Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Jsme v pořádku

Tak, jak jsme. Není s námi nic špatně. I když to tak někdy nevypadá.

12 min

Výchova bez násilí

Rosteme, když máme přístup ke svým zdrojům. V bezpečném a laskavém prostředí.

14 min

Chytré emoce

Emoce jsou jako lampy podél cest. Když zhasnou, snadno se ztratíme.

12 min

Vina jako součást růstu

Pocity viny se někdy ozývají nejsilněji, když jsme na cestě k sobě.

10 min

Emoční práce ve vztahu

Domácí práce jsou vidět jenom neudělané. Citové soužití funguje podobně.

22 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.