Nerozhodní

A tak dále a tak dále. Velká i malá rozhodnutí, i když – kdo to vlastně posoudí? Moje sedmiletá dcera se každé ráno nemůže rozhodnout, zda stačí jen svetr, nebo si má vzít i bundu. Pětiminutové kolečko co když mi bude zima střídané co když mi bude vedro zakončí pokaždé stejně. Vezme si bundu, pro jistotu, a vypadá u toho dost vyčerpaně. Je to pro ni důležité.

Tím chci hned v úvodu odložit otázku velkých a malých, důležitých a méně důležitých rozhodnutí, fatálních a banálních situací. Všemu dáváme hodnotu my sami v kontextu našich životů a našich individuálních hodnot. Pro účely tohoto textu tedy nevěnuji dále pozornost předmětu rozhodování: tomu, o čem se rozhodujeme. Věnuji pozornost tomu, jak se rozhodujeme.