Incest je tabuizované téma. Ve fyzické rovině by se jej většina populace nedopustila, na úrovni vztahové k němu však dochází poměrně často.
Nedávno v Itálii projednával parlament zákaz spolužití dětí s rodiči ve věku nad dvacet let. V Dánsku jsou „děti“, jež dovršily osmnáct let, od státu placeni, pokud se od rodičů odstěhují. Soužití s rodiči nemusí být pro děti od určitého věku nejzdravější. Omezuje vývoj jejich samostatnosti a životní iniciativnosti. V případě svobodných matek se synem nebo single otců s dcerou, se objevují speciální úskalí.
Když syn přebírá roli otce
„Od té doby, co se od nás muž odstěhoval, se můj desetiletý syn chová strašně zodpovědně,“ pochvaluje si Hanka. „Stará se o mně, říká mi, abych příliš nepracovala a se vším mi pomáhá. Dokonce se mnou řeší i mé problémy z práce.“ Na první pohled to může znít idylicky. Při rozboru situace ale zjišťujeme, že to pro vývoj dítěte příliš dobré není.
Rodina funguje jako systém, kde každý rodič i dítě mají svou roli, své jasné místo. Při absenci jednoho člena rodiny se často stává, že jeho roli přejímá někdo jiný. V námi zmiňovaném případě je to syn, jenž přebírá roli svého otce, který rodinu opustil.
Pro syna může být tato nová role pastí. Na jednu stranu je za ni oceňován – matka a zřejmě i okolí jej vychvaluje za to, jak doma pomáhá a obdivuje jeho předčasnou dospělost. Na druhou stranu jej ovšem okrádá o možnost být dítětem, jímž ovšem ještě je. Neřeší si problémy svého věku, ale problémy své matky. Obírá ho to o kontakt s vrstevníky, které mentálně najednou zdánlivě předežene.
Pokud vazba s matkou nepovolí, může mít syn problémy s navazováním vztahů s druhým pohlavím, protože místo partnera bude v jeho systému jakoby obsazené. Incest je tabuizované téma. Na fyzické rovině by se jej většina populace nedopustila, ale tímto způsobem k němu dochází na úrovni vztahové.
Řešení? Raději nového partnera
V pořadu České televize Rodina a já se ukazuje problém soužití dospívající dcery s rozvedeným otcem. Odhaluje se v něm jednak přetěžování dcery domácími pracemi, ale i žárlení partnera dcery na její loajalitu vůči otci. Místo pubertálního vzdoru, jenž by se v jejím věku očekával, dává dívka ve svém životě preferenci plnění potřeb svého otce.
Pokud syn roli matčina partnera již převzal, bude na nového přítele s největší pravděpodobností žárlit a bojovat o své místo.
Za uspořádání rodiny jsou vždy zodpovědní rodiče, nikoliv děti. Vinu těžko můžeme vidět v dceři, která se snaží otci se vším pomoci.
Jak tedy může single matka či otec situaci řešit? Jedna z možností je se snažit často zvát do rodiny osoby opačného pohlaví – sousedy, kamarády, přátele, kteří by na chvíli svou přítomností potomka do jeho dětské role vrátili. A samozřejmě začít hledat partnera. Je paradoxem, že matky často kvůli dětem nového partnera nechtějí. Obávají se, že by syn byl obrán o pozornost a bylo to pro něj složité.
Ano, skutečně, pokud syn roli matčina partnera již převzal, bude na nového přítele s největší pravděpodobností žárlit a bojovat o své místo. Pokud se ale k situaci přistoupí s porozuměním a trpělivostí, vznikne pomalu nový rodinný systém, jenž může být pro dítě daleko zdravější a pohodovější.