Nový audiobook: Kontrola mysli
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Nové normální

Tohle není zvláštní období, které pomine. Je to nová realita. Teď ji tvoříme. Jaká bude ta vaše?

8:28
Iveta Clarke

Iveta Clarke

30. 4. 2020

Taky to všude slyšíte? Tu otázku, jak to bude vypadat poté, až „to“ nějak skončí? Až se „to“ zvedne? Až se „to“ zase vrátí do normálu? A taky přemýšlíte, jak „to“ bude jiné? Pozoruji tu debatu na všemožných kanálech a už se mi z ní točí hlava. Ano, čtete správně, pozoruji. S aktivním posloucháním, neřkuli participací jsem už musela skončit, abych si zachovala zdravý rozum. Napadají mě totiž k těmto otázkám ještě moje vlastní:

V čem se měníme? Co si z dneška zapamatujeme a udržíme? Jak a kam se posuneme v naší lidské kvalitě vědomí a hodnot? A co když se „to“ (proboha) zase vrátí tam, kde jsme ten náš děsivý krysí závod opustili? Co když na tom budeme ještě hůř a ve snaze zachránit vlastní kůži a živobytí se rozběhneme ještě rychleji? Co když se ten náš vzájemný tlak, kterému sociologicky i psychologicky tak snadno podléháme a který na sebe navzájem vyvíjíme pod záminkou růstu, konkurenceschopnosti, odlišení se a pyšně jej obhajujeme korouhvičkou obchodního – a tedy i osobního – úspěchu, co když se tenhle tlak ještě zesílí? Jak to nedopustit?

Já v sobě v téhle pro mnoho lidí těžké době objevuji úlevu. Krysí závod se teď nekoná. Kolo se otáčí na volnoběh. Lidi si možná trochu víc všímají, co se s nimi děje. Obavy, tíseň, strach, napětí, zklamání, zoufalství, úleva, naděje, víra, láska, obětavost, vůle, odvaha, tvořivost, odhodlání. To všechno mezi námi je. Tolik uvědomělé a pro nás všechny stejné člověčiny!

Krize jako příležitost

O to víc ale ve mně klíčí obavy z nějakého systemického protiúderu, z nějaké naší nashromážděné energie a odstředivé tendence se rychle vrátit do starých kolejí, mít se zase relativně dobře a pohodlně a bezstarostně, i když vlastně docela často hoří někde lány lesa, zuří hurikán, měsíce nespadne ani kapka, není seno pro koně a na noční oblohu není přes smog vidět.

Nechci, aby to vypadalo, že jsem proti ekonomické revitalizaci nebo proti návratu k hospodářské prosperitě. Jen si uvědomuji, jakou máme teď šanci roztočit to kolo nějak trochu jiným tempem a možná i jiným směrem. Směrem k domácímu produktu. K tomu, co dává smysl, protože to živí a těší lidi v každé zemi a v každé historické epoše. K domácímu se vším všudy a v pravém smyslu toho slova: k sobě samým, a ne k nějakým vnějším impulzům s pozlátkem slasti.

K zelenině a ovoci, které se urodí na zahradách a polích, k řekám, které se dají sjet od jara do podzimu, k hradům, kde jsme dozajista ještě nebyli. K výletům na kolech s dětmi, k chození pěšky, k domácím rodinným rituálům ranní snídaně, společného hraní a učení, k sezení u táboráku, k procházce parkem plným rozkvetlých keřů.

Ke společnému pivu a fotbálku s kamarády. A k té množině úžasně chytrých a schopných lidí, které kolem sebe máme. K naší novodobé národní elitě, k lidem s podnikavou, poctivou a odvážnou duší. No schválně, že znáte alespoň jednoho takového? Skoro jako bych zatoužila po světě z té Waldovy písničky:

Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav,
kde proud řeky stříká na dřevěnej splav.
A slunce tam pálí a pořád je máj
a ceny jsou stálý a lidi se maj!

No dobře – dám stranou nostalgii a možná i trochu toho idealismu. Svět se točí a my s ním. Nakonec se – jak praví historie – vždycky tomu otáčení přizpůsobíme. Takže pro ty z vás, kteří si kladou podobné otázky jako já, mám takový tip. Přestaňme usuzovat a dohadovat se, jak to bude. Zkusme, lidi, dát do pohybu takové to malé klišé a začít s novou budoucností – s naší novou podobou toho, jak to bude jinak, nově normální, a jak to chceme mít – u sebe.

Čtyři otázky

Do nového prostoru jsme totiž už vstoupili. Tohle není zvláštní období, které pomine. Tohle je akcelerovaný vývoj, evoluce, nová realita. Nic poté nebude. Život plyne rovnoměrně a změn si všímáme jen potom, až se stanou. Teď poté tvoříme. Intelektuálních a odborných debat různé kvality a mediálních masáží všeho druhu bylo dost. Pro mě je vždycky důležité, jak se v tom chaosu vyznat z místa, kde se nacházím, ze kterého se můžu rozhlédnout a které mi nabízí hned nějaký výhled, posun nebo perspektivu.

Možná na tom jste podobně: tolik věcí teď děláme jinak, jiným způsobem, s jinou energií, v jiném tempu. Spousta věcí z minulého období, z té časové smyčky označené before pandemia nám vůbec, ale vůbec nechybí. A díky omezením pohybu, sociálního kontaktu a vzájemného spolubytí si také uvědomujeme, co nám tolik schází; co k životu, radosti i pocitu štěstí potřebujeme a k čemu teď nemáme přístup.

Co kdybychom si každý za sebe položili následující čtyři otázky, poctivě se nad nimi zamysleli a po pravdě si na ně odpověděli? Co kdybychom pak ty naše odpovědi vzali jako závazek, jako osobní předsevzetí, vytesali si je někam do kamene na zahradě našeho svědomí a poctivě je už napořád dodržovali? Jedině tak, milí lidi, můžeme vytvořit kritickou masu pozitivního posunu, po kterém tak trochu všichni toužíme.

  1. Co to je, co teď díky jiné realitě ve svém životě nově děláte a chcete si i nadále ponechat?
  2. Co to je, co teď díky omezením neděláte a k čemu se už nechcete nikdy vrátit?
  3. Co to je, co teď kvůli omezením více postrádáte a čeho si chcete dopřávat více, až budete moci?
  4. Čeho jste ochotni se vzdát a co jste ochotni opustit, protože už to nepotřebujete?

Hotovo? Tak uvidíme, jak na tom budeme. Však on se ten výsledek za pár let projeví. Těším se na něj.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější z Psychologie.cz e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Schovávaná

Dnes už před sebou tolik neutíkám, hraniční porucha mi ale umí život znepříjemnit.

13 min

Nedospělé já

V dospívání jsme potřebovali uznání. Třeba že o nás někdo stojí – a všichni to …

16 min

Volání po lásce

Pozornost je základní projev lásky. Proč se opakovaně vrháme do vztahů, kde ji nenacházíme?

8 min

Chci nebýt

Myslíte někdy na sebevraždu? Přečtěte si, jak najít pomoc.

11 min

Narušitelé hranic

Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.

12 min

Otevřít audio sekci