24. 5. 2021
Rozvedená bezdětná Markéta se nemůže rozhodnout, zda otěhotnět se stávajícím partnerem, když to vlastně na žádné úrovni partnerství úplně neklape. Mimořádně nadaný mladý programátor Dan přemýšlí, zda smí přerušit styky s rodinou, která ho jen finančně využívá a stojí za četnými traumaty, která musel zvládnout. Padesátiletý Michal se tři roky rozhoduje, zda opustit manažerskou pozici a vydat se do nejistého světa na volné noze. Devatenáctiletá Kristýna zvažuje odjezd do zahraničí, ale bojí se o vztah s partnerem, který zůstane v České republice. A podobně i čtenářka Danka se ptá, jak může poznat, že její touha studovat architekturu v zahraničí není jen rozmar a že toho nebude v budoucnu litovat.
A tak dále a tak dále. Velká i malá rozhodnutí, i když – kdo to vlastně posoudí? Moje sedmiletá dcera se každé ráno nemůže rozhodnout, zda stačí jen svetr, nebo si má vzít i bundu. Pětiminutové kolečko co když mi bude zima střídané co když mi bude vedro zakončí pokaždé stejně. Vezme si bundu, pro jistotu, a vypadá u toho dost vyčerpaně. Je to pro ni důležité.
Tím chci hned v úvodu odložit otázku velkých a malých, důležitých a méně důležitých rozhodnutí, fatálních a banálních situací. Všemu dáváme hodnotu my sami v kontextu našich životů a našich individuálních hodnot. Pro účely tohoto textu tedy nevěnuji dále pozornost předmětu rozhodování: tomu, o čem se rozhodujeme. Věnuji pozornost tomu, jak se rozhodujeme.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné