Minulost v nás

Co dělat, když tušíme, že nereagujeme na současnou situaci, ale na svá stará zranění?

17:34
Iveta Vitková

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

10. 7. 2024

„Doma nebyl prostor pro vyjadřování pocitů a problémy mé či mých bratrů nebyly brány v potaz,“ napsala nám do redakce čtenářka Lenka. „Jak poznám, do jaké míry je to moje zranění méněcennosti, které si nesu z dětství a které mi určitý člověk zaktivuje, a kde už je v pořádku říct: Hele, tak dost, takhle se ke mně chovat nemusíš. Hledám balanc v tom, abych to nepřeháněla s případným stopnutím lidí (nepřestřelit v situaci, kdy to není ještě žádoucí), ale taky aby mě to nezraňovalo, protože si konkrétní situace dlouho nosím s sebou.“

Lenka poslala do redakce velmi důležitý dotaz, ve kterém poukazuje na to, jaký má minulost vliv na naše současné chování a prožívání. Moje krátká odpověď by zněla: Důležité je naučit se rozlišovat povahu situací a podle nich volit reakce. Tedy nesoustředit se v první řadě na to, kdy se vymezit, ale jakým způsobem.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Paralelní světy

Mezi rodiči a dětmi dnes není jen generační propast. Máme tu zmatení jazyků.

18 min

Hádkou k blízkosti

Když projevíme svoje emoce a potřeby, dáváme druhému příležitost, aby nás uviděl.

14 min

Sama se svým tajemstvím

Zážitek násilí se do psychiky zapíše hluboko. Jak s ním pracovat?

14 min

Pomoc pro sněhové vločky

Co děti a dospívající doopravdy potřebují?

11 min

Nezralé emoce

Jako malí jste neměli bezpečný prostor pro svoje potřeby. Dozrát lze v dospělosti.

15 min

10. 7. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články Citáty z Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.