Foto: Thinkstock.com

Mami, budeš babička

Narození dítěte zamíchá karty v celé rodině. Přináší řadu nových problémů a leckdy oživí ty staré.

Narozením dítěte do rodiny přicházejí veliké změny. Nejmarkantnější je to u prvního dítěte (či prvního vnoučete). Nejenže se partneři stanou rodiči, ale i ostatní rodinní příslušníci se generačně posouvají o příčku dál. Z partnerů se stanou rodiče, z rodičů prarodiče, ze sourozenců tety a strýcové atd. Přijetí nové role jedince se nemusí obejít bez potíží.

Proto bych v tomto článku ráda zvýraznila možná prožívání všech zúčastněných stran. Tentokrát z pohledu nastávajících a čerstvých změn. I přesto, že v tomto článku budu psát o rodinách, kde se na děti a vnoučata všichni těší, stejně skutečnost příchodu nového člena rodiny přináší kromě radosti i velké výzvy.

Pomoc, bude ze mě babička

Vyprávěla mi žena ve věku 55 let, říkejme jí Lenka, o své vlastní reakci na tu pro ni úžasnou novinu: „Vnoučat jsem se nemohla dočkat. Mám dvě dospělé dcery kolem třicítky a poslední tři roky jsem je neustále obtěžovala otázkami, kdy už mě konečně udělají babičkou. Nedávno to přišlo: má prvorozená dcera mi sdělila, že už se brzy dočkám. Takový koktejl emocí jsem už dlouho nezažila. I když jsem se neskutečně těšila, přicházely ke mně obavy a otázky, které jsem před tím nebrala v úvahu, že by vůbec mohly existovat.“

Ptala jsem se Lenky, co bylo pro ni tak nového. A odpověď mě ani moc nepřekvapila. Přišla mi samozřejmá, ale přesto by mě samotnou asi jen tak nenapadlo se tím více zabývat. Co tedy mohlo natěšenou babičku vylekat? První, co Lence přišlo na mysl, bylo, že její holčička bude taky maminkou. Nemohla uvěřit tomu, že její dítě bude prožívat rodičovské radosti a starosti stejně tak, jako je kdysi prožívala ona. Vybavily se jí nejrůznější vzpomínky na dětství její dcery.

Pokud máte např. dlouhodobé potíže se svým otcem, raději nečekejte při oznámení těhotenství reakci jako z romantického filmu, kdy si padnete kolem krku.

Další obava plynula z nejistoty, zda zvládne být dobrou babičkou. Sdělovala, že neví, jak se má jako babička vztahovat ke svému vnoučeti a také jak přistupovat ke své dceři. Měla pocit, že „je všechno najednou nějaké jiné.“ Ještě aby ne, když se dala generační mašinérie do pohybu.

Když jsme si povídaly o jejích pocitech znovu a znovu, Lenka zjistila, že prožívá něco podobného, jako zažívala během svého vlastního těhotenství s prvorozenou dcerou. Také prý tehdy nemohla uvěřit tomu, že se z ní stane maminka, měla pochyby, zda zvládne být dobrým rodičem, a nevěděla, jak se vztahovat ke svému dítěti.

Toto zjištění ji vlastně uklidnilo. Tehdy po narození dcery vše prý přišlo tak nějak automaticky. Tak sama sobě řekla, že se to stejné dá očekávat po narození prvního vnoučete.

Mami, nemůžeš se aspoň tvářit, že máš radost?

Jiný příběh mi vyprávěla Lucie. Měla právě před důležitým povýšením v práci, když nečekaně otěhotněla. Sice věděla, že v rámci profese jí to přinese obtíže, ale na miminko se začali s manželem moc těšit. Když to radostně sdělovala své mamince, trochu narazila.

Očekávané sdílení radosti nepřišlo. Namísto toho jí matka připomněla, že to v tuto chvíli nebylo úplně dobře načasované. Lucie maminčinu reakci přečetla tak, že je pro ni nezodpovědná a že se matka na vnoučka netěší. Pár dní plakala a kontakt s maminkou několik měsíců nevyhledávala.

