Určitě jste už takový pár potkali: mladá žena a starší muž. Sledujete jejich chování a snažíte se dovtípit, jestli se náhodou nejedná o otce s dcerou, nebo je to skutečně pár. Určitě vás taky napadlo ptát se, na jakých základech takový vztah stojí. Když pomineme časté názory typu „peníze a majetek“, leží tu i jiný než ryze materiální aspekt – totiž aspekt psychologický.

Pokud znáte někoho, kdo tento typ vztahu udržuje, můžete si všimnout znaků, které napovídají, kde tato věkově nerovná náklonnost pramení. Samozřejmě je zde prvotní příčina – láska. Vzájemné zalíbení, zamilovanost a poté zralá láska, která drží dva lidi pohromadě. Na druhém člověku se nám mohou líbit určité povahové rysy, může nám imponovat jeho smysl pro humor, přístup ke světu, roli hraje i vzhled.

Když se podíváme na věkově nerovný pár, láska se v našem odůvodnění také vyskytuje, ale je často překryta pochybovačným: opravdu? Znám to moc dobře ze své zkušenosti. Měla jsem o pětadvacet let staršího partnera a všetečnými dotazy se to kolem jen hemžilo. Mohla jsem stokrát opakovat, že je mezi námi vřelý cit, vášeň a něha – lidé jako by neslyšeli.

„Je chytrý, schopný, pozorný…“ opakovala po mně známá, když jsem jí vyjmenovala, co se mi na něm líbí. „To jsou ale i mladší chlapi, ne? Já takové znám. To nebude v tom, Andy. Tam musí být něco jiného…“

Nedávno jsem se seznámila s dívkou, která to má s muži obdobně. „Je to jako magnet. Jako by ten starší muž vycítil, že jsem tak zaměřená… Stává se mi úplně automaticky, že když jsem ve společnosti, projevují zájem ti starší. Jako bych je podvědomě přitahovala.“

Klára je o pár let starší než já, ale není jí ještě ani třicet – a žije ve spokojeném vztahu s šedesátníkem. Kdo by vznesl jako argument peníze, bude zklamán – dotyčný muž se jako středoškolský učitel mezi boháče zrovna nepočítá.

Psychologické pozadí

Co je tedy důvodem, proč to mladé ženy táhne ke starším mužům? Zde je několik bodů, které se v těchto vztazích opakují:

Deficit otce v dětství

Tento důvod kladu na počátek, protože je nejdůležitější. V dětství se díky rodinným vztahům formují vzorce pro všechny naše vztahy budoucí. V případě partnerských vzorců je pro malé děvčátko základem otec. Pokud je otec nepřítomný (ať už fyzicky, nebo psychicky), v dítěti to vyvolá deficit. Pro děvčátko je otec prvním mužem, se kterým přichází do kontaktu, a skrze něj pak bude budovat vztahy k dalším mužům v životě.

Absence otce může mít za následek nedůvěru k mužům, pocit vlastní nedostatečnosti (Proč o mě tatínek nemá zájem?), nebo se může projevit právě silnou touhou po náhradě otce. Výborným řešením se tak jeví starší partner. S ním žena prožívá to, co od otce nedostala – psychické přijetí i fyzický kontakt (samozřejmě už jiného rázu, než je mezi otcem a dcerou).

Adorace otce v dětství

Tady jde o ženy, které se v dětství vyhřívaly v zájmu pozornosti a lásky, ovšem bez adekvátních výchovných rysů a bez hranic. Byly to „malé princezny“, vše jim bylo dovoleno a také omluveno. Tatínek vše zařídil a o všechno se postaral. Proto si ho tyto ženy staví na piedestal, je to jejich bůh. Nezřídka na něj zůstávají vázány i v dospělosti.

Starší muži si uvědomují, že podobné štěstí by je už podruhé potkat nemuselo, a partnerku si většinou hýčkají.

Když hledají partnera, v jejich věkové kategorii jim nikdo není dost dobrý. Jsou zvyklé na určitou zralost, rozvahu, oporu a hýčkání, které jim věkově rovný partner často nemůže dát, i kdyby chtěl. Až s věkem totiž přicházejí určité zkušenosti a schopnosti, které jsou pro ženy imponující. Typickým povzdechem ženy, která měla rozmazlujícího otce, je: „Chtěla bych někoho, jako je tatínek.“

Zde je nutné dodat, že není nic špatného na tom, když dcera k otci vzhlíží a je pro něj milovanou dceruškou. Jako všude i zde však platí rčení o zlaté střední cestě. Deficit otce ani jeho opičí láska nejsou pro vývoj dcery přínosné.

Zkušenosti a rozhled

Jak absence otce, tak jeho přehnaná angažovanost má vliv na to, co žena vnímá u muže jako podstatné. Ženy se při volbě partnera, na rozdíl od svých protějšků, nedívají primárně na vzhled (byť i zde existuje teorie imprintingu, která tvrdí, že si partnery vybíráme dle fyziognomie rodičů). Pro ženy jsou mnohem důležitější mužovy schopnosti a zkušenosti. Zkušený muž má přehled, leccos prožil, a je tudíž pro ženu větší oporou než mladík, který teprve začíná v dospělém životě dělat první kroky.

