Znáte ten paradox. Manažeři v nižších a středních pozicích jsou obvykle přesvědčeni, že své práci rozumějí lépe než jejich nadřízení a že by tým mohli vést úspěšněji. Zkrátka, že šéf je jen sebevědomý blbec, který měl víc štěstí než rozumu.
V mnoha případech tomu tak může být. Inteligence a znalosti totiž opravdu nejsou pro kariéru rozhodující, tedy alespoň podle nového průzkumu psychologů z University of California v Berkeley, o němž informaval Scientific American Mind. Povyšováni bývají lidé sebevědomí, kteří se nebojí hlasitě projevit své názory – bez ohledu na jejich správnost.
Suverénní vystupování vzbuzuje respekt samo o sobě. Klamnému hodnocení hlasitého a dynamického projevu přitom nepodléhají jen nadřízení, kteří o povyšování rozhodují. Hlučného kolegu považují za vůdce i spolupracovníci.
Při jednom z testů měly různé pracovní skupiny připravit podklady pro nový byznys. Poté účastníci brainstormingu hodnotili inteligenci a schopnosti ostatních členů jejich týmu. Za nejchytřejší označili spolehlivě dominantní jedince, kteří mluvili více a hlasitěji než ostatní.
Mohlo by vás zajímat
Co se životem?
Otázka, která směřuje k podstatě našeho bytí, je zároveň ryze praktická.
Přečíst článek
Při následném objektivním hodnocení schopností a inteligence přitom tito vůdci nedopadli lépe než ostatní – v řadě případů tomu bylo právě naopak.
Lidé, kteří mluvili méně a tišeji, případně své postřehy sami zpochybňovali a relativizovali, byli ostatními členy týmů hodnoceni jako průměrně inteligentní a méně kreativní.
Dominantní osobnosti získávají hlavní slovo především proto, že nemají problém promluvit k problému jako první. Suverénně formulovaný názor pak méně průbojní jedinci málokdy zpochybňují, vysvětluje své závěry Cameron Anderson, který studii vedl.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
