Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková

Iveta Vitková
Kouč, lektor

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Psychické potřeby

V dospělosti se nám připomíná, co jsme neměli příležitost rozvinout jako děti.

10 min

Bezpečí single života

Všechny vaše snahy o navázání vztahu troskotají? Důvod může být v nevědomí.

10 min

Paradox samoty

Sami se sebou žijeme neustále, ne vždy si ale umíme být skutečně nablízku.

13 min

Cesta k sebesoucitu

Všímejte si, co vám vadí na druhých. Pocit, že nejsme dost dobří, se někdy promítá …

9 min

Vyděšení a ztracení

Podobné pocity nás spojují jako máloco jiného. Potýkáme se s nimi každý po svém.

11 min

28. 5. 2014

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.