Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Za všechno můžou rodiče

Máte někdy pocit, že jste jako rodiče selhali? Pak to s vámi není tak zlé.

13 min

Světlo životní zralosti

Znám několik moudrých lidí, kteří jsou mými vzory stárnutí. Co jsem se od nich naučila?

12 min

Sedm sloves intimity

Milujeme tak, jak nás milovali. Milujeme se tak, jak nás milovali.

14 min

První hádky

Říkají nám, že se k sobě nehodíme? Nebo to teprve teď začíná být opravdové?

15 min

Zahojení po rozchodu

Jak poznáme, že už jsme z toho venku? Změny se projeví v psychice, těle i …

25 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

52 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.