Online přednáška: Dalibor Špok
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Nouzový stav doma

Není špatné chtít po dítěti, aby vás chvíli nechalo v klidu pracovat.

12:49
Pavla Koucká

Pavla Koucká

22. 3. 2020

Nouzový stav vyhlášený vládou vyvolává nouzové stavy i v leckterých domovech. Mít doma děti na domácí výuku, nevědět, co bude dál, a nemoci si o tom jít ani popovídat večer do hospody je zkrátka náročné.

V průběhu několika dní nám zavřeli školy, restaurace, většinu obchodů. Zakázali nám scházet se. Panuje sice poměrně mírný, nicméně zákaz vycházení. A řada lidí se bojí vycházet i sama od sebe: aby se někde nenakazili, aby pak nenakazili své blízké. Další se bojí ztráty příjmů, všichni máme alespoň mírné obavy z nejisté budoucnosti. Na náladě nám nepřidává ani premiérovo nadřazené vystupování a jeho neochota (či neschopnost) komunikace.

V tomto článku se zaměřím zejména na to, jak si poradit, když jsme s rodinou zavřeni v malém prostoru, když smíme vycházet toliko do práce, pro potraviny a pro léky. Jak to udělat, abychom se doma všichni nezhádali a aby děti neproseděly celé dny u tabletů. Dotknu se ale také celospolečenských změn, strachu z nemoci a z nejisté budoucnosti.

Rodič učitelem

Dvojrole matky (otce) a učitele není pro každého rodiče a pro každé dítě. Být chápajícím a pečujícím rodičem a zároveň vyžadující autoritou není snadné. Většina rodin, které za normálního životaběhu vyučují své děti doma, to má nastavené alespoň mírně komunitně — i to je ovšem v těchto dnech zakázáno.

Co se týče domácí výuky, způsoby zadávání práce se u jednotlivých škol a učitelů liší. Někde posílají zadání e-mailem, jinde je věší na stránky školy či využívají různé aplikace. Někde mají dokonce školu on-line. To má sice určité nároky na hardware i software a bere rodinám časovou flexibilitu, na druhou stranu z rodičů trochu snímá zátěž učitelské role.

Liší se i míra zatížení dětí. Některé školy a učitelé zadávají opravdu hodně domácí práce, jiní relativně málo. Někteří rodiče si tedy lámou hlavu, kde na to vše vzít čas, a jiní si stěžují, že děti nemají do čeho píchnout a „lezou jim po hlavě“. Uvedu pár nápadů, jak smysluplně zabavit a rozvíjet děti v takovém případě.

Pár praktických tipů

  • Nakladatelství Fraus se v souvislosti s vládním uzavřením škol rozhodlo poskytnout do odvolání všechny elektronické učebnice pro základní a střední školy zdarma. Pro domácí procvičování rodičů s žáky též zdarma nabízí portál Škola s nadhledem.
  • Akademie věd ČR přináší v době uzavření škol denně tipy na různé domácí pokusy, e-zdroje, elektronické verze časopisů a online výstavy na svých stránkách Věda na doma.
  • Tipy na domácí chemické pokusy z běžných kuchyňských surovin najdete přehledně zpracované například zde.
  • Velký úspěch má též pořad UčíTelka na ČT2.

Psychologické tipy

Z organizačního i vývojového hlediska mohu doporučit, abychom děti podporovali v samostatné práci. Zároveň bychom ovšem měli být k dispozici a pomoci jim, když to opravdu potřebují.

Vyplatí se též dát společně stráveným dnům nějaký řád. Pomozme dětem zorganizovat čas, dopředu se s nimi domluvme na programu: V jakém čase se budou učit, kolik toho udělají. Jakou pomoc budou potřebovat od nás a jakou budeme od nich žádat my; kdy budeme spolu, kdy nás mohou rušit, a kdy ne.

Časový plán pomůže i nám, kteří potřebujeme vedle domácí školy zvládnout i nějakou práci. Zejména s malými dětmi to není jednoduché. Je u nich třeba, aby časy, kdy nechceme být vyrušováni, byly krátké a nebylo jich příliš mnoho. Zároveň však není špatné po dětech něco takového chtít. Čtyřleté dítě obvykle zvládne čas okolo půl hodiny. S orientací v čase pomůže třeba kuchyňská minutka, na které je graficky vidět, jak čas ubíhá. Děti mladší čtyř let obvykle zvládnou podobný čas s podporou starších sourozenců. Vždy ovšem musíme zvážit bezpečnost a vyspělost našeho dítěte a být minimálně na doslech.

