Někteří z nás touží po blízkosti druhého člověka, ale být sám je pro ně jednodušší.

Film Osamělost prvočísel je adaptací stejnojmenného románu Itala Paola Giordana, který se stal celosvětovým bestselerem. Nejdříve je potřeba vysvětlit samotný název, který slouží jako matematická metafora. V matematice jsou prvočísla taková čísla, která jsou dělitelná beze zbytku pouze číslem jedna nebo samy sebou.

Existuje také speciální odrůda prvočísel, které se nazývají prvočíselné dvojice. Jsou to dvě prvočísla, které jsou od sebe odděleny jedním sudým číslem (např. 5 a 7). Jsou to tedy prvočísla, která jsou si velmi blízko, přesto se nikdy nedostanou k sobě.

Stejně tak je tomu i v případě Alice a Mattia, hlavních hrdinů filmu v režii Saveria Costanza. Jejich životní příběh sledujeme prostřednictvím prolínání několika časových rovin, a sice dětství, puberty a rané dospělosti. Ačkoliv se poprvé poznali jako dospívající, oba sdílejí traumatickou událost, která se jim stala v dětství.

Alice se při lyžování poraní nohu tak, že jí po úrazu zůstane hluboká jizva a doživotní kulhání. Mattiovi se však přihodí ještě něco horšího. Je sice nadán v matematice, ale jinak je poněkud stydlivý chlapec obtížně nacházející kamarády. Když je pozván ke spolužákovi na oslavu narozenin, rozhodne se nechat svou mentálně postiženou sestru, kterou měl za úkol hlídat, venku na lavičce, neboť se za ni stydí. Sestra se však nadobro ztratí a Mattio si to bude po zbytek života vyčítat.

Mattio se uzavře do sebe a svou psychickou bolest občas přetaví do řezných ran. Alice je objektem šikanování spolužaček a bojuje s jídlem.

Film dále nepátrá po příčinách těchto událostí (kde bychom mohli hovořit o poněkud nezodpovědném chování rodičů), ale ukazuje jejich následky. Mattio se uzavře do sebe a svou psychickou bolest občas přetaví do řezných ran. Alice je rovněž tichou dívkou, která je objektem šikanování spolužaček a bojuje s jídlem. Oba mají problémy s navazováním vztahů, ale když se jako dospívající poprvé setkají, vznikne mezi nimi něco jako pouto.

Ačkoliv cítí, že k sobě patří, stejně blíž k sobě nemohou. Prvočíselné dvojice spolu sdílejí svou prvočíselnou podstatu, je to však zároveň právě tato podstata, která je zároveň navždy dělí od sebe.

Bloudí světem sami, jako dvě rovnoběžky s bodem doteku v nekonečnu, použijeme‑li jinou metaforu z oblasti matematiky.

Také Alice a Mattio mají k sobě blízko díky prožitému traumatu, to jim však paradoxně zabraňuje skutečně se přiblížit. Metaforicky je tento vztah vyjádřen při pokusech o polibek, který je odkloněn bokem na tvář. A tak bloudí světem sami, jako dvě rovnoběžky s bodem doteku v nekonečnu, použijeme‑li jinou metaforu z oblasti matematiky.

Hledají způsob, jak se k sobě vztáhnout, ale svou minulost si stále vlečou s sebou. Když se setkají již jako dospělí na svatbě Aliciny kamarádky, Mattio poprvé vyjeví Alici osud své sestry. Dle filmových konvencí bychom očekávali rozhřešení vedoucí konečně ke spojení těchto osamělých duší. Katarze však nepřijde, spojení se nedostaví, Mattio odchází. A čas plyne.

Mattiovi přibývají jizvy, Alici ubývají kila. Alice vstoupí a vystoupí z manželství, Mattio se stane úspěšným akademikem v Německu. Jak dopadne jejich setkání po sedmi letech od oné svatby? Pomůže čas k tomu, aby byli schopni překročit propast směrem k druhému?

Rorhwacherová jde ve svém výkonu až na dřeň nejen po stránce psychické, ale i fyzickou proměnou v anorektičku.

Herci obou hlavních postav, Alba Rorhwacherová a Luca Marinelli, jsou skutečně excelentní. Skvěle zvládají hrát „málo“, pouze pohledy, což ve skutečnosti znamená hrát hodně. Především Rorhwacherová jde ve svém výkonu až na dřeň nejen po stránce psychické, ale i fyzickou proměnou v anorektičku.

Film je svým stylem nejblíže psychologickému dramatu s určitými hororovými prvky, jež jsou podpořeny především sugestivním hudebním podkresem. Jeho tempo je však klidné, s dlouhými střihy, jež nechávají scénu doznívat v divákově mysli.

Je to film ve své podstatě velmi otevřený, nedoříkává do konce, nechává přemýšlet, tázat se. Uchopovat téma v širším pohledu. Není nakonec právě téma osamělosti symptomatickým pro dnešní dobu?

Kolik je takových lidí, kteří si své trauma nesou jako jizvu, která se nehojí? Těch, kteří kulhají v sociálních vztazích? Kteří touží po blízkosti druhého člověka, ale nakonec je pro ně jednodušší být sám než být s někým? Traumata staví mezi nás a ostatní zeď. Neztrácíme nakonec přesvědčení o tom, že je potřeba ji zbourat? Neuzavíráme se čím dál víc do svého vlastního světa?

Nežijeme spolu, ale vedle sebe, každý spolu sám. Orientujeme se na výkon a klademe na sebe i ostatní vysoké nároky. Snažíme se excelovat a být lepší, být vyšším číslem. Nestáváme se ale nakonec sami prvočísly, které, jak víme, se nedělí dvěma?

Premiéra filmu Osamělost prvočísel proběhne 20. října v kině Světozor.