Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková

Iveta Vitková
Kouč, lektor

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Dárek na cestu

Vše, co potkáme, nás promění. Tím se stáváme sami sebou.

10 min

Výchova důvěrou

Děti nejsou bestie, které nás hodlají zničit. Potřebují nás. Živé, zdravé a vlídné.

12 min

Víra v uzdravení

Možná všechno bude jinak, než jsme si přáli. Přesto má velký smysl věřit a jít …

15 min

Přes překážky

I jako nemocní nebo během vleklé krize můžeme vést smysluplný život.

14 min

Setkání s prázdnotou

Nějaký čas v týdnu nebo roce můžeme být víc zranitelní. Jak s tím pracovat?

13 min

28. 5. 2014

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.