Nemohu milovat...

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

11. 5. 2015

Ze seriálu: Jizvy po dětství

Ta slečna měla v životě smůlu. Samozřejmě, není jediná. A také ta její smůla nebyla tou nejlepkavější nejčernější smůlou, jakou svět lidských osudů za ta tisíciletí spatřil. Ale kdo komu dal mandát na srovnávání závažnosti traumat?

Je to Ulričina soukromá smůla nejsmolnější, a ta bolela a bolí. Hodně.   Ta slečna prostě neměla štěstí. Nemůže za to, jaká je, není to její vina, že se chová, jak se chová. Kořeny všeho leží hluboko v její historii. U toho, co by děti měly zcela samozřejmě dostávat, a ona nedostávala. Hřejivá objetí, hladivé doteky a slova. A také u toho, co by děti určitě zažívat neměly, a ona zažívala. Chlad, přísnost, odmítání, bití. Těžko říct, co z toho je od života větší podraz.