Pro prarodiče:

Už od chvíle, kdy se dozvíte novinu o příchodu miminka, pro zachování klidu celé rodiny velmi záleží na vaší reakci a jednání. Je dobré vědět, že se dostavují pocity, které se mohou pohybovat na škále od velké radosti a štěstí až po zklamání i obrovský strach.

Přesto zkuste na chvíli zapomenout na problémy, které těhotenství může páru přinést, a podpořte své děti. Sami nastávající rodiče dost možná prožívají bouřlivý převrat svého života a příval ambivalentních pocitů. Dobře vědí, že mají např. malý byt, finanční potíže, či ještě klidně mohli pár roků počkat. Není potřeba jim to připomínat. Ať už bylo miminko plánované či nikoli, jednoduše se narodí a bude mezi vámi.

Pro rodiče:

Dohodněte se, kdy a za jakých okolností svou novinku sdělíte. Záleží na vašich vzájemných vztazích a taky na tom, jak jste zvyklí komunikovat. Pokud totiž máte např. již dlouhodobé potíže se svým otcem, raději nečekejte reakci jako z romantického filmu, kdy si padnete kolem krku. Možná stejně jako Lucie uslyšíte nějaké pochyby. Ale věta typu „vždyť jsi chtěla ještě budovat kariéru“ nemusí nutně znamenat výčitku. Také ji lze chápat jako neohrabaně řečené: „Mám tě ráda a mám o tebe obavu, jak to zvládáš, když sis to plánovala trochu jinak.“

Rozdílná očekávání v přípravách

Ze zkušenosti vím, že většina nastávajících rodičů chce „zahnízdit“ podle svých představ, ne dle představ svých nebo partnerových rodičů. Kromě přípravy na porod, rodičovství a mnoha změn, které miminko páru přinese, mají mladí také hodně zařizování. Od úprav bytu přes nákupu kočárku a oblečení po zdravotní prohlídky a zjišťování mnoha a mnoha informací. Prarodiče chtějí mít v nové rodině také své místo a často se o ně hlásí. Je to dáno mimo jiné i tím, že mladí soustředí většinu své pozornosti na své dítě a na dočasnou dobu se mohou přestat zajímat o své rodiče.

Čekáte-li dítě, ujasněte si, do které skupiny rodičů patříte. Zda k těm, kteří se chtějí hned od začátku chlubit přírůstkem veškerému příbuzenstvu, nebo k těm, kteří potřebují větší soukromí.

Pro prarodiče:

Chcete-li, nabídněte svou pomoc. Ale s jejím realizováním vyčkejte až na pokyn svých dětí, snach či zeťů. Podle nastávajících rodičů se vyplatí nabízet spíše podporu a sdílení namísto diktování, co jak mají mladí zařídit, jak dítě pojmenovat, co mu koupit, kde rodit atd. Zajímejte se, ale nepřehánějte to s pomocí.

Pro rodiče:

Zkuste pochopit, z jakého důvodu se někdy prarodiče angažují až moc. Kromě udržení si své vlastní důležitosti to také dělají z důvodu, který sami dobře znáte. Chtějí pro miminko to nejlepší. Proto jim nechte určitou volnost, kde se mohou angažovat, ale taktně sdělte, o čem si rozhodnete sami.

První návštěva novorozeňátka

Hurá!! Už se narodil/a. Obrovská sláva a radost. Všichni jsou natěšení se s novým človíčkem přivítat. Přes veškerou nedočkavost bych tu radila přibrzdit. Vím o případech, kdy si mi novopečené maminky stěžovaly, že jediné, co po porodu chtěly, bylo mít samy i společně s partnerem klid a soukromí na poznávání se se svým děťátkem.

Pro prarodiče:

Neberte osobně a nebuďte dotčení, pokud nejste zvaní hned v prvních dnech po narození vnoučka. Stává se totiž, že se novopečení rodiče rozhodnou pro několik dní včetně nemocnice bez návštěv. Je logické, že se nemůžete dočkat, ale jistě bude ještě spoustu času si ho užít. Vznikla nová rodina a potřebuje se zajet.

