Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Muž bez bolesti

Představy jsou nejmocnější nástroj myšlení člověka. To, jak s nimi nakládáme, vytváří náš osud.

Pavel Špatenka

Pavel Špatenka

23. 5. 2012

Mysl soustavně předjímá budoucnost. Většinou negativně. Připravuje vás na budoucí neštěstí. A tak vás nutí prožívat neštěstí pořád dokola. Mysl potřebuje neštěstí k tomu, aby mohla existovat.

Mysl vám říká, že se musíte připravit na nejhorší, abyste nezažili někdy v budoucnu zklamání. Ovšem místo toho vám nabízí něco daleko horšího – trvalý strach.

A tak vám mnohdy nezbývá nic jiného, než se napětí, které se ve vás hromadí, nějakým způsobem zbavit. Muži se bojí emocí, a tak je v sobě potlačují. Tak si vytvářejí v těle napětí. Mnozí si myslí, že jim k tomu, aby ono napětí necítili, stačí odreagovat se. Sportem, alkoholem, sexem, televizí… Nakonec však stejně vybouchnou v afektu.

Odreagování nefunguje na dlouho. Neodstraní příčinu. Pouze odbourá nahromaděný stres, který se však při stejném způsobu života v těle opět hromadí.

Utrpení nevzniká ve vašem těle, přestože ho tam cítíte, vzniká ve vaší mysli.

Co zbývá muži, jenž pod prázdným povrchem cítí skutečný život, ale nemůže se k němu dostat? Chceme-li vytvořit nového muže, je ten správný čas, začít ho léčit. Uvnitř sebe. Ovšem míra proměny závisí na tom, do jaké míry jste ochotni obětovat změnám své zdánlivé POHODLÍ.

Představa je nemoc

Představy jsou nejmocnější nástroj myšlení člověka. To, jak s nimi nakládá, vytváří jeho osud. Není větší nemoci pro člověka, než je jeho vlastní představa.

  • Muž svou existenci postavil na činnosti a na výkonech. Muži mají strach z pasivity. „Pravé mužství“ je hodnoceno výkonem, mužství je zásluhou.
  • Také kvalita sexuálního života je u muže poměřována mírou úspěšnosti, nikoliv citového prožitku. Je dána výkonem, množstvím, délkou.
  • Nejsilnější strach vytváří falešná představa, že pravý muž není homosexuál. Tento stereotyp ústí v nepřirozenou citovou uzavřenost mezi muži navzájem a vrcholí v citovém chladu otce k synovi.
  • Uvádí se, že muži podléhají stereotypnímu uvažování a chování dvakrát silněji než ženy. Je to docela pochopitelné, protože muž musí přece vědět, co je „mužské“ a co je „ženské“, protože kdyby tento předpis neměl, neměl by se čeho držet.
  • Mužskou úzkost číslo jedna vytváří lživá představa, že pravý muž nesmí být ženská. Tato představa vychází z přesvědčení, že citlivý muž  je slabý.
  • Muž se celý život učí ovládat své pocity. Výsledkem je citová uzavřenost a citový chlad. Muži se natolik bojí svých skutečných pocitů, že potlačili doslova celou půlku sama sebe, svou vnitřní ženu, svou pocitovost, vnímavost, intuici a projevy své schopnosti mít rád.
  • Hledáme-li pravou mužskou přirozenost, nemůžeme se nedotknout jeho dětství. Muž si potřebuje uvědomit, že jeho závislost na matce v raném dětství je biologická přirozenost a že odpoutat se od ní je přirozený proces, jenž formuje jeho skutečné mužství a vztahy k ženám obecně.

Muži samozřejmě nejsou pod povrchem vyrovnaní, jak se nám to snaží svým chováním namluvit. Proto je vždy na začátku důležité podívat se na všechno to, co se děje pod vaším povrchem. Tam je ukryto všechno, co v daném okamžiku prožíváte.

Prožívání je to, co cítím teď, v tomto okamžiku. Jsou to moje pocity. Je to stav, ve kterém se nacházím. Je to stav, který se odehrává v mém těle. Takto mé tělo reaguje na to, co si myslím. Proto vždy důvěřuji svým pocitům, protože pravda je to, co cítím teď a tady.

Jste-li se svými pocity, prožíváte každou situaci. Jste v neustálém kontaktu se svým tělem. Vnímáte, co se ve vás děje. Vnímáte své myšlenky a emoce, které je doprovázejí. Zároveň vnímáte, kde všude v těle máte skrytou bolest, kde je v těle napětí, kde se ukrývá stres, strach a úzkost. Vnímáte tělesnou tíhu a únavu, nebo naopak lehkost a pružnost.

Vaše tělo je mapou vašich myšlenek a všech životních zkušeností. Všechny nepřirozené stavy těla jsou výsledkem stavu vašeho myšlení.

Spojte se se svými pocity

Cítíte bolest? Pokud ano, tak si pouze uvědomte, že vnímání bolest ani utrpení nevytváří. Odmítat pocity jako zdroj bolesti je nesmysl. Utrpení nevzniká ve vašem těle, přestože ho tam cítíte, vzniká ve vaší mysli.

Utrpení bourá skořápku vašeho ega, utrpení vám může pomoci oddělit se od povrchové mysli.

Není jiné cesty, jak odhalit škodlivé představy, zdroj vašeho utrpení. Kdyby nebylo vaší bolesti, nikdy byste je neodhalili. Utrpení a bolest vám dávají hloubku prožívání. Nenechají vás stát na povrchu dějů. Utrpení bourá skořápku vašeho ega, utrpení vám může pomoci oddělit se od povrchové mysli.

