Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Zralý vztah

Nemusíte se snažit, abyste vztah udrželi. Jste v něm, protože to oběma dává smysl.

13 min

Netoužím po něm

Manžel už s pitím přestal, mně se ale chuť na společnou intimitu nevrátila.

9 min

Nebezpečně levné potěšení

Po každém vrcholu nutně přijde pokles. Naštěstí to platí i naopak.

11 min

Zdravá puberta

Když začne dospívající vyvíjet odpor, není to známka selhání rodičů. Právě naopak.

9 min

Náročné soužití

Nemůžete teď hned sbalit děti a odejít. Co tedy dělat, když vám doma není dobře?

11 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.