Mluvme s dětmi i o náplni volného času – je rozdíl, zda půjdou (půjdeme) do parku, anebo hodlají prosedět daný čas u televize, tabletu, mobilu či počítače. Mějme také svůj volný čas.

U elektronických médií se trochu zastavím, neboť v době zavřených škol stoupá tendence dětí trávit čas právě u nich. Přitom rozsáhlá studie Státního zdravotního ústavu ukázala, že české děti tráví před obrazovkou v pěti letech průměrně 1,5 hodiny, v 17 letech 3,2 hodiny. WHO přitom doporučuje, že děti do dvou let by před obrazovkami neměly vysedávat vůbec, děti do pěti let maximálně hodinu denně a ani u starších dětí by tento čas neměl být výrazně delší.

Doba strávená před obrazovkou koreluje s řadou zdravotních problémů — vadné držení těla, bolesti krční a bederní páteře, oční potíže, poruchy spánku, obezita… Je povinností nás rodičů čas strávený před obrazovkou u dětí korigovat.

Vedle času stráveného s elektronickými médii je samozřejmě důležité i to, co na nich děti dělají. Je velký rozdíl, zda se dívají na televizi, hrají počítačovou hru, komunikují s kamarády, programují či se učí anglicky. A samozřejmě je rozdíl mezi jednotlivými TV pořady, jednotlivými hrami atd. Ukazuje se též, že pro děti je lepší, když sledujeme televizi s nimi a také když alespoň tu a tam zhlédneme (bez degradujících poznámek!) jejich oblíbená videa či si s nimi zahrajeme jejich oblíbenou počítačovou hru.

U televizních programů většina z nás dokáže odhadnout vhodnost, u počítačových her to tak snadné není. Pokud tápete, zkuste se poptat známých či se podívat třeba na stránky Hrajeme si chytře.

Je skvělé, že zákaz vycházení je poměrně mírný a že smíme do lesa a do parku. Využívejme toho. Pokud ovšem pouštíte ven děti samotné, promluvte si s nimi o vhodném chování – a teď nemyslím ani tak obecně, to jste již jistě udělali. Myslím vzhledem k vývoji posledních dní. Děti se rády sdružují a to by teď dělat neměly. Jednak z hlediska šíření nákazy samotné a pak i kvůli nařízení vlády a strachu, jenž společnost ovládl. Možná si myslíte tak jako já, že restrikce obecné populace jsou zbytečně silné, zatímco pomoc ohroženým skupinám a zdravotníkům slabá. To však neznamená, že můžeme ony restrikce porušovat.

Promluvte tedy s dětmi o nevhodném srocování a pusťte je ven pouze tehdy, jsou-li schopné opatření dodržovat. Parta dětí peroucích se o míč stejně jako několik hlav sklánějících se nad mobilem může vést k nákaze, a i kdyby ne, může způsobit nelibost či obavy spoluobčanů, kteří kráčejí kolem zodpovědně zahaleni v roušce či dokonce s respirátorem. Mohlo by se stát i to, že někdo z obzvláště uvědomělých kontaktuje policii.

Mluvme s dětmi o tom, co se děje. Komunikace je v krizové době obzvláště důležitá. Potřebujeme rozumět tomu, co se děje a proč se to děje. A potřebují to i naše děti. Pravděpodobně jste jim již srozumitelně a úměrně jejich rozumovým schopnostem vysvětlili, co koronavirus je a proč jsou zavřené školy. Situace se ovšem mění každým dnem. Mluvme s dětmi o aktuálních opatřeních, o tom, proč jsou zavřená sportoviště a proč musíme mít v MHD roušku. Povídejme si s nimi o reálném nebezpečí i o vládních opatřeních. Můžeme toho využít i k vysvětlení základů, na kterých stojí naše společnost — co je to vláda, jaké má pravomoci atd.

Radujme se z dobrého

Vedle frustrujících okolností koronavirové pandemie se objevuje i to hezké. Řada lidí cítí v krizovém období velkou sounáležitost. Lidé si sami šijí roušky, rozdávají je, dobrovolničí, spolupracují, jsou solidární, tvořiví, velkorysí a obětaví. Všímejme si toho.

