Láska bez vyvrcholení

Porno vám LOVE čistě připomene snad jenom jednou – v momentě, kdy mladý pařížský pár Murphy a Elektra u domovních schránek vyzývavě láká novou blonďatou sousedku Omi k společnému večeru včetně sexu. Omi tehdy Američana Murphyho okouzlí, LOVE ale začíná o pár let později po “trojce”, na Nový rok, kdy už s ní má dítě. A taky jí má po krk.

Murphyho probudí telefon zoufalé matky zmíněné Elektry, nespoutané Pařížanky, se kterou Murphy několik let žil, a kterou šíleně miloval (stejně jako jí ubližoval) a která se teď už několik týdnů nikomu neozvala.

„Jsem čurák. A čurák všechno pomrdá.“

Takhle lakonicky se ještě trochu sjetý Murphy zhodnotí a začíná se ve vzpomínkách vracet do let strávených s Elektrou, jíž by teď mnohem raději viděl na místě Omi. Novinka Gaspara Noého tedy střípkovitě, nelineárně a nechronologicky vypráví příběh jednoho vlastně dost obyčejného vztahu, který vzkvétal i uhníval přesně tak, jak to znáte třeba z vlastní zkušenosti. Potkali se, zamilovali se, milovali se, zraňovali se.

Jednotlivé etapy bouřlivého vztahu se zračí už v očích protagonistů. Murphyho počáteční zorničky rozšířené štěstím na konci nahrazuje prázdný pohled výčitek a bezmoci. Noé umně vystihl stav, kdy si partneři ubližují, i když se vlastně pořád milují. Murphy s Elektrou se tady pokouší oživit skomírající vztah výlety do sex klubů, odosobněným sexem i třeba pozváním transsexuála do společné postele, což zmar aspoň na chvíli nahradí Murphyho vtipnou “macho” ustrašeností.

„Už se moc nemilujeme, zato hodně fetujeme.“

Noé prý o filmu o lásce a všech jejích podobách začal přemýšlet už někdy v 80. letech, Murphy i Elektra každopádně beze zbytku fungují jako zástupci části současné generace dvacátníků a třicátníků: moc neví, co se sebou, a do toho zjišťují, že na ně nikdo není zvědavý.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

“Už se moc nemilujeme, zato hodně fetujeme. A vlastně možná nejsme ti supertalentovaní umělci, jak jsme si mysleli,” vystihuje to Elektra na jedné z mátožných procházek. Murphyho zákon “Když se něco může posrat, tak se to posere” velkými písmeny rovnou zaplní celé plátno.

Tím se dostáváme k tomu penisu přes celé plátno ze začátku… Je tam, a pokud půjdete na LOVE ve 3D, dostanete přímo ukázkový “cum shot” přes obličej. Jakkoliv to teď zní nesmyslně, odvážně znázorněný sex však nikdy neslouží jako pouhá atrakce – stejně jako je integrální součástí vztahu, je i přirozenou součástí filmu, tudíž vás po chvíli vůbec nevyvede z míry.

Noé neukazuje explicitní penetraci či detaily – propletence těl zabírá v celcích a normálních úhlech. Sex tu zkrátka nakonec neplatí za nic šokujícího ani skandálního a z LOVE vlastně dělá nejkrotší dílo v režisérově filmografii (Zvrácený či Vejdi do prázdna).

„Proč nikdo netočí filmy o sentimentální sexualitě?“

„Vždyť být zamilovaný a mít sex, to je přece to nejlepší na světě,“ definuje to přímo na plátně mladý filmař Murphy. Ano, hlavní postava je filmař a ano, podle rozhovorů odráží i skutečného Gaspara Noého, jenž si ve filmu zahrál galeristu a milence Elektry.

Murphyho pokoj pak zdobí plakáty na filmy Saló či Zrození národa nebo maketa Hotelu Láska ze zmíněného předchozího filmu Vejdi do prázdna. Jo, a už jsem zmínil, že Murphyho syn se ve filmu jmenuje Gaspar? Tyto (sebe)reflexe vyznívají v LOVE spíš do prázdna (ehm), podstatné je, že se manýrou nestala působivá formální stránka, podepřená kamerovými filtry i náladotvornou hudbou, v níž se mísí Bach s elektrem.

LOVE nakonec trochu ztratí dech v posledních minutách, kdy se Murphyho monology („Co je vlastně láska?“, „Co následuje po smrti?“) překlopí do nechtěně vtipného, toporného patosu. Že by tedy selhání těsně před vrcholem? Ale kdeže. O vyvrcholení, jak výše píšeme, tady přece nejde.