Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Na návštěvě v cizím životě

Co byste řekli na svůj domov, kdybyste do něj nahlédli zvenčí?

11 min

Vysoce funkční úzkost

Někdy úzkost navenek vypadá jako úspěch. Vevnitř je ale hluboké vyčerpání.

16 min

Bez rozuzlení

Nemám pocit, že bych něco zvládl nebo pochopil. A právě s tím se snažím žít …

14 min

Kdy je hraní problém

Odpovědi nehledejme na obrazovce, ale v člověku před ní.

12 min

Krok vpřed

Ve chvílích nejistoty se můžeme obrátit ke svému nitru. Ne však skrze slova.

12 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.