Praktická cvičení

„Ve svých knihách popisuji konkrétní postupy, které používám při léčení. Jednoduché metody relaxace jsou velmi podceňovány. Hledáte klid, a přitom nejste ochotni do klidu a uvolnění uvést své tělo. Nepodceňujte jednoduché věci. Nepodceňujte jednoduchý život. Život, ve kterém se toho moc neděje, nemusí být prázdný. A život, který je hektický navenek, nemusí být nutně naplňující.“

Okamžik přítomnosti může být vyjádřen ve vašem těle jako jakýkoliv pocit. Může to být únava, tíha, napětí, stesk apod. Tak vaše tělo reaguje na vaše myšlenky, jež mohou být spojeny s celou škálou emocí, jako je závist, žárlivost, lítost a podobně. To všechno je škála vaší každodenní bolesti. To cítíte všichni.

Ta bolest je ve vás, ale přesto to nejste vy. Je to bolest vaší mysli. Bolest ve vašem těle není škodlivá. Vede vás zpět, až tam, kde vzniká. K myšlenkám a představám, kterým věříte, které neustále obhajujete a považujete za svoji pravdu. I přesto, že jsou škodlivé, i přesto, že vás bolí. Bolest vzniká, protože věříte všemu, co si myslíte a představujete. Věřit tomu znamená brát si bolest velmi osobně.

Věnujte bolesti pozornost, ale neberte si ji osobně. Je to bolest vašeho ega. Nikdy nezapomínejte, že JÁ a EGO jste oba v jednom těle. EGO prožívá vzlety a pády a JÁ to všechno pozoruje.

Neštěstím není vaše bolest, ale to, co si myslíte teď a tady v tomto okamžiku. Bolest vás jen upozorňuje na škodlivost vašich představ. Bolest vás nutně nemusí udělat nešťastnými. Vaše Ego však nešťastné je, proto vám způsobuje bolest.

Utrpení vzniká přidáním znaménka minus

Často se ve svých životech děsíte mnoha situací, protože je označujete za špatné. Říkáte: To se nemělo stát, udělal jsem chybu, to se mi nepovedlo, takto to nemělo být, musím to předělat…

Zlobíte se nebo litujete, jenom když hodnotíte. Která situace je lepší? Ta, co se stala, nebo ta, co přijde? Takto uvažuje vaše mysl.

Všechny tyto zdánlivě neškodné myšlenky vytvářejí vaše utrpení. Nutí vás být nazlobení na sebe, na celý svět nebo na kohokoli jiného. Přinášejí vám zlobu nebo lítost. Obracejí vaši pozornost ven na druhé a berou vám sílu pro sebereflexi.

Zlobíte se nebo litujete, jenom když hodnotíte. Která situace je lepší? Ta, co se stala, nebo ta, co přijde? Takto uvažuje vaše mysl. Ve skutečnosti existuje jen jedna chvíle: přítomná síla, energie přítomnosti. Tu však můžete jen cítit. Ta se nedá ošálit myšlenkami.

Místo abyste životní situaci, ve které se právě nacházíte, přijali takovou, jaká je, zhodnotíte ji jako bolestivou – a utrpení je na světě. Proto si dejte pozor na negativní hodnocení. A když už je emocionální bolest vašem těle, tak ji vědomě prožijte, přijměte a odpusťte si její přítomnost.

Nikdo vám nemůže způsobit bolest, žádná situace vám nepřináší utrpení. Utrpení si vytváříte ve své povrchové mysli tím, že situace jako bolestivé hodnotíte. Překročit pomyslnou hranici utrpení znamená přestat si vytvářet představy.

Nikdo netrpí s radostí. Tam, kde je utrpení, není radost. Avšak trpíte-li vědomě, aneb jste přítomni ve svém těle ve svých pocitech, bolest začne mizet. Víte proč?

Hodnocení je odpor vaší mysli. Hodnocení je nepřijetí současné situace. Hodnocení je strach, hodnocení je rezistence. Odpor vůči bolesti dává bolesti sílu. Prodlužuje ji a zesiluje. Popíráním pocitů si bolest vytváříte. Pocity se nedají popřít, dají se pouze přijmout. Opakem popření, odporu a odmítnutí je přijetí.

Zmírněte bolest

Naučte se rozpoznávat své vlastní pocity. Pojmenovat je přesně. Být s nimi v neustálém kontaktu. Všichni by si přáli život bez bolesti, ale přitom všichni utíkají z přítomnosti, od svých vlastních pocitů. Pocity vyjadřují vaši okamžitou osobní sílu. V momentě, kdy budete vědomě prožívat každou chvíli svého života, zmizí i vaše bolest, a vaše síla se nebývale zvýší.

Neodmítejte své pocity. Přijměte je. Nikdo netrpí s radostí. Tam, kde je utrpení, není radost. Avšak trpíte-li vědomě, aneb jste přítomni ve svém těle ve svých pocitech, bolest začne mizet. Víte proč? Protože vaše mysl nemá vaši pozornost, nemá vaši víru. Plnou pozornost má nyní vaše vědomí. Změnili jste svoji totožnost.

Využívejte celý web.

Předplatné

Vědomá bolest ničí vaše škodlivé představy, protože jejich existence spočívá ve vytváření odporu. Přijmete-li bolest, zbavíte se odporu, oddělíte se od svého ega.

Emoce, které jsou součástí vaší bolesti, nevypadají jako vaše štěstí. To, co nejméně vypadá jako štěstí, je však často branou k němu.

Ukázka z knihy Utajená síla – mistrovství citové otevřenosti. Redakčně upraveno. Autor MUDr. Pavel Špatenka vede psychoterapeutické centrum Monnáda.

Diskuse 0

Pavel Špatenka

Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.

www.jogasebepoznani.cz