Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Je mi padesát, co dál?

Životní milník nás zve k přehodnocení vnějšího života i hlubší cestě do nitra.

14 min

Jak říct, že odcházím

Dál už s partnerem žít nechcete, bojíte se ale jeho reakce.

11 min

Když pozitivita nestačí

Dívejme se otevřeně na všechny stránky života. I skrze zklamání můžeme růst.

10 min

Žízeň po lásce

Po vztahu toužíte, ale jako byste všechny odháněli? Začněte naslouchat svému srdci.

7 min

Lidé jsou dobří

Co objevíme, když se rozhodneme nezištně pomáhat druhým?

14 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

52 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.