Znáte ten paradox. Manažeři v nižších a středních pozicích jsou obvykle přesvědčeni, že své práci rozumějí lépe než jejich nadřízení a že by tým mohli vést úspěšněji. Zkrátka, že šéf je jen sebevědomý blbec, který měl víc štěstí než rozumu.
V mnoha případech tomu tak může být. Inteligence a znalosti totiž opravdu nejsou pro kariéru rozhodující, tedy alespoň podle nového průzkumu psychologů z University of California v Berkeley, o němž informaval Scientific American Mind. Povyšováni bývají lidé sebevědomí, kteří se nebojí hlasitě projevit své názory – bez ohledu na jejich správnost.
Suverénní vystupování vzbuzuje respekt samo o sobě. Klamnému hodnocení hlasitého a dynamického projevu přitom nepodléhají jen nadřízení, kteří o povyšování rozhodují. Hlučného kolegu považují za vůdce i spolupracovníci.
Při jednom z testů měly různé pracovní skupiny připravit podklady pro nový byznys. Poté účastníci brainstormingu hodnotili inteligenci a schopnosti ostatních členů jejich týmu. Za nejchytřejší označili spolehlivě dominantní jedince, kteří mluvili více a hlasitěji než ostatní.
Mohlo by vás zajímat
Otázka na úspěch
Podcast Jana Majera a Dalibora Špoka: O čem ve skutečnosti mluvíme, když mluvíme o úspěchu?
Přečíst článekPři následném objektivním hodnocení schopností a inteligence přitom tito vůdci nedopadli lépe než ostatní – v řadě případů tomu bylo právě naopak.
Lidé, kteří mluvili méně a tišeji, případně své postřehy sami zpochybňovali a relativizovali, byli ostatními členy týmů hodnoceni jako průměrně inteligentní a méně kreativní.
Dominantní osobnosti získávají hlavní slovo především proto, že nemají problém promluvit k problému jako první. Suverénně formulovaný názor pak méně průbojní jedinci málokdy zpochybňují, vysvětluje své závěry Cameron Anderson, který studii vedl.
