Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Rozštěpená duše

Stalo se, já o tom ale nesmím mluvit. Takové vědomí člověka hluboce promění.

17 min

Diagnóza mého dítěte

Odcházíte od odborníka s větším strachem, než s jakým jste přišli?

12 min

Stesk po tom, co nikdy nebude

Bolí mě vidět šťastné rodiny. Tátu, jakého jsem nikdy neměla.

12 min

Kruh v písku

Umělecký obraz v člověku s odstupem může otevřít další nečekané dveře.

9 min

Smích a nevědomí

Humor je nejzralejší psychickou obranou. Dokáže nás osvobodit od tíhy života.

13 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

53 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články Citáty z Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.