A pozitivní efekty můžeme pozorovat i v rodinách. Pro inspiraci uvedu pár autentických výroků mých klientek či kamarádek:

  • „Já jsem ráda, že je teď s námi manžel doma. To se normálně nestává.“
  • „Úžasný je, že se svět zpomalil, že se zastavil konzum. Aspoň na chvíli.“
  • „Nostalgicky jsem vzpomínala, jak hezké to bylo, když jsem byla s dětmi na rodičovské. No a teď ji znova mám!“
  • „Konečně na sebe máme doma čas.“
  • „My jsme se s manželem už dlouho nebavili vlastně o ničem jiném než o dětech. Teď společně sledujeme zprávy, adaptujeme se na změny, mluvíme spolu o tom, co se děje a co si o tom všem myslíme.“

Využívejme času, který sice trochu nečekaně a nuceně, nicméně máme na to, abychom byli spolu, s dětmi. Konečně můžeme mít čas si navzájem číst, hrát deskové hry, něco si společně uvařit, upéct, výtvarně tvořit. Povídat si, podívat se spolu na film, vyjít si do přírody.

Menší děti jsou většinou nadšené z čehokoli, co mohou dělat s námi, včetně úklidu. Toho se dá využít a v domácnosti se pustit do generálního úklidu, dlouho odkládaného malování, přestavby pokoje atd. Zapojení starších dětí nemusí být snadné. Nicméně zkoušejme najít činnosti, které budou bavit nás všechny. A pokud nás bavit nebudou, budou aspoň užitečné. Případně se nebojme být trochu autoritativní. Děti opravdu nemusí bavit vše, co po nich žádáme.

Využít můžeme i toho, že nastalá situace může hezky podpořit naši snahu vštípit dětem základní hygienické návyky, jakož i základy společensky ohleduplného chování: mytí rukou, kašlání a kýchání do kapesníku či do rukávu. Pokud se někdo bojí fyzického kontaktu, nechoďme k němu blízko a veďme i své děti, aby obavy a přání druhých respektovali. Zároveň se ale snažme děti neděsit. Pokud úzkost z nákazy překročí jistou míru, může nám ona sama škodit více než nákaza sama. Koronavirus opravdu není mor.

Krásný nový svět?

Koronaviru se nezbavíme, bude tu s námi dál, stejně jako chřipka. Populace se ale postupně promoří, řada z nás nejspíš ani nepozná, že infekci prodělala.

Rozdmýchaný strach z nemoci a ze smrti nás na jednu stranu sbližuje, na druhou vzdaluje. Z mlhy budoucnosti vystupuje přízrak světa, v němž bude riziko nákazy nula za cenu ztráty svobody a značného přesunu do virtuálního prostředí: škola online, nákupy online, psychoterapie online, veškeré společenské kontakty na sociálních sítích. Roušky, ochranné rukavice a dodržování ochranného odstupu, žádná hromadná doprava. Intimní kontakt pouze s úředně doloženým souhlasem a po zdravotní prověrce…

Zkušenost s koronavirem ale může mít i pozitivní důsledky. Svítá například naděje na možnou deglobalizaci, na umenšení velmi neekologické letecké dopravy, masového turismu a konzumu.

Záleží na nás. Nenechme se zahltit strachem a všímejme si i jiných skutečností než jsou ty spojené s Covid-19. I dnes se dějí věci, které s koronavirem nemají nic společného, a přitom budou ovlivňovat naše životy. Před pár dny proběhla například volba nových členů Rady České televize, vláda mimořádně projednávala rok odkládaný zákon o evidenci skutečných majitelů...

Sledujme tedy, zda se ve stínu koronavirové krize nedějí věci nekalé, a snažme se, aby důsledky dnešních zkušeností byly co nejpozitivnější. Aby obecné zaměření na zdraví pomohlo umenšit sypání jedů do přírody, zmenšit množství pesticidů, rodenticidů a herbicidů a devastaci půd, aby se zakázaly chemické zásahy v lesích. Přeji pevné zdraví všem.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Přehřátý vztah

Láska potřebuje dýchat. Jak nezadusit nový vztah a provzdušnit ten mnohaletý?

8 min

Nebezpečně dobrá nálada

Neustálá aktivita a přehnaná veselost bývá zoufalým únikem před emoční zátěží.

9 min

Rozpůlený svět

Vztahy fungují, když se umíme setkat v jinakosti. Jako jednotlivci, národy či rasy.

9 min

Nový vztah, staré rány

Jakmile se trochu otevřete, přijde studená sprcha. Co se to děje?

9 min

Odevzdat se spánku

Dopřejme spánku jednoduchost, radí expert. Podcast s psychiatrem Peterem Šóšem.

29 min

Otevřít audio sekci