21. 2. 2020
Začíná to mnohdy nenápadně. Do psychologické poradny přijde žena nebo muž, protože cítí, že je s nimi něco v nepořádku: jsou více unavení, hůře spí, změnila se jim chuť k jídlu, bolí je hlava, trápí je bolesti žaludku, obtíže se zažíváním, ale lékaři nezjistili somatickou příčinu. Během hovoru jim vyklouzne nějaká devalvující poznámka k sobě samému. Na ni většinou psycholog zareaguje a doptává se. Často se potom začne rozplétat kolotoč chybějícího sebepřijetí a nelásky k sobě samému. Někteří lidé naplno vypálí: „Nesnáším své tělo!“, ale tím práce nekončí. Společně s psychologem začnou zjišťovat, odkud odmítavé pocity k sobě samému pramení, kdy se objevují a co k nim vede.
Možná i vy jste se už při pohledu do zrcadla přistihli při myšlence, že byste se svým tělem měli začít něco dělat, nebo jste při prohlížení starých fotografií z dovolené zatoužili vypadat jako před deseti lety. Ale kdybyste se zamysleli víc a vrátili se v čase k té dovolené, třeba byste zjistili, že jste se ani tenkrát necítili se svou postavou spokojení a nebyli jste ve svém životě šťastní. Dokonce když zhubnete deset nebo dvacet kilogramů, vytvarujete postavu, naberete svaly a třeba díky soláriu i barvu, sebeláska stále nepřichází.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné