Minulost v nás

Co dělat, když tušíme, že nereagujeme na současnou situaci, ale na svá stará zranění?

17:34
Iveta Vitková

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

10. 7. 2024

„Doma nebyl prostor pro vyjadřování pocitů a problémy mé či mých bratrů nebyly brány v potaz,“ napsala nám do redakce čtenářka Lenka. „Jak poznám, do jaké míry je to moje zranění méněcennosti, které si nesu z dětství a které mi určitý člověk zaktivuje, a kde už je v pořádku říct: Hele, tak dost, takhle se ke mně chovat nemusíš. Hledám balanc v tom, abych to nepřeháněla s případným stopnutím lidí (nepřestřelit v situaci, kdy to není ještě žádoucí), ale taky aby mě to nezraňovalo, protože si konkrétní situace dlouho nosím s sebou.“

Lenka poslala do redakce velmi důležitý dotaz, ve kterém poukazuje na to, jaký má minulost vliv na naše současné chování a prožívání. Moje krátká odpověď by zněla: Důležité je naučit se rozlišovat povahu situací a podle nich volit reakce. Tedy nesoustředit se v první řadě na to, kdy se vymezit, ale jakým způsobem.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Sólo intimita

Partner se někdy sám uspokojuje. Nemělo by mi to vadit, ale cítím se odmítaná.

8 min

Řeč bílých plášťů

Komunikace je podstatnou součástí procesu léčby. Jak (ne)mluvit s pacienty?

12 min

Zraňující péče

Trauma ve zdravotnictví vzniká ve chvílích nečekaných zvratů, ale i tichého přehlížení.

17 min

Život na půl srdce

Když se bojíme toužit, místo jedné velké bolesti pak zažíváme tisíce malých.

16 min

Srdce na rozcestí

Několik let jsem žila dva vztahy. Každý z obou mužů ve mně probouzel jiné stránky.

13 min

10. 7. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.