Nabízíme jednoduché, ale velmi účinné a praktické cvičení, které při pravidelném opakování umožní už po několika málo minutách vidět a uvědomovat si, co v našem životě funguje. Kde se v nás nachází život, kde v nás roste. Vzbuzená vděčnost způsobuje povzbuzení, pomáhá nacházet smysl a ten nahrazuje pocity smutku.
Často žijeme v představě, že štěstí přijde a smutek odejde, až vyřešíme problém, který nás zrovna nejvíc trápí. Kdybych si někoho našla, když udělám tu zkoušku, až vyřešíme problémy v rodině, jestli dostanu tuhle práci, pak už bude všechno mnohem lepší.
Ze zkušenosti ale víme, že po překonání těžkostí s námi spokojenost dlouho nepobude. Vyřešení problémů sice přináší úlevu a uspokojení, tyto pocity ale trvají jen krátce. Nespočívá‑li spokojenost v něčem hlubším, velmi rychle se objeví další problém a další překážka našemu štěstí. Zvládání různých potíží, problémů, bolestí a smutků má dvě dimenze:
- Na jedné straně se nachází objektivní skutečnost: to, co nám život či realita „nadělila“, s čím se potýkáme.
- Na druhé straně leží naše subjektivní prožití a zpracování objektivní skutečnosti.
Štěstí či vnitřní spokojenost jsou paradoxně téměř nezávislé na tom, co se objektivně stalo. Klíčové je, jakou odezvou reaguje na vnější děje naše nitro. To není pozvánka ke stoickému postoji lhostejnosti vůči všem vnějším událostem, k netečnosti vůči tomu, co se s naším životem a v našem životě děje. Je‑li možné změnit vnější nepříznivé okolnosti, proč bychom se dál trápili v něčem, co nám nevyhovuje? Všichni ale máme zkušenost, že mnoho vnějších okolností jednoduše změnit nelze. V tomto případě se můžeme zaměřit na dimenzi vnitřního zpracování.
Cesta k vděčnosti
Každý člověk alespoň jednou za čas cítí smutek. Smutek je jednou ze základních emocí. Podobně jako další emoce sám o sobě není ani špatný, ani dobrý. V některých případech dokáže být nepříjemný či omezující, v jiných může pomoci větší pozornosti vůči vlastním potřebám, hlubší usebranosti. Smutek může být také neužitečný nebo – v případě, že se stává spouštěčem dalších problémů, zúženému vidění světa, přehnané rigidity – dokonce škodlivý.
Ano, vede‑li smutek k nasměrování vlastní pozornosti pouze na sebe sama nebo na zakoušený problém, můžeme začít vnímat své možnosti jako stále omezenější. Dokonce se rozbíhá nebezpečná spirála, jež může končit tím, co klinická praxe nazývá depresí: čím více pozornosti věnujeme tomu, co nás bolí a trápí, tím horší náladu máme. Negativní emoce produkují negativní myšlenky, fixují pozornost člověka pouze na aktuálně prožívané potíže a sebe sama. Subjektivně tak roste velikost a závažnost vnímaného problému.
Trvá‑li tento stav delší dobu, vytváří se postupně špatné, nefunkční návyky, které negativní spirálu jenom posilují a utvrzují a vedou k chronickým potížím. Proto je důležité, abychom byli vnímaví vůči vlastnímu smutku a zastavili nebezpečnou spirálu již v zárodku. A zastavením rozhodně nemyslím vytěsnění či potlačení pocitu smutku.
Staletá duchovní zkušenost, kterou potvrdily empirické výzkumy, ukazuje, že cvičení vnímavosti vůči projevům dobra ve vlastním životě vede k vděčnosti. Ta je ohromnou vnitřní zbraní a zdrojem síly proti smutku.
