Někomu únava, nervozita a úzkost klepe na dveře hned ráno nebo během dne. Děláme cokoli, co nepříjemné stavy zažene: hlouběji se ponoříme do jakékoli činnosti, odvedeme svou pozornost k jinému objektu než je vlastní mysl. Večer, kdy všechno ztichne, potemní a my zůstaneme sami se sebou, utahaní a zranitelní, může už tíseň vejít dokořán otevřenými dveřmi. Umíme ji zadržet. Nalijeme si sklenku, pustíme seriál. Sejdeme se s přáteli, jdeme za kulturou, za zábavou. Věnujeme se koníčkům, když nám zbývá trocha energie. Nebo se necháváme unést proudem podnětů na sociálních sítích. Tušíme ale, že pocit zmaru tím jen kamsi odsouváme – a on tam někde stále roste a sílí.
Dnes se seznámíme s postupem inspirovaným duchovními cvičeními Ignáce z Loyoly. Ignaciánský pohled na člověka je velmi pozitivní, shovívavý. Všechny věci jsou nám k dispozici, žádná není tabu sama o sobě. Máme jich však využívat natolik, nakolik nám pomáhají na naší cestě k Cíli, ke Zdroji života. Když nám naplňování duchovní cesty ztěžují nebo znemožňují, měli bychom je opouštět.
Základním pojmem je proto v duchovních cvičeních rozlišování. Potřebujeme rozlišit jedno od druhého: co nám prospívá, a co škodí. Sociální sítě jsou výraznou součástí života většiny z nás a právě na nich se můžeme mnohému naučit. Mohou spojovat, nabízejí ohromné možnosti, ale mají i své stinné stránky, které na sobě pociťujeme každý po svém.
Zpytování vědomí
Pojďme se spolu zamyslet, jak jsme na tom. V několika krocích se můžeme během čtvrt hodiny reflexivně podívat na uplynulý den.
Vstupuji do přítomnosti
Najdu si pohodlnou pozici. Nechám uvolnit své svaly a mysl. Ztiším se a vnitřně se zklidním. Pomáhá, když věnuji dvě až tři minuty vnímání vlastního těla. Jak vnímám vlastní ruce? A co dech? Pomalu nechávám všechny starosti, myšlenky, pocity a obrazy být tím, že vnímám vlastní dech. Vstupuji do přítomnosti – přítomnosti své, ale také přítomnosti všudypřítomného zdroje života, ať už za něj považujete cokoli.
Co jsem prožíval?
Mohu zformulovat v jedné větě prosbu, abych byl schopný vidět jednu až dvě události, kde mi byl darován život, kdy se mé srdce radovalo, zpívalo, tančilo. Nejde jen o to udělat si seznam dárků, které mi uplynulý den nadělil. Důležité je, abych si vybavil, jak jsem se u toho cítil. Co jsem prožíval? Jaké to byly emoce? U každé z obou událostí chvíli zůstanu a užiji si tento dárek. Pokud se v mém srdci spontánně zformovala vděčnost, mohu ji také v jedné větě vyjádřit.
Vyjádřím vděčnost
Zdroj života je přítomný ve všem, všechno pochází od Boha. Tedy i komunikační prostor zprostředkovaný moderními technologiemi. Ve chvilce si vybavím jednu dvě události, které mi dnes na sociálních sítích udělaly radost. Postupuji podobně jako v předchozím bodě. Mohu poděkovat za všechny lidi na druhé straně videa na YouTube či TikToku, postu na Facebooku nebo Instagramu, tweetu, za každou osobu, která byla přítomná na mých sociálních sítích. Poděkuji za možnost být v kontaktu s množstvím lidí, blízkých i vzdálených, tímto inovativním způsobem.
Pravdivý pohled
V jedné větě formuluji prosbu o světlo, které by mi ukázalo předchozí den, jak ho viděl Bůh. Prosím, abych mohl vidět a reflektovat pravdu, krásu a lidskost ve všech formách sociálních sítí, kde jsem aktivní. Abych se dokázal podívat na svůj den a svou aktivitu tak, jako se dívá Bůh: bez souzení, laskavě, s milosrdenstvím, ale také autenticky, bez masek, převleků, sebeklamů.
Podněty a reakce
Projdu svůj den a svou aktivitu na sociálních sítích. Nejdřív se dívám na své emoce, na vnitřní hnutí: co ve mně vyvolala dnešní aktivita na sítích?
