moje kojení zničilo manželství, je těžko popsatelný. K obnovení chuti na sex došlo jako cvaknutím vypínače po první proběhlé menstruaci. V týdnech poté máme sex snad každý den, nemohu se svého muže nabažit.

Už zase se mi zdá skoro neuvěřitelné, že mi kdy sex nic neříkal. Najednou jsem to zase já.

Zůstává jen pár otázek: To jsem jediná? Jsem v tomto výjimka? A pokud zas taková výjimka nejsem, jak to, že se to nepíše všude? Jak to, že jsem se hned při první internetové rešerši nedočetla, že kojení může způsobit naprosté vymizení chuti na sex, a dokud žena kojení neukončí, chuť se jí v určitých případech prostě nevrátí, ať bude dělat cokoliv?

Jana, čtenářka Psychologie.cz

Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na e‑mail redakce@psychologie.cz.

Články k poslechu

Dětská duše a autorita

Potřebovala jsem k někomu přilnout, toužila po pozornosti. Trenér si získal mou důvěru.

12 min

Čeho litujeme a proč

Co byste ve svém životě změnili, kdybyste mohli?

9 min

Klíč ke vztahům

Naučte se stavět na vzájemném respektu a porozumění. Jednoduše, prakticky.

14 min

Vysoce funkční deprese

Navenek vše zvládáte, máte spoustu aktivit, dobré vztahy. Uvnitř se ale cítíte úplně jinak.

12 min

Nespravedlnost v práci

Míň peněz, horší podmínky, neférové hodnocení. Jak se bránit?

11 min

3. 5. 2024

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.