Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková

Iveta Vitková
Kouč, lektor

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Dopis mámě

Odpustit nedokážu. Pocity se zdají příliš těžké. Co vlastně cítím?

13 min

Vyšumělý vztah

Může se partner změnit? Ptejte se, jestli chcete zůstat, i když to neudělá.

13 min

Bývalé lásky

Nejste první, s kým se milovali. Jak se vyrovnat s partnerovou minulostí?

11 min

IQ není všechno

Máte pocit, že nejste dost chytří, a proto nezapadáte? Místo v životě si budujeme jinak.

14 min

Náprava vztahových vzorců

Jak se vymanit z vývojového uvíznutí a odložit zátěž minulosti?

14 min

28. 5. 2014

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.