Člověka na cestě za poznáním čeká mnoho překvapení. Jedním z nich může být zjištění, že to úžasné společenství lidí, na které při svém hledačském úsilí narazil, je vlastně sekta. A že její guru je skutečně osobností obdivuhodné šíře znalostí, nikoliv však duchovních nauk, ale psychologie a manipulativních technik.

Ke vstupu do sekty člověka vedou pozitivní ideály: touha někam patřit, změnit se, potřeba hledat vyšší smysl, vybočit z každodenního života, zažít tajemno, potkat konečně zajímavé lidi, to všechno láká. A jakápak sekta, vždyť jsem na semináři/kursu/na vzdělávacím programu!

Další faktorem zvyšujícím riziko vstupu do sekty je ztráta vnější jistoty (rozpad vztahu, ztráta zaměstnání), vnitřní nejistota a hledání citového zázemí. Kdo už v původní rodině nenašel pochopení, přijetí a trpí tím, že je jiný, hledá „náhradní rodinu“.

Sekta nemusí být jen náboženského ražení, může to být humanitární nebo ekologická organizace a zrovna tak společnost, která zaručuje osobní rozvoj, duchovní růst, štěstí, vyšší poznání, osvícení. Jste ohroženi také pokud máte karikaturní představu, že sekta musí být parta zbloudilců a fanatiků, vedených potrhlým prorokem. Náborářem do fundamentalistické skupiny může být seriózní pán v obleku, který vám nabízí kurs rozvoje osobnosti, nebo milá a srdečná paní, která vás zve na přednášku o rodině.

Nezdravá skupina

Fakt, že se sekty zpravidla prezentují jako skupiny osobního či duchovního rozvoje, pochopitelně neznamená, že každá takováto skupina musí nutně být sektou. Sektu od zdravé komunity odlišuje

• silná charizmatická vůdčí osobnost
• důsledné vymezování hranic mezi skupinou a vnějším světem (požadavek izolace od původního sociálního prostředí)
• používání psychické manipulace, lidově nazvané „vymývání mozku“.

Psychickou manipulací se rozumí ovlivňování a kontrola mysli, chování, zájmů. Představuje ohrožení identity jedince. V rámci praktik sekty je žádoucí, aby si člen skupiny vytvořil novou identitu a stala se z něj poddajná ovečka, která nepřemýšlí, nepochybuje o předkládaných teoriích a plní zadané úkoly.

Technik je celá řada – např. dlouhé přednášky, vedoucí k přetížení informacemi a k únavě, ke stavu zúženého vědomí (až trans), kdy dochází k oslabení obranných mechanismů ega, vůle a kritického myšlení. Žádoucí stav, kdy účastnící přijmou, co vedoucí předkládá.

Účastníkům je doporučeno, co mají studovat. Nebo jim je rafinovaně dovoleno číst, co chtějí, ale s tím, že to je ztráta času, protože to pravé učení, to skutečné vzdělání se jim dostane pouze na skupinových setkáních.

Účastníci jsou odřezáváni od skutečného světa, vzdělanostní tradice, umění, neboť to vše jsou vnější zdroje poznání a možnosti propojení se světem a ostatními lidmi skrze společné zájmy nebo zkušenost. Mohou to být určité knihy, určitá témata nebo v některých případech radikální odmítnutí všeho, co lidská kultura vytvořila.

Vedoucí předpovídá, že vás okolí nebude chápat, tak se jim nepokoušejte ani nic vysvětlovat.

Požadavek na izolaci a přerušení vazeb s lidmi mimo komunitu může být přímý anebo zamaskovaný – např.: váš partner, který nejde naší duchovní stezkou, je překážkou vašeho osvícení. Žena v partnerském vztahu nikdy nedosáhne celistvosti. Pokud budete celiství, dosáhnete nejvyšších cílů, maxima vašich možností, rozvoje vědomí atd.

Vedoucí předpovídá, že vás okolí nebude chápat, tak se jim nepokoušejte ani nic vysvětlovat. Jsou zabednění, nevidí ve vás světlo, poslání. Případně dostane učení atribut tajné nauky, jehož moc bude oslabena tím, že o tom budou členové hovořit s lidmi mimo komunitu. Jak taková sdělení působí? Členové jsou vůči svým blízkým uzavření, nekontaktují své známé, takže tyto kontakty časem vyhasnou. Guru měl opět pravdu. Ale je to následek „doporučeného“ chování a nedůvěry. Další důvod, aby se členové stýkali pouze mezi sebou, případně navazovali partnerské vztahy v rámci komunity.

