Foto: Thinkstock.com

Nemohu milovat…

…když mě stále bolí rány z dětství. Přečtěte si příběh o chladu, samotě a odmítání.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

11. 5. 2015

Ze seriálu: Jizvy po dětství
Ta slečna měla v životě smůlu. Samozřejmě, není jediná. A také ta její smůla nebyla tou nejlepkavější nejčernější smůlou, jakou svět lidských osudů za ta tisíciletí spatřil. Ale kdo komu dal mandát na srovnávání závažnosti traumat?

Je to Ulričina soukromá smůla nejsmolnější, a ta bolela a bolí. Hodně.

 Ta slečna prostě neměla štěstí. Nemůže za to, jaká je, není to její vina, že se chová, jak se chová. Kořeny všeho leží hluboko v její historii. U toho, co by děti měly zcela samozřejmě dostávat, a ona nedostávala. Hřejivá objetí, hladivé doteky a slova.  A také u toho, co by děti určitě zažívat neměly, a ona zažívala. Chlad, přísnost, odmítání, bití. Těžko říct, co z toho je od života větší podraz.

Články k poslechu

Nedokonalá

Možná si to potřebujete přečíst ještě jednou: je v pořádku nebýt ve všem na jedničku.

10 min

To není spravedlivé!

Malé děti se musí podělit o dort, velké třeba o rodinný majetek. Co to dělá …

18 min

Jak se (ne)vidíme

Partneři se ve vztahu navzájem hluboce ovlivňují. I když si toho nejsou vědomi.

12 min

Přátelství mimo věk

Proč vyhledávat a jak budovat přátelské vztahy napříč generacemi?

11 min

AI Buddha

Umělá inteligence nemá ego. Co když se neprobudí k nadvládě, ale k soucitu?

9 min

11. 5. 2015

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.