Na obálce jednoho mainstreamového časopisu jsem si před časem přečetl něco ve smyslu, že mužské archetypy nefungují. Nesmysl, napadlo mě a mávl jsem nad tím rukou. Ale teď, s odstupem, si říkám, že to možná nebyl jen redakční tah, ale i příklad obecné neznalosti.

Archetyp nemůže přestat fungovat. Pokud přistoupíme na teorii C. G. Junga, archetypy nás provázejí nezávisle na čase, prostoru i sociálních podmínkách. Takže „fungují“ i v naší  postmoderní době. Jako určité univerzální struktury lidského prožívání a chování. I toho mužského. Což už je dost akademické…

Archetyp v akci

Takže Jirka si jde do obchodu na rohu koupit svůj oblíbený jogurt. Aneb vjede s nákupním vozíkem na cizí území. Zamíří k chlaďáku… ale jeho jogurt tam není! A tak Jirka začne bojovat. Má na výběr z několika scénářů. Může se rozzlobit a podat si prodavačku, která opodál doplňuje zboží. Nebo může začít obviňovat sám sebe, že na ten jogurt vůbec měl chuť, a tiše se vyplížit z prodejny. Anebo si najde štěrbinu mezi sadistou a masochistou a jako dobrý bojovník zaklepe na dveře vedoucího prodejny a důrazně požádá, aby ten jeho jogurt zítra v chladícím boxu byl.

Krále si můžete den co den testovat v kontaktu se svými dětmi. Někdo na ně křičí, hojně je trestá a s oblibou dusí. Jiný se radši schová do křesla či na tenis a nechá doma vládnout svoji ženu.

Ano, zlehčuji to. Ale jen z toho důvodu, abych mužské archetypy poněkud uzemnil. Práce s nimi nespočívá výhradně v tom, že čtete takzvanou duchovní literaturu, potíte se v indiánské sauně, otevíráte si tu či onu čakru. Přístup k mužství máte i v úplně běžných situacích.

Krále si můžete den co den testovat v kontaktu se svými dětmi. Někdo na ně křičí, hojně je trestá a s oblibou dusí. Jiný se radši schová do křesla či na tenis a nechá doma vládnout svoji ženu. Muž, který v rodině moudře kraluje, má ve výchově priority, svým dětem dává mantinely, ale i prostor, aby ho jednou přerostly.

Milence stereotypně hledáme v ložnici. A je hodně mužů, kteří v této roli uvízli: znovu a znovu hledají slast, a nejen u jedné ženy.

Kouzelník se projevuje například v zaměstnání. Tam se dá léta lavírovat a budit zdání, že máte jakési speciální informace či schopnosti – a manipulovat kolegy či dokonce šéfem. Nebo lze pěkně tiše pozorovat dění, na poradě zarytě mlčet, popřípadě vznášet rádoby věcné námitky. Vyzrálý kouzelník se ovšem pozná podle toho, že v pravý čas překvapí a položí na stůl originální nápad – bez ohledu na subordinaci.

Milence stereotypně hledáme v ložnici. A je hodně mužů, kteří v této roli uvízli: znovu a znovu hledají slast, a nejen u jedné ženy. Jiní muži se ženám, ale i slasti radši vyhýbají, za svůj životní styl si zvolí impotenci. Muž, který umí milovat, není závislý na ženách, dopřává si různé radosti a vášně.

Samozřejmě, takhle jednoduché to zase není. Kontakt s archetypem neprobíhá jen na ose mezi dvěma póly jednání, horizontálně. Archetyp je třeba zachytit i na vertikále – ponořit se do něj nebo se jím nechat povznést… zkrátka zažít jeho sílu.

Pro tento typ zážitku se určitě hodí meditace, rituály nebo i inspirativní kniha – například King, Warrior, Magician, Lover, respektive její odbytá česká verze Král, válečník, kouzelník, milovník (Robert Moore a Douglas Gillette).

Jsem si jist, že i dnes muži potřebují archetypy – jako symboly, které vedou k sebereflexi a k osobnímu růstu. Kdo chce, tomu fungují, a to nejen při duchovním cvičení, ale i při nákupu oblíbeného jogurtu.

Autor publikuje na svém blogu jara.blog.respekt.ihned.cz.