„Když se ocitnu ve společnosti kolegů, přátel nebo rodiny, nedokážu komunikovat,“ napsala nám do redakce čtenářka Kateřina. „Každý povídá nějaké příhody nebo historky a já se nedokážu zapojit. V lepším případě se zasměju a přidám nějakou neutrální poznámku. V horším případě řeknu něco nevhodného – snažím se být vtipná, ale je to buď hloupé, drzé nebo urážlivé. Nebo se se mnou ve společnosti nikdo nebaví a sedím nebo postávám někde na kraji. To si pak připadám hrozně trapně a stydím se za sebe.“