Dary života
Naše mysl, naše nitro je – slovy staré křesťanské tradice – jako mlýn. Neustále mele, není možné tento mlýn zastavit. Můžeme ale ovlivnit, jaký typ „zrní“ nasypeme dovnitř. Proti smutku není nutné bojovat. Stačí, když nahradíme zrní, které sypeme do našeho mlýnu.
Místo toho, abychom věnovali pozornost všemu, co v našem životě nevychází, co nám nejde, nebo místo abychom se smutkem přímo bojovali, zaměříme naši pozornost jinam. O tom je následující praktické cvičení, věnujte mu zhruba čtvrt hodiny.
1. Vstupuji do přítomnosti
Najdu si pohodlnou pozici. Nechám uvolnit své svaly a mysl. Ztiším se a vnitřně se zklidním: pomáhá, když věnuji několik minut vnímání vlastního těla. Procházím pomalu jednotlivé části těla zdola nahoru. Nespěchám a snažím se postupně vnímat chodidla, lýtka, stehna, postupuji směrem k hlavě. Co cítím? Zaznamenám někde v těle fyzické projevy svých emocí? Vstupuji do přítomnosti – přítomnosti své, ale také přítomnosti všudypřítomného Zdroje života.
2. Prosím, abych viděl
Bez ohledu na to, v co věřím, pomáhá, když v jedné větě formuluji prosbu, abych byl schopný vidět dobro ve vlastním životě: okamžiky, kde mi byl darován život, místa a chvilky, kdy se mé srdce těšilo. Kdy jsem byl obdarován, kdy jsem se těšil a měl radost. Tato prosba je velmi důležitá. Je to uznání, že existuje síla, která je větší, než jsem já sám. Zdroj, který dává život, radost a plnost.
3. Vidím to dobré
Pomalu procházím svůj uplynulý den. Pouštím si jej jako film a všímám si zvláště těch okamžiků, které mi udělaly radost, kdy mě něco potěšilo. Tyto chvíle vnímám jako dary. Nejde o to udělat si jen „zářez“ nebo mentální poznámku, že jsem pořídil seznam svých „dárků“. Důležité je, abych si tyto situace živě představil, zastavil se u každé z nich. Jak jsem se u toho cítil, co jsem u toho prožíval: dávám zvláštní důraz na přítomnost dobra ve svém životě.
4. Dialog s tělem
V případě, že se objeví smutek, nevyháním ho, nevytěsňuji, neodmítám. Uvědomím si fyzický projev tohoto smutku – kde ho cítím? A jak? Chvíli, jednu nebo dvě minuty, vnímám fyzický projev smutku ve vlastním těle. Mohu s ním dokonce vést dialog: „Smutku, jsi má emoce, jsi teď součást mého já, ale nejsi totožný s mým já. Nejsi já. Ale protože jsi moje emoce, můžeš tady se mnou být, já tě přijímám (to neznamená souhlas). Můžeš teď tady se mnou být. Já se ti jenom nebudu věnovat.“ Po chvilce tohoto dialogu a vnímání fyzických projevů se vracím zpátky do cvičení – je možné, že nebudu schopný hned pokračovat v procházení svého dne. V tomto případě je dobré vrátit se k bodu 1 a chvíli vnímat vlastní tělo, třeba ruce nebo dech. Pak mohu pokračovat v procházení svého dne.
5. Děkuji
Po ukončení procházení a znovuprožití pozitivních událostí dne si všimnu celkového pocitu v těle: jak se cítím? Podobně jako v bodě 2, bez ohledu na vlastní přesvědčení a víru, se pokusím explicitně formulovat vděčnost Zdroji života: za to, co jsem mohl v uplynulém dni prožít, za všechny dárky, setkání, projevy náklonnosti, za drobnosti, kterých si v běžném denním shonu nevšimnu.
Dalším duchovním cvičením se budeme věnovat některou příští neděli. Sami můžete praktikovat ignaciánský examen s pomocí stejnojmenné bezplatné aplikace pro mobilní telefony.
