Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Třetí životní okruh

Víme, jak stárnutí vypadá. Ale málokdo se ptá, jak se staří lidé cítí uvnitř.

14 min

Ztišení v hluku nároků

Svět nás učí srovnávat se s výjimečností ostatních, ale ne jak být laskaví sami k …

32 min

Já, autentická

Hledání autentické podoby sebe sama je tvořivý proces. Vyžaduje odvahu.

12 min

Ještě nechci být ženou

Odmítání jídla může představovat snahu uniknout vlastní sexualitě.

9 min

Proč já?

Ať už jde o první šok, nebo životní pocit, tato otázka daleko nevede. Co pomůže?

11 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.