Psychosomatický přístup nám může mnohé říci, stejně tak je ale leckdy zavádějící. Zprávu, kterou nám nemoc nebo zranění dává, je snadné až příliš zjednodušit. Například že onemocnění angínou má příčinu v tom, že jsme něco neřekli a udusili to v sobě. Nebo když nám na ústech vyraší opar: prožili jsme napjatou stresující situaci, snažili jsme se své emoce potlačit a ony se pak projevily v této podobě. Bolest šíje znamená, že toho na sobě máme naloženo příliš. Tyto výklady mohou být přínosným vodítkem pro nahlédnutí, co se odehrává v nás a v našem životě. Mohou nám přinést jinou perspektivu, jak se na věc podívat a lépe si porozumět. Avšak to, že se nachladíme zrovna v době, kdy máme prezentovat svůj projekt před nesympatickým a nepříjemným ředitelem firmy, kde pracujeme, nemusí nutně znamenat, že jsme se této situaci chtěli vyhnout, a tak jsme utekli do nemoci. Někdy mohou být tyto „jasné výklady a vysvětlení“ značně redukující. Jak tedy k řeči našeho těla přistupovat?