Při návštěvách je také vhodné se kromě miminka zajímat i o jeho rodiče. Nejednou jsem slyšela stížnosti typu „zajímá je jen náš syn, my jsme vzduch, skoro nás ani nepozdraví“. Stejně tak v prvních dnech neočekávejte na návštěvě pohoštění. Pokud vám opravdu jde o to mladé rodiče podpořit, naopak se nabídněte, že přivezete nákup, oběd či pomůžete, s čím uznají za vhodné, aby se dál mohli nerušeně sbližovat.

Pro rodiče:

Ujasněte si, do které skupiny rodičů patříte. Zda k těm, kteří se chtějí hned od začátku chlubit přírůstkem veškerému příbuzenstvu, nebo k těm, kteří potřebují větší soukromí. Promluvte o tom s rodinou a sdělte svá přání. Tatínek a maminka mohou mít ovšem každý jinou představu. Je to normální a je dobré o tom mluvit.

Zde bych ovšem trochu nadržovala maminkám, které jsou pod vlivem hormonů a jsou to ony, kdo zpočátku s dítětem vytváří nejsilnější vazbu. Měly by mít tedy šanci se rozhodnout a říct, na co se cítí a na co ne. Stejně tak neočekávat, že to okolí napadne samo od sebe.

Co se týče (ne)vyžádaných rad ohledně péče o dítě, zkuste být shovívaví. Vaši rodiče chtějí jen uplatnit své mnohaleté zkušenosti s rodičovstvím.

Půjčování miminek a péče o ně

Některé babičky se do toho příliš nehrnou, jiné by zase chtěly vozit každý den. Při každé návštěvě by si chtěly miminko chovat, co nejdéle to jde. Prarodiče také někdy se zájmem sledují, jak se jejich děti o vnoučky starají. I zde můžeme narazit na menší či větší problém.

Pro prarodiče:

Vyjádřete touhu si vnouče pochovat, ale nenaléhejte ani si to nevynucujte. Je dobré vědět, že některé maminky jsou přešťastné, když vám budou moci svěřit miminko do kočárku na co nejdelší dobu nebo když ho chvíli nebudou muset mít na rukou a chovat. Ale pak jsou jiné, které jsou na své miminko více navázané a nechtějí ho dát z ruky. To je do určitého věku dítěte naprosto v pořádku. Váš čas vytvoření si vazby s dítětem teprve přijde.

Také když budete chtít radit ohledně péče o dítě, buďte obezřetní. Bývá to velmi citlivé téma. Rodiče si to často berou dost osobně a vnímají to jako kritiku. Potřebují se vše v klidu naučit, proto je třeba pochvalte, když uvidíte, že se vám něco líbí. A nezapomínejte, že trendy se mění. Vy jste pečovali o novorozeňata v trochu jiné době a s jinými tehdejšími poznatky. Nehledě na to, že jsou to vaše děti, kdo budou rozhodovat o péči a další výchově vašich vnoučat.

Pro rodiče:

Řekněte si, jestli chcete miminka půjčovat nebo ne. Je pochopitelné, když si budete chtít odpočinout a své dítě svěříte babičkám a dědečkům. Stejně tak je namístě, když budete chtít se svým drobečkem trávit každou minutu. Ale zde bych radila nezavírat si cestu k prarodičům úplně. Vyjádřete radost nad nabídnutou pomocí, i když ji momentálně nechcete využít. S velkou pravděpodobností přijde chvíle, kdy jim dítě milerádi svěříte. Ať už to bude za půl roku nebo za dva.

A co se týče (ne)vyžádaných rad ohledně péče o dítě, zkuste být shovívaví. Vaši rodiče chtějí jen uplatnit své mnohaleté zkušenosti s rodičovstvím. Je jen na vás, kterými radami se budete řídit a kterými nikoli. Můžete jim ukázat, jak to nyní děláte vy, a třeba je i něco naučit.

Přiblížila jsem pár témat, která mohou být zdrojem mezigeneračních potíží. Je ale na každé rodině, jaká pravidla si nastaví a jak je bude dodržovat. I přes jisté potíže je možné si společný čas vzájemně užít a respektovat se. Nechtějme po sobě, abychom byli dokonalí, a nechtějme to ani po té druhé generaci.

Diskuse 0