Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Zakoukala jsem se

Vůbec ho neznám. Není můj typ. Jsem šťastně vdaná. Tak proč na něj pořád myslím?

7 min

Jako malý kluk

Po rozchodu žiju zase u mámy. A vidím, že jsem vlastně nikdy úplně neodešel.

14 min

Odstrkovaní

Nespravedlnost zažívaná v rodině formuje celý náš dospělý život. Jak se osvobodit?

12 min

Věčné děti

Zamrzli v nedospělé roli. Může takový člověk ještě psychicky dozrát?

8 min

Už na to nemysli

U nutkavých myšlenek nepomáhají metody, které udržují pozornost u problému.

12 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.