Foto: Thinkstock.com

Otázky v moři strachu

Místo hledání řešení je lepší zastavit a začít se ptát. Ptát se toho, čeho se bojíme. Svého strachu.

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

28. 5. 2014

Strach. Často iracionální, neuchopitelný, nedefinovatelný. Nenápadný, leč vládnoucí neomezenou silou zničit život můj i těch kolem. Těžko pochopitelný, často neakceptovaný pod nálepkou "zbytečné". A přesto tu je. Dost možná nám chce jen něco říct. Je ovšem třeba se ho zeptat.

Zasáhl mne. Ten sžíravý pocit strachu. Pocit, kdy ztrácím půdu pod nohama. Dole je nahoře a nahoře je dole. Věci přestávají fungovat (aspoň se mi to tak zdá) a já se zmítám v emocích ze strany na stranu.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Proč jsem neviditelná?

Můžeme být mezi lidmi, a přitom úplně sami. Chvíli nám to i vyhovuje. Jenže co …

10 min

Touha žít v lásce

Jak mohou nalézt harmonii homosexuálové vychovávaní v katolické víře?

18 min

Nedokonalá

Možná si to potřebujete přečíst ještě jednou: je v pořádku nebýt ve všem na jedničku.

10 min

To není spravedlivé!

Malé děti se musí podělit o dort, velké třeba o rodinný majetek. Co to dělá …

18 min

Jak se (ne)vidíme

Partneři se ve vztahu navzájem hluboce ovlivňují. I když si toho nejsou vědomi.

12 min

Iveta Vitková

Psychoterapeutka

51 článků od autora

28. 5. 2014

Načítá se...

Načítá se...

Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.