Přestože do terapie vstupujeme dobrovolně a chceme se lépe vyznat sami v sobě, může její proces z nějakého důvodu váznout a stagnovat, protože se terapii nechceme otevřít. Nejvíce s tímto konceptem pracuje psychoanalýza, a to v podobě odporu, kdy se bráníme terapeutickému procesu, který – aby byl funkční – vyžaduje odhalit a připustit si některé myšlenky, tužby a tendence, které jsou bolestivé, nepřijatelné, stydíme se za ně a nechceme je.