- Cítím euforii, nebo jsem naopak frustrovaný?
- Byl jsem obklopen přáteli, nebo jsem byl osamělý? Cítil jsem se přijatý, nebo posuzovaný či odsuzovaný?
- Co tyto emoce vyvolalo? Jaký podnět? Jaký post, jaká diskuse, fotka, video, aktivita?
- A kam mě tyto emoce a hnutí vedly? Jaká byla moje reakce na sociálních sítích, jaká v reálném životě?
Obrátím pozornost na detaily
Každá fotka, každý tweet, každá prosba o modlitbu, každý výraz nenávisti, nepozornosti nebo pomlouvání odhaluje něco o nás lidech a o zbytku stvoření.
- Jaké potřeby a jaká hluboká zranění jsem dnes viděl a uvědomil si?
- Soudil jsem jiné? Na základě čeho?
- Jaké byly mé příspěvky? Podle jakého kritéria jsem konzumoval obsah sociální sítí a podle jakého jsem ho vytvářel?
- Kteří lidé, s nimiž jsem se dnes online potkal, se mohli cítit opomíjeni, odsunuti na okraj nebo očerněni? Jaké potřeby mohou mít oni?
A na druhou stranu: co pěkného jsem viděl a zažil? Kde vidím dobro a krásu? Kde a jak se sdílí radost, informuje o důležitých událostech, povzbuzuje ke kráse a dobru? Které události a příspěvky vyvolaly ve mně pocity pozitivní a které negativní?
Je v tom láska?
Když se podívám zpátky na svůj den na sociálních sítích, řídil jsem se podle kritéria, které říká, že mohu užívat absolutně všechno, ale jen v takové míře, která mi pomáhá na cestě k Cíli, a všeho ostatního mám zanechat?
- Jak se mi to dařilo? Odráží můj život na sociálních sítí lásku?
- Mám při online komunikaci na mysli dobro, nebo je pro mě nejdůležitější vlastní image, vlastní já?
- Jsem závislý na počtu lajků, kliků, retweetů? Nepřispívám někdy k šíření zloby, agrese, nenávisti?
- Mám zájem přispět k opravdovému dobru? Co vyvolávají mé příspěvky v ostatních?
Prosím o odpuštění
Když si takto zvědomím vlastní pochybení a nedostatky v lásce, poprosím o odpuštění. Chyb se přitom nedopouštím jen škodlivou aktivitou, ale i pasivitou – pokud jsem se neozval, když to bylo třeba.
Nezapomenu se odpojit
Dopředu si naplánuji, kdy a na jak dlouho budu zcela offline. Vyjdu ze svého virtuálního života, nenechám se jím úplně pohltit. Není to čistě věc vůle. Pokud na displeji mobilu ulpívám, mohu požádat o pomoc v rozlišování toho, jak kultivovat vnitřní svobodu vůči sociálním médiím. Abych používal sociální sítě jenom do takové míry, v jaké mi pomáhají, jsou pro užitek ostatním lidem a mně. A abych se dokázal odpojit v momentu, kdy už tomu tak není. Musím si dávat velký pozor, aby se sociální sítě nestaly mým novým bohem, kvůli němuž zapomenu na svět kolem mě.
Lepší zítřek
Nyní se mohu podívat na zítřek. Jak bych ho chtěl prožít? Co bych chtěl zopakovat z toho, co se mi dnes povedlo, a naopak čeho se chci vyvarovat? Poprosím Boha o potřebnou milost nebo ctnost, abych to s jeho pomocí zvládl.
Mnoho lidí při různých meditačních cvičeních pravidelně reflektuje svůj den, děkuje za to dobré, snaží se vidět vlastní selhání a poučit se do budoucna. Zpytování vědomí (nebo také examen) v sobě obsahuje tyto elementy, ale jde v tom hlouběji než obyčejná reflexe. Nezaměřuje naši pozornost primárně na žádoucí a nežádoucí situace a naše jednání v nich, ale na to, jak jsme jednotlivé události dne prožívali, jaké emoce u toho v naší mysli vyvstaly.
Dalším duchovním cvičením se budeme věnovat některou příští neděli. Sami můžete praktikovat ignaciánský examen s pomocí stejnojmenné bezplatné aplikace pro mobilní telefony.