Osobnost vůdce

Guru se vydává za majitele/majitelku jediné pravdy. Dovedně pracuje s námitkami či pochybami účastníků (pokud je to silná autoritativní osobnost) – kritické hlasy, nesouhlasné názory a šťouravé otázky nezazní veřejně, ale díky zbytkům zdravého rozumu jen v mysli účastníka. Kdo by riskoval, že si proti sobě poštve vedoucího a celou skupinu? Pokud se přece takový nešťastník (silná osobnost polemizující s vedoucím) objeví, výborně poslouží jako odstrašující příklad. Ostatní členové na něj mohou projikovat své pochyby o správnosti učení, pocity vzdoru či přání se se skupinou rozejít.

Vedoucí sekty je nesporně charismatická osobnost. Pastýřská role představuje pokušení velké moci nad účastníky, kteří svoji oddaností a nekritickým přijetím učení pěstují svoji závislost na vedoucím. Mají tendenci si jej idealizovat a identifikovat se s ním. V jeho úspěchu nacházet vlastní úspěch.

Navštivte seminář, jaký se vám líbí, ale nevzdávejte se svého vlastního zdravého úsudku a vašich přátel, kteří nejsou duchovní či intelektuální dle mínění vašeho guru.

Osobnost vedoucího prodělává také změny, idealizace spolu s absencí kritiky deformuje vlastní sebehodnocení, vzniká narcistická patologie. Narcistická osobnost je přesvědčena o svých kvalitách, čím silnějši idealizace, tím slabší možnost kritiky. Více o tom píše Pavel Říčan v knize Psychologie náboženství a spirituality.

Takže navštivte seminář, jaký se vám líbí, ale nevzdávejte se svého vlastního zdravého úsudku a vašich přátel, kteří nejsou duchovní či intelektuální dle mínění vašeho guru. Nejsou obyčejní nebo hloupí, jejich základní vadou je, že nejsou členy komunity a jsou potenciálním ohrožením.

Nikoliv pro vás, jak deklarují slova mistra, ale přímo pro něj samotného, ohrožují vaši konformitu a ochotu přijmout vše, co vám mistr předloží. Citové vazby mimo skupinu znamenají odčerpání emoční energie směrem ven. Pro udržení jedince v závislosti na sektě a jejím vedoucím je žádoucí, aby účastník svoji emoční energii vybil ve skupině – v rámci vztahu k idealizované osobnosti vůdce a ve vztazích v rámci sektářské skupiny.

Varovná znamení

Vážným varovným signálem může být například zjištění, že někteří členové komunity opustili svá zaměstnání, změnili bydliště, rozešli se svými partnery, protože to vše byly překážky jejich duchovního růstu.

Před vstupem do skupiny se ujistěte, že máte lidi, kterým se můžete svěřit a kteří vás nebudou hned za váš duchovní experiment odsuzovat. Může vás to zachránit před velkým průšvihem, narušením osobní integrity a ztrátou peněz, za které si váš guru mohl dopřávat luxusní život.

Členství v sektě předchází hledání duchovna, touha nalézt vyšší smysl života, povznést se nad každodenní život, je to potřeba, která je člověku vlastní. To, co bývalý člen pokládal za duchovní zkušenost, byl jen naplánovaný stav mysli, hra vidoucího vůdce a zmanipulovaného podvědomí a fantazie účastníků. Odpadlíci se shodují v tom, že to, co hledali, ve skupině nenašli, že každý si musí hledat vlastní cestu.

Sám za sebe

Co čeká člověka, který se rozhodne s pobytem v sektářské komunitě skoncovat? Kromě pocitů selhání, výčitek a počítání ztrát je to úleva spojená s pocitem znovunabyté svobody. Pocit „konečně někam patřím“ se střídá s úlevným vydechnutím „konečně jsem venku“.

Odejít ze sekty, kde člověk strávil několik let, nemusí být jednoduché. Vyrovnat se s odchodem může pomoci výstupový poradce, což je odborník na sekty a nová duchovní hnutí, který se specializuje na pomoc pro bývalé členy fundamentalistických skupin, případně jejich rodiny. Toto poradenství poskytuje pražská Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů.

Začít znovu je výzvou, příležitost k přijetí sebe sama (pokolikáté už?) a zodpovědnosti za svůj život. Období hledání něčeho vyššího, duchovnějšího mimo nás odchodem ze skupiny končí. Střídá ho obrat k mystice všedního dne.