„Měl jsem klientku, která řešila dilema mezi dvěma muži. Jeden byl vrstevník, druhý o dvacet let starší. S vrstevníkem si rozuměla po stránce životního stylu, ale dělala jí starost jeho nejistá povaha. Nad vším váhal nebo dělal až příliš zbrklá rozhodnutí. Musela ho stále hlídat. Na starším muži se jí líbily jeho zkušenosti. Se vším si věděl rady a ona měla dojem, že po jeho boku bude chráněná.“ S tímto případem z praxe přišel kamarád psychoterapeut. A já musím souhlasit: zkušenosti jsou velmi imponující.

Jistota

Úplnou vztahovou jistotu vám sice nikdo nezaručí, ale starší muži většinou určitou jistotu vyzařují. Především ženy, které v dětství zažily rozvod rodičů, mohou vidinu jistoty vnímat jako nejsilnější důvod pro vztah. Partnerská jistota, kterou hledají, je však lehce zaměnitelná s vyzařováním mužovy sebejistoty – není divu, má to stejný základ.

Mužská sebejistota a suverenita v chování ovšem ještě nemusí zaručovat jistotu ve vztahu. Z tohoto nedorozumění pak pramení zklamání. Ženy by se tak měly dívat a hodnotit ne jen na základě jednoho aspektu nebo výrazného rysu mužovy povahy.

Znám případ velmi šarmantního a sebejistého muže, který navenek vystupuje jako lev salonů. V duši je to však pětiletý kluk, který má jen malé ponětí o tom, co je ve vztahu mezi mužem a ženou důležité. Výsledkem je jeho věčně nenasycené ego a zástup postupně zhrzovaných milenek.

Síla ženskosti a mužské ego

Z psychologického hlediska jde o nedostatek otcovského ocenění v dívčím věku. I když je otec přítomný, může mít problém s dcerou komunikovat – zvláště v období, kdy se z dítěte stává mladá žena. Právě tehdy je však třeba, aby rodič opačného pohlaví projevoval o dítě zájem.

V případě otců to znamená přiměřený obdiv k rozvoji dcery a potvrzení její ženské role. Dívky jsou v tomto období nejisté co do své krásy a tělesnosti. Otec je první důležitý muž jejich života. Potřebují od něj slyšet, že jsou hezké a přijímané tak, jak jsou. Pokud to nedostanou, mají ženy potřebu hledat potvrzení jinde.

Některé ženy si poté, co zjistí své psychologické potřeby, začnou hledat nového partnera – mladšího.

V horším případě to může skončit například promiskuitním střídáním partnerů nebo poruchami příjmu potravy. V tom lepším případě bude žena hledat muže, který jí dá to, co otec nedokázal. Starší muži jsou zájmem mladších žen polichoceni a přízeň jim oplácejí. A galantnost pro ně není sprosté slovo.

„Na Pavlovi se mi líbí, že je gentleman,“ sdělila mi známá, která má muže staršího jen o dvanáct let, ale rozdíl oproti vrstevníkům vnímá. „Když někam jdeme, nabídne mi rámě. Usadí mě ke stolu. Otevírá dveře. Když jsem se ho ptala, kde se to v něm vzalo, jen se zasmál a řekl mi, že je stará škola.“

Starší muži si také uvědomují, že podobné štěstí by je už podruhé potkat nemuselo, a rádi se pochlubí svému okolí. Partnerku si většinou hýčkají. A to pomáhá pošramocené ženské duši, aby v muži nalezla potvrzení, které od otce nikdy nedostala.

Co s tím?

Mnohým ženám se po uvědomění zmíněných důvodů uleví. Cítí, že jejich vztahové potřeby mají psychologické opodstatnění. Vzhledem ke stigmatizaci, se kterou se mohou partnerky starších mužů potýkat, jde o důležité zjištění. Stejně tak důležitá však bývá i otázka: jak s těmito informacemi naložím?

Některé ženy si poté, co zjistí své psychologické potřeby, začnou hledat nového partnera – mladšího. Dojde u nich k prostému poznání: partner nikdy nemůže nahradit otce. Jde o zcela jinou roli. Takové ženy se „dosytí“ tím, co jim partner poskytne, ale racionálně si uvědomí, že chtějí od života něco jiného – více elánu, novou rodinu nebo cokoliv, co se vzhledem k vyššímu věku partnera zdá být málo reálné.

Další skupina žen ve vztahu zůstává. Vědí, co je k takovému vztahu vedlo, chápou své psychologické uspokojení, které jim vztah se starším partnerem dává, a nechtějí na tom nic měnit. I za cenu toho, že třeba nezaloží vlastní rodinu nebo věnují mnoho let péči o postupně stárnoucího, nemocného partnera.

Moje osobní zkušenost se starším partnerem sice vedla k rozchodu, ale nebyl to rozchod na základě věkového rozdílu. Dodnes máme korektní vztah plný úcty. A starší muži jsou stále mou slabostí. Nedokážu si představit život s vrstevníkem. Vím, že v mém případě je důvodem deficit otce, nijak se tím netajím, přijala jsem to jako fakt. Naslouchat staršímu muži, učit se od něho a vzhlížet k němu – to jsou moje hlavní důvody, proč vyhledávám starší ročníky.

A moc bych si přála, aby tento článek přispěl nejen k diskusi, ale i k většímu pochopení.

Více k tématu
Tomáš Novák: Věkový rozdíl mezi partnery