Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Hádkou k blízkosti

Když projevíme svoje emoce a potřeby, dáváme druhému příležitost, aby nás uviděl.

14 min

Sama se svým tajemstvím

Zážitek násilí se do psychiky zapíše hluboko. Jak s ním pracovat?

14 min

Pomoc pro sněhové vločky

Co děti a dospívající doopravdy potřebují?

11 min

Nezralé emoce

Jako malí jste neměli bezpečný prostor pro svoje potřeby. Dozrát lze v dospělosti.

15 min

Já nejsem jen já

Neseme v sobě otisky jiných lidí. Komu patří různé sklony uvnitř vás?

9 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články Citáty z Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.