„Slovo kdyby nemá v lidském životě žádný význam,“ zaslechla jsem onehdy v rádiu. Toto prohlášení, navíc pronesené s nebývalou jistotou, mě natolik zarazilo, že jsem přestala diskusi – už ani nevím o čem – poslouchat a začala se zabývat vnitřní polemikou s oním tolik přesvědčeným autorem výroku. Je to přece přesně obráceně, napadne mě jako první. Kdyby nebylo „kdyby“, nebylo by vůbec nic. Přece každé takové zasněné „hmm, co kdyby...“ nebo „kdyby tak...“ stojí na začátku našich plánů, snů, později našich rozhodnutí a nakonec se skrývá i za tím, že své představy začneme následovat.