Manželství je instituce, právní závazek, tradiční podoba soužití muže a ženy i životní úkol. A jako k jiným úkolům je možné se i na tenhle trochu připravit. Ostatně to není nic divného, křesťanská církev pochopila význam řádné přípravy k přijetí svátosti manželské už dávno. Ale co snoubenci, kterým není křesťanská cesta příliš blízká? Mají nějakou jinou alternativu? A na co je dobré se vlastně připravit?

Když se chystáme na cestu do exotického zahraničí, kromě platného pasu, kreditky a letenky si ověříme, zda je třeba očkování pro boj s malárií či žlutou zimnicí. Možná se kromě zdravotního pojištění necháme ještě připojistit pro případ krádeže, obstaráme si kvalitní mapu, průvodce a možná GPS. Perfekcionisté si ještě na webu poklábosí o tom, co je na cestě může potkat za překvapení.

Taková výprava nás zpravidla stojí nemalé peníze, vyžaduje spoustu příprav i energii pro zvládání stresující cestovní horečky. Když se ve zdraví a s hnědou kůží vrátíme do svých domovů, můžeme kromě jiných pocitů zažívat i hrdost, že jsme tuhle cestovatelskou pouť zvládli. A je to na místě.

Při přípravě svatby se sice může ukázat, jak spolu ladíme (podobně jako při balení zavazadel do zahraničí), ale o cestě samotné to ještě mnoho nevypovídá.

S manželstvím je to velmi podobné. Pro vstup na jeho území potřebujeme platný doklad o naší dospělosti, finance na snubní prstýnky i věrohodné svědky. Během předsvatebních příprav nás zpravidla očkují naši rodiče („a jsi si jistá, že si ho chceš vzít?“), zadaní („nebuď podpantoflák!“) i svobodní kamarádi („pořádně si jí hlídej“), případně titulky z barevných časopisů („7 triků, jak si udržet jeho vášeň i po svatební noci“).

Někteří si ponechají svůj staromládenecký byt, truhličku se šperky po babičce, případně své příjmení, nejspíš pro nějakého strýčka Příhodu nebo slečnu Dlouhonohou. Nezapomínáme ovšem ani na internetové diskuze a varování, předsvatební smlouvy či dary z lásky. Ostatně, bereme si přece toho pravého (nebo tu pravou) na celý život. Nebo ne?

Přípravy na pobyt

Bohužel, ve chvílích, kdy pár začne vážně mluvit o vstupu do manželství, omezí se přípravy hlavně na správný průběh svatby. Zaručí nám úspěch něco modrého, něco půjčeného nebo dostatečné množství svatebních koláčků? U mnoha párů to vypadá, jako by počet hostů na svatební hostině nebo styl svatebního úboru zastínil dny, které přijdou potom. Prakticky ovšem potřebujeme i přípravu pro samotné bytí v manželství, nejen na ten první den (a noc). Při přípravě svatby se sice může ukázat, jak spolu ladíme (podobně jako při balení zavazadel do zahraničí), ale o cestě samotné to ještě mnoho nevypovídá.

A taky je tu sex. Ten jde většinou sám od sebe, proč bychom se taky jinak brali, že? Jenže zcela jistě to tak nepůjde napořád.

Manželská pouť nám připravuje nekonečné množství překvapivých situací a problémů a vůbec je docela nepřehledná. Málokdy se z ní vracíme opálení a zdraví (naopak, v tom lepším případě zcela plynule navazujeme naší poutí na věčnost). Lze se tedy připravit, abychom si během manželství užili své pocity hrdosti?

Ano, něco přeci jen předvídat lze. Třeba to, že nějak a někde budeme muset bydlet, z něčeho být živi a nějak vydělávat peníze. Možná nám začne být smutno a budeme si chtít pořídit potomky, které bude třeba nějak (a někým) vychovávat.

Asi se také nějak budeme potkávat s dalšími lidmi, rodiči a přáteli, i partnerovými. Nejspíš se také občas stane, že budeme mít oba volný víkend a bude třeba ho něčím naplnit. Nemluvě o spoustě dalších drobností, jako jsou podoby společných dovolených, počet televizorů či podle jakých kuchařek bude (žena?) vařit.

A taky je tu sex. Ten jde většinou sám od sebe, proč bychom se taky jinak brali, že? Jenže zcela jistě to tak nepůjde napořád. I dávno před klimaktériem či andropauzou se budeme divit, co ta naše těla vyvádějí, že nevyvádějí, jak bychom chtěli. Zkrátka, je o čem přemýšlet.

Na co se ptát, koho se ptát

Začít můžeme třeba tím, že se spolu s partnerem budeme občas o takových věcech bavit (zásadně ne před jídlem či bezprostředně po sexu). Můžeme si povídat, jak jsme to každý zažíval ve své vlastní rodině, co nám vyhovovalo i co nás štvalo.

Také si můžeme říkat své sny, adolescentní i dospělé představy o manželství i naše šílené fantazie (ty o třech manželkách či neohroženém zachránci patří mezi nudnější).

Dokonce si můžeme něco o manželství přečíst, malovat naše budoucí žití na papír nebo si sepsat vše, co nám v životě připadá nejdůležitější, za co bychom byli ochotni bojovat, platit, případně plakat.

Finanční, časové, energetické i citové investice do manželství vysoce převyšují náklady i na tu nejexotičtější cestu.

Jinou cestou je pozorování toho, jak to dělají jiní, že se jim jejich manželská pouť stále ještě daří. Co jim pomohlo, když bloudili, ztratili mapu a měli chuť to vzdát? Jak to, že se na sebe stále ještě usmívají, když mají tak rozdílné názory na své příbuzné?

Můžeme se ptát, co jim připadá nejvýznamnější pro manželskou pouť. Zda je to rostoucí vzájemná tolerance, ochota se dál poznávat a měnit nebo vědomí silného záměru žít v pravdivém vztahu, navzdory vlastním slabostem a selháváním. Nebo něco zcela jiného, třeba vysoký finanční příjem či dobrý genetický základ?

Dejte šanci svým přáním, aby se splnila

Ještě jiným způsobem přípravy je setkat se s lidmi, kteří jsou na tom podobně, jako my. Můžeme si s nimi povídat o tom, co zatím objevili a nabídnout naše dosavadní objevy, jako si v závodní kantýně během polední pauzy vyměňujeme s kolegy tipy na spolehlivé cestovky nebo skvělý penzion v Pošumaví.

Někdo třeba zjistí, že není nutné všechny důležité otázky předem jednoznačně vyřešit (i na Krétu přeci můžeme jet na blind). Stačí o nich alespoň vědět, slyšet svého partnera a uvědomovat si vlastní limity možných kompromisů. Dobrou příležitostí pro takové objevování jsou třeba skupinové víkendy pro snoubence nebo semináře předmanželské a novomanželské přípravy, vedené zkušenými odborníky.

Ať už zvolíte jakýkoli způsob, jedno je jisté: připravit se na vstup do manželství je chytrá a osvícená věc, rozhodně ne podivínství nebo slabost. Naopak. Finanční, časové, energetické i citové investice do manželství vysoce převyšují náklady i na tu nejexotičtější cestu, třeba na Měsíc. A stát v budoucnu u rozbitého manželského krbu rozhodně nepatří k nejčastějším svatebním přáním hrdých snoubenců.