12. 5. 2021
S časem věnovaným vlastnímu prožívání i nácviku terapeutických dovedností roste moje obezřetnost k situacím, v nichž kdokoli dává nevyžádané rady, i když jsou třeba „dobře míněné“. Když mi někdo začne radit, velmi často zažívám nepříjemný pocit, uvnitř mne vzniká pocit jakési vnitřní hradby či obrany. Nastavuji se do módu nepřijímání. A tak mě napadlo prozkoumat, co za tím stojí.
Možná to znáte. Postěžujete si, okomentuje něco, popíšete nějakou negativní situaci nebo třeba i problém – ve vztazích, v práci, zdravotní potíže. A ten, kdo s vámi mluví, vám začne říkat: To musíš udělat tohle! Zařiď si tohle! To si musíš přečíst tuhle knihu, ta ti pomůže. To mu musíš říct, že takhle se to nedělá. To jí musíš domluvit. Kup si ty zázračné houby. Nebo ještě lépe: To si nesmíš brát osobně. Pusť to jedním uchem tam a druhým ven…
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné