Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Mýtus znovuzrození

Ztráty otevírají prostor novému růstu. Zkusme se této zkušenosti otevřít.

8 min

Povinná pohoda

Ze samé snahy udělat sobě i druhým „hezké svátky“ můžeme skončit v křeči.

9 min

Freudovy Vánoce

Svátky oslovují naše nevědomí. Co by pod povrchem viděla psychoanalýza?

11 min

Pohlazení po duši

Jedna malá laskavost může změnit celý náš den. Včetně laskavosti k sobě.

14 min

Neztratit se ve vztahu

Na partnera se přirozeně napojujeme. Můžeme zažívat blízkost a zůstat sami sebou?

